Dáma vo vode

Lady in the Water je nádherná alegória o príbehoch a tvorivom procese. Potrebujete múzu, ktorá vám do sveta vnesie svetlo, aby ste odhalili to starodávne kúzlo príbehov a našli všetky časti puzzle, z ktorých je príbeh zložený a ktoré sú po celý čas okolo vás. A možno nakoniec tým príbehom niekoho aj ovplyvníte. Ale musíte ostať samým sebou a nenechať sa zmiasť ľuďmi, ktorí do vašich úst vkladajú svoje príbehy... (21.05.2008)

No bojím sa, že ak Shyamalan vo svojom ďalšom filme nevytiahne z rukáva nejaké cenné eso, tak už to s ním pôjde dole vodou. Ešte pri 'The Village' som si to nechcel priznať, lebo bola typická obrovským zvratom ku koncu, no posledné dva filmy strácajú na obrátkach. Je to len akási vážnejšia rozprávka pre dospelých s pár horrorovými sekciami, no nič viac. Bez väčšej dávky napätia, zaujímavého vyústenia, či dokonca zvratu. Dokonca aj sám réžo vypustil pravidlo miniroličky a doprial si viac minút na pľaci. Ale ako výčitku to neberte. Herci boli rozprávkoví. 65%. (30.12.2006)

Po extrémně nedoceněné VESNICI další skvělý počin Mr.Shaymalana, u kterého mám pocit, že se film od filmu vzdaluje mainstreamovému divákovi, což kvituji s povděkem. Stejně jako v případě předešlého filmu nádherně atmosférická záležitost s výbornou Howardovou hudbou, několika silnými momenty a Giamattim, který jde definitivně do mé herecké TOPky. Koho znechutila pointa Vesnice (ne které ale film nestál, ať si kdo chce co chce říká), ten se ničeho podobného zde nedočká. Shyamalan upustil od svého tradičního trademarku překvapivých závěrečných rozuzlení (pokud nepočítám odhalení "Strážce"), ale už od začátku rozvíjí originální pohádkovou mytologii, která z tohoto filmu místy činí cosi, co by se dalo nazvat "divný", ale tuze zajímavý film. Bezvadně se o něm debatí se stejně postiženými filmovými fandy a nic neztrácí ani s druhým shlédnutím. Takže říkám "Jen houšť a větší kapky!", příště to už bude za 5*, pane Shyamalan. Jenom doufám, že ho od další práce neodradí nepříliš příznivý ohlas divácke obce a filmových kritiků (ty zvládneš, Shyi, pošleš na ně Skrunty a bude klid :o) ). (13.01.2007)

Z pohádky do louže... ehm, bazénu. A podle mínění nejednoho kritika i diváka Shyamalan v posledních letech setrvale šlape do horších věcí než do louže. Já ale obdivuju každého, kdo jde neprošlapanými cestami a tomu, kdo chce jít za ním, ji neklestí a neuhlazuje, takže co chvíli zapadnete po kolena do bahna, co minutu se sápete kopřivami a co chvíli vás švihne trnitá větvička po tváři, protože někdy pak cíl opravdu stojí za všechnu tu námahu. Probuzení dítěte v nás je hodno i větších obětí, záleží jen na nás, zda ho chceme probudit. Pohádka není sprosté slovo, i když by to podle některých reakcí na film mohlo tak vypadat, protože tady jde o to, jak ochotní jsme přistoupit na pravidla indického příběhového mága a nakolik nám dělá obtíže přijmout, že v každém světě je místo na zázraky. Jako dětem nám to potíže nedělalo nebo jste snad někdo při vyprávění pohádky místo toho, abyste ani nedutal a poslouchal s široce otevřenýma očima a duší, vznášel dotazy, proč na Popelčinu a Sněhurčinu macechu nevlítla kontrola z úřadu péče o dítě nebo jak je možné, že Karkulčina nemocná babička žije kdesi v lesích místo v domě s pečovatelskou službou? Pokud jste s to na chvíli hrát podle M. Nightových pravidel, čeká vás vydatná porce hořkosladké fantazie, pokud ne, máte na to samozřejmě plné právo. Já si jen myslím, že tenhle film víc než jakýkoli jiný ukazuje, že kdo chce, hledá způsob, a kdo nechce, hledá důvod. P.S. Dřív jsem si myslela, že za setrvalé poruchy sekačky může závada na kabelu, ale teď už je mi jasné, že je to trávodlakova práce. A také jsem dala sbohem racionálním vysvětlením, proč je tráva zásadně nejhustší a nejvzpurnější kolem zahradního rybníčku. (17.05.2010)

Žena ve vodě je výzvou diváckým očekáváním a představám, jak má vypadat filmové vyprávění. Na jedné straně nás nutí uvěřit příběhu, na druhé tyto snahy sama nabourává. Až při druhém zhlédnutí jsem plně docenil její rafinovanost, skrývající se pod zdánlivě jednoduchým až prosťoučkým povrchem. Sám jsem si při sledování uvědomil, jak moc vězím v zajetí vypravěčských konvencí. Je to vlastně spíš "artovka" pro hloubavého diváka, než blockbuster pro masy. (17.12.2006)