Ellie Parker

O lidech, kteří již ani nevědí, kdy jsou sami sebou, neboli každodennost + práce = starosti nižší a střední vrstvy Hollywoodu v moderním syrovém a surovém pseudodokumentárním podání, stejně vyprázdněném a povrchním jak život těch hvězd a hvězdiček, které zobrazují životy nás - socek, bláznů, sexuálních úchylů, narkomanů a jiných obyčejných normálních lidí. Ta vyzvracená zelená zmrzlina je docela dobrou metaforou mé spokojenosti s filmovým "mistrovstvím" tohoto filmu. Experimentální neznamená nutně dobrý - mnohem častěji to znamená triviální nudu a únavu, než duchaplné hledání nového. Umím si však představit, že někoho tento film nadchne hlubokým ponorem do filmové a herecké pravdy. Ale je to opravdu pravda nebo jen role, kterou film na sebe bere? Tento opus zřejmě natočili lidé, kteří se objevili v samotném závěru. Tohle já již nežeru. (20.11.2011)

Během sledování Ellie Parker jsem si vzpomněl na vyprávění české emigrantky Dagmar Bláhové o tom, jak vypadala její herecká kariéra ve vzdálené Austrálii, kde se zúčastňovala těch nejobskurnějších hereckých aktivit, jako byly šou při otevírání nových supermarketů nebo kýčovité estrády v televizi, a kdy musela být vděčná za jakoukoli nabídku. A zároveň jsem si připomněl slova Jana Třísky po jeho návratu ze Spojených států, kdy líčil, že žádnou práci v Americe neodmítl, protože si byl vědom toho, že na každou příležitost čeká padesát jiných herců, kteří ho rádi zastoupí, no a složenky se jaksi platit musí. Kladem filmu o hereckých outsiderech, kteří vymetají kdejaký konkurz v naději, že si jich produkce všimne a otevře se jim cesta k vysněné slávě, je účast Naomi Watts, která je nejen výborná herečka, ale navíc se v těchto vodách pohybuje jako doma, zkrátka a dobře do detailů ví, o ve filmu jde. Podobně jako její kolegové, všichni bez výjimky hrají s chutí, včetně malých štěků. Ellie Parker je typický nezávislý snímek, možná až příliš nezávislý, je z těch, které vypadají jakoby scénář vznikal na koleně ve spolupráci celého štábu. Obsahuje řadu zajímavých a na kořen věci jdoucích momentů, stejně jako bezradné pasáže a dokonce i pod úroveň obecného vkusu jdoucí situace, jako je scéna s modrými zvratky. Celkový dojem: 60 %. (20.09.2009)

Indie pocitovka o tápajúcej herečke a meste anjelov. Nepopieram že som sa miestami nudil, ani že som sa miestami zasmial. Je to realitické, neberie si to servítky na ústa a stojí to na Naomi Watts, ktorá zahrá naozaj úplne všetko. Tak trochu ako fiktívny denník herečky z prestávok v nakrúcaní Mulholland Dr.. (20.12.2009)

Miluju ujeté filmy, miluju filmy, které zachycují běžný život obyčejných lidí a miluju Naomi Watts. Právě z těchto tří důvodů by bylo nefér frnknout nejvyšší počet hvězdiček a básnit právě o dokonalé Naomi (to ale budu i tak). Ellie Parker asi nezaujme každého. Lépe řečeno nezaujme téměř nikoho. Ale pokud někdy nadáváte jako já, na neuvěřitelně trapné výkony herců v béčkových hororech, tak po shlédnutí tohoto snímku už nebudete. Krásná sonda do života budoucích hereckých hvězd (sama Naomi takhle nějak opravdu začínala), u které se čas od času od srdce zasmějete. Snímek je točený dokumentárním stylem a ono se opravdu o jakýsi dokument jedná. Dokument o neúspěšné mladé herečce snažící se prorazit. A snažící se přežít ve městě splněných snů. I přesto, že stopáž má jen hoďku a půl, bude se vám to zdát strašně dlouhé, dialogy vám budou připadat vařené z vody a kamera se bude třepat víc než koala v iglu. Ale dohromady to funguje. Drží to fantastická Naomi Watts (já vás varoval...) a ještě fantastičtější hudba (písničková). Možná nejlepší, jakou jsem kdy ve filmu slyšel. Naprosto dokonale sedne k jednotlivým předělům. Pokaždé se skvěle trefí do nálady. Tohle je film pro čtenáře Bukowského a fanoušky Naomi Watts. Pro ostatní asi neztravitelné. Tři a půl. [červenec 2006] (20.07.2006)

Na mě až příliš zvláštní film o začínající, neúspěšné herečce, která nemá moc štěstí ani v soukromí a navíc funguje jako magnet na zádrhele a trapné situace. Vše sledujeme okem roztřesené, dokumentární kamery a protože je děj docela nevýrazný, tak se nám může zdát, že jsme u toho místo 95 minut tvrdli minimálně dvě hodiny. Jsou tu pasáže, ve kterých jsem se pobavila a zasmála, ale oproti nudnému zbytku jich je opravdu velice málo. Oceňuji Naomi, že si dokáže udělat srandu sama ze sebe, působí sympaticky, přirozeně a jako střelená smolařka byla roztomilá. Také hudba nebyla špatná. Přesto mám pocit, že s tímhle filmem šlápla trochu vedle. Keanu tu s kytarou a svým "jó, jó, díky" podal životní výkon. (03.04.2013)