Ima, ai ni jukimasu

Přirovnání, které k tomuhle filmu teď použiju, by se možná mohlo zdát některým uživatelům poněkud mimo, ale pokusím se to objasnit. Ima, ai ni yukimasu bych totiž přirovnal k Zelené míli. Ne, žádný John Coffey, problémy s močením ani lidi ve vězení tady sice nejsou, ale má to z mého úhlu pohledu společné dvě pro mě docela podstatné věci: oba jsou to filmy ždímající slzy a oba obsahují nějaký fantasy prvek. Je sice fakt, že se mi ještě nikdy nepovedlo u filmu brečet (dobře, pokud teda nepočítáme v nějakých třech letech sledování Míši Kuličky, kde jsem vždycky hrozně probrečel to, když Míša ztratil maminku), ale že bych byl úplné dřevo, to zase ne. Film u mě dovede vyvolat lecjaké emoce, takže bych netvrdil, že na mě dojáky nemají žádný účinek. Pokud film opravdu má čím ty moje emoce vydolovat, pak se tomu ždímání nijak nebráním. A fantasy se nebráním naprosto vůbec, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů jak na literárním, tak i filmovém poli. Jenže teď se dostáváme k tomu, co u mě prostě nefunguje: kombinace fantasy a dojáku. Pokud ze mě má film opravdu vyždímat příjemně emoce, pak by na mě měl vytasit nějaký uvěřitelný, reálný příběh, který bych mohl klidně prožít i já. A to právě jak v Zelené míli, tak i u tohoto filmu k mé smůle neplatí. Zelená míle se mi pětihvězdičkově líbila jen do té doby, než začal John rozsvěcovat světla, vypouštět hejna jakýchsi much z úst a dělat podobné šílenosti, do toho ještě myši s nezdravě vysokým věkem... ne, to jsem opravdu nepřekousnul a na konci měl co dělat, abych tomu dal stěží 4*. Tento film je v tomhle smyslu mnohem umírněnější a onen fantasy prvek v dojáku mi až tolik nevadil, ale stejně mi to nedovolilo dát plný počet. Herci jsou sice fajn, hudba též, onen tíživý pocit z toho, že už víte, jak to skončí... ano, je to všechno moc pěkné, ale zkrátka mě to nedostalo na kolena stoprocentně. A že by to ve mně zanechalo nějak zvlášť silný otisk jako ostatní "realistické" dojáky à la Titanic, to prostě nemůžu říct. V tomto případě jsem zkrátka hodně subjektivní a dávám solidní 4*, přestože jinak zásadních chyb neshledávám. Ano, zdejší hodnocení je podle mě zasloužené a film bych druhým rozhodně doporučil, ale k těm pětihvězdičkářům se zde prostě připojit nemůžu. (15.07.2012)

Otci Takumimu a jeho synovi Yujimu, umře manželka Mia a maminka. Otec je trošku prostostoduchý a má zdravotní potíže a i když mu rodina nevěří že může vychovávat synka sám, dělá to se srdcem a jak nejlíp umí. Takumi synkovi po pohřbu řekne, že šla maminka na vzdálenou hvězdu a že se za rok až začne období dešťů opět na nějaký čas vrátí. Sám tomu také částečně věří, teda spíš v to doufá. Když začne období dešťů, opravdu Miu naleznou v lese, ta si však nic nepamatuje a je na Takumim, aby za čas který s nimi Mia bude, opět poznala lásku, kterou jí se synem dávali...... Tento nádherný příběh je už od začátku plný emocí, které nenechají jedno oko suché. Hlavní postavy jsou skvěle zahrané a celý film jsem Takumimu fandil, protože je to hodný člověk, který Miu opravdu miluje. Příběh pomalu plyne a přitom mi utekl jak voda, protože jsem se do něj zakoukal. Na konci jsem byl hodně dojatej, i když je ve filmu jasné, jak to dopadne. Pro mě prostě skvělý filmový zážitek, který má srdce a cit. Za mě jasných 100% :) (27.12.2012)

Jak jsem byl uchvácen nemohl jsem se přestat dívat, ani si odběhout na záchod, takový jsem měl silný pocit z toho jemného a příjemného filmu. Tomuto já říkám romantika, lehká pohodová, ze života. Těžko se to popisuje. Žádné klišé ani přehnané momenty, vše je podáno nenásilně, s lehkostí a uctivostí pro Japonsko vlastní. Jestli se opravdu chystá remake, ja píše Altamir, tak jsem předem zhnusen. Tento snímek by měli pouštět všechny romance chtivé ženy svým polovičkám. Podle mně by se žádný nezlobil. (29.04.2006)

Pekný príbeh o láske, aká je jednoduchá a pritom nádherná a koľko málo stačí k tomu, aby boli dvaja ľudia šťastí. Príbeh bol jednoduchý, no zároveň "rozprávkový", vystupovalo v ňom len málo postáv, neboli tam žiadne zbytočné scény a zároveň je vhodný aj pre oko mladého diváka. Vidíte ako málo stačí na to, aby sa dosiahol úspech. (07.09.2011)

Milý film se slibným námětem, trpící klasickými sladkobolnými neduhy. Rodinka jak z obrázku, jejíž démoni jsou opatrně představeni a samozřejmě zahnáni, místy bředne v kýčovitých momentkách, což lehkosti zbytku filmu moc nesluší. Příběh je krásně odříkaný, i když nezasáhl a silný prožitek nenabídl, což při potenciální síle dané tematiky zamrzí. Vizuál hezký, protivná mi byla tentokrát hudba. Mám chuť ponechat bez hodnocení, spravedlivé mi nepřijdou tři ani čtyři hvězdičky. 7/10 (10.01.2010)