Preludium

Něco málo o vině a trestu ... přičemž psychologie a vnitřní pohnutky hlavních i vedlejších postav, stejně jako konstrukce, napětí a dynamika zápletky jsou nad očekávání dobře zvládnuté. Snad se filmaři kromě vlastních zkušeností, znalostí a dovedností řídili také intuicí, která, řekla bych, stojí u zrodu každého dobrého příběhu. (16.06.2022)

František Čáp po nechal výraznou stopu v československé kinematografii. Troufám si tvrdit, že byly mnohem výraznější, než jeho stopa balkánská. Měl vynikající vkus na výběr námětu i kameramanů. Osobně ho mám nejvíc spojeného se závažnějšími tématy s vynikajícím zpracováním postav, ale v zahraničí dokázal, že mu jdou i jiné žánry. Téma Preludia je nadčasové, zpracování originální, výsledek je silný divácký zážitek. (29.07.2019)

Zmiňovat na tehdejší dobu nezvykle civilní herecké výkony snad ani nemá cenu. Zmínit novátorskou kameru, která se může směle postavit před současné nejmodernější pojetí, už cenu má. A hlavně by bylo vhodné si říci něco o filmu samém. Příběh sám není běžná prvorepubliková červená knihovna, jedná se o skutečné psychologické drama o vině a odpuštění. A k tomu všemu se přidávají naprosto důvěryhodné dialogy, ve filmu se nemluví spisovně, což patří k mimořádným zážitkům i v kontextu následujícího půlstoletí. (21.12.2013)

Nevěra by tu byla, ale nevíme o ní zhola nic, ač i nevěra může mít tisíce podob. Neviditelný milenec neustále slibuje, že toho nenechá a bude vdanou ženu pronásledovat, ale kde nic tu nic, asi proto, že milenec a jeho chování není v nevěřě vůbec důležitý?! Není proto také vůbec jasné, zda to milenec vzdal, tzn. zda nevěra skončila nebo  nikoli?! Úmorné rádobypsychologické drámo, kde se psychologie postav scvrkla na utrápené obličeje, slzy a lezení od ničeho k ničemu. Kladem celé této mrtvolnosti je, pravděpodobně nezávisle na tvůrcích, že ukazuje absenci komunikace mezi manželi, která je ale nezbytná pro řešení situace. Utrápený manžel vidí východisko jen v jediném, v tom nejbolavějším řešení, než se skrze slovní pomoc svých přátel dokope k tomu, že je nutné umět odpouštět. Štěpničkovou nemusím a sledovat ji v roli "nevím, jestli jsem jalová nebo březí" je úplná katastrofa. Civilní role Štěpánkovi absolutně nesednou a už vůbec ne role chcípáčků, to je pan herec z úplně jiného těsta - a lze to vidět/ vychutnat si i zde v oné několikavteřinové proměně v Othella = výstup, který diváka udeří jako blesk, herecká světová extratřída! ... Za Othella a dojemné scény s Brzkovou a Tánskou jedna hvězda. (17.08.2023)

Základním pravidlem při psaní obsahů na databázi je neprokládat obsah vlastními pocity z filmu či dokonce konkrétními závěry. Toto pravidlo by rozhodně neuškodilo aplikovat i na oficiální texty distributorů. Brilantní manželské drámo, se zdánlivě tuctovým tématem, je pojato s takovou citlivostí, že není možné považovat výsledek za nepřesvědčivý. I v době, kdy se nám pokoušejí komerční televize uměle nastínit rodinný vztah 21.století, je možné se ponořit do opravdové a silné atmosféry činžovního soužití, rodinného rozkolu i ztráty manželské důvěry. Veřejné tajemství se již nešeptá, ale dostává konkrétní podobu, protože zájem o situaci v rodinně mají bohužel a především ti druzí, vyzbrojeni falší a povrchností. Přichází nekompromisní upřímnost, kterou nelze již déle skrývat. Dobrovolné přiznání i přijetí důsledku. Ženu rekvizitářovu stíhá osud Desdemony, onu hru řídí už jen rekvizitář, jenž je vystaven před zásadní rozhodnutí. Vůle odpuštění visí ve vzduchu, záleží jen, jestli neulétne. Naprosto excelentní dvojice manželská i dětská, ponurá všeříkající hudba a velmi silné okamžiky. (15.01.2014)