Chrám Matky Božej v Paríži

V porovnání se staršími adaptacemi z roku 1923 a 1939 se mi tato líbila jednoznačně nejvíce, a to ze tří důvodů. Za prvé si myslím, že tato verze má nejštastnější obsazení rolí Esmeraldy a Quasimoda - nádherná Gina Lollobrigida (mimochodem šokuje mě, že je stále naživu - už je jí 93 let) zcela zastiňuje dřívější nevýrazné představitelky této role a je v tom filmu zcela oslňující, a taktéž Anthony Quinn v titulní roli hrbáče nemá chybu a v jeho podání je Quasimodo neobyčejně lidský (snad i proto, že zde mluví výrazně více, než jeho starší předchůdci, kteří za celý film sotva pronesli pár slov). Za druhé je tato adaptace asi nejvíce věrná Hugově předloze, a to včetně samotného závěru, v němž - stejně jako v románu - Esmeralda i Quasimodo zahynou - zatímco starší filmy nechaly Esmeraldu - z pro mě nepochopitelných důvodů - vždy naživu. A konečně mi k tomu asi víc sedla i ta barevná kamera - ty starší černobílé verze přece jenom působí už strašně archaicky. Děj filmu jako takový sice považuji za stupidní a veskrze jím opovrhuji (podobně jako Hugovým románem), ale na rozdíl od těch starších filmů ze mě tento dostal ty správné emoce, a smutný konec Esmeraldy a Quasimoda mě skutečně dojal. Mimochodem zaujalo mě, že se tam v jedné menší roli mihne můj velký oblíbenec, Boris Vian. (28.08.2020)

...vona...je černá jak čerstvě vypálená bradavice....von...má celkem brutální skoliózu.....story jako vystřižená z červeny knihovny.......připálenej velbloud?????...nevím...ptát se co by asi vzniklo skřížením těhlech dvou je tady vcelku zbytečný...páč jeden člen z tohohle hvězdnýho pááru během těch stopatnácti minut definitivně zařve...(škoda jen že ten hezčí)..ale vážně.. proti tmavejm já fakt nic nemám (..zdravíme Reye, AŤ ŽIJOU MULATI!!!)...a teď něco pro zasmání: luští cigán křížovku a čte: černý pták na tři...chvili premejsli...pak se ťukne tužkou do čela a napiše...MUJ (08.02.2007)

Jacques Prevert převedl Hugův román na plátno velice věrně, i když na začátku dal velký prostor svým milovaným hercům. Problémem je výprava a kostýmy, které nedovolují divákovy prožít emočně příběh do hloubky. Kostýmy se řídí jednoduchým barevným kódem - červená (život, krev), černá (zlo), šedá (Paříž, domy), výprava je poetická a nerealistická, což se nejvíce projeví ve scéně mučení. Možná to chtělo odvahu donutit Lollobrigidu sundat make-up. Ovšem co by se objevilo pod ním, druhý Quasimodo? (20.11.2012)

Určitý »HYPE« okolo zrovna tohto pomerne dosť inkvizičného a zas málo romantického titulu: Chrám Matky Božej v Paríži, je podľa môjho vecného názoru: hodne zveličeným, prehnaným a nadneseným, nakoľko sa takmer vôbec ani nezakladá na pravde, ale skôr úplne naopak; zväčša totižto na mňa priamo sálala akási bližšie nešpecifikovaná NUDA, ktorú vskutku asi nedokážem ani bližšie konkretizovať, pričom ak by som ešte neprechovával i určitú sympatickosť z mojej strany voči zúčastneným aktérom [najmä teda, čo sa vo všeobecnosti týka "lollobrigidky"], tak som priam presvedčeným o tom, že by som išiel s celkovým hodnotením → minimálne aspoň i o stupeň nižšie, čo by už tentoraz zrejme naprosto zaváňalo akýmsi veľkým [trochu si predsa pomôžem i českým jazykom v tomto ponímaní] průšvihom, kedy tvorcovia neboli príliš ďaleko vzdialení od filmového maléru ... • Rovnako si tiež ani bohvieako extra zvlášť zase nemyslím, že «cigánska komediantka» ESMERALDA [a vari i "čarodejnica," podotýkam!], čiže údajne akási ikonická, či dokonca vraj i nesmrteľná postava v podaní Talianky: Giny Lollobrigidovej, je snáď iba tou, ktorú by som si mal navždy [za]pamätať, s čím jednak rozhodne nesúhlasím, keďže som akosi ani nepostrehol, prečo vlastne by tomu tak malo byť? • Skrátka; tento titul bol celkovo nudným a nezáživným, kedy trebárs taký predstaviteľ »Muža v čiernom«, t.j. Claude Frollo v podaní francúzskeho herca Alaina Cunya, [ktorý mal mimochodom oveľa lepšie napísanú postavu v nasledujúcom DIAMANTOVOM POČINE: La dolce vita, kde totiž na malom priestore dokázal vyťažiť naprosté maximum, čo bohužiaľ v tomto prípade absolútne neplatilo], je tak extrémne nevyužitým ["antagonistom"], že sa neustále iba kamsi večne zakrádal, a k tomu sa stále len mračil ..., až si normálne myslím, že «zvonársky hrbáč» Quasimodo v podaní pôvodom mexického herca Anthonyho Quinna, bol na tom pravdepodobne ešte asi horšie, než jeho hlavný súputník, lebo ak by sa režisér Delannoy, v jednom kuse nezapodieval iba samými malichernosťami [postavami: Phoebusom a Pierreom a podobne], a venoval náležitejšiu pozornosť dvom »mimoriadne zaľúbeným hrdličkám« Esmeralde & Quasimodovi, a nevkladal prebytočné vsuvky v podobe ďalších, akýchsi vedľajších postáv, tak vtedy by som mal určite lepší dojem z filmu ako celku. • V krátkosti sa jednalo o SKLAMANIE, ktoré si táto látka vonkoncom nezaslúžila, a tak napokon možno niekedy vyskúšam aj iné alternatívy ... (02.11.2023)

Na úvod se trochu ostýchavě přiznávám, že kromě animované verze z roku 1996 jsem s Quasimodovým příběhem nebyla nijak obeznámená. Bylo mi jasné, že tvůrci zmíněného animáku museli mnohé přikrášlit, po zhlédnutí této klasiky jsem tedy přišla o všechny iluze. A i když mě závěrečná desetiminutovka skoro dojala, budu se raději vracet k usměvavému kreslenému zvoníkovi a šťastným koncům.. (04.05.2015)