Unaveni sluncem 2: Odpor

Rozhodně je zde naprosto propastný rozdíl ve srovnání s prvním dílem. Ona je vlastně totální hloupost tyhle díly srovnávat. Nelze snad ani uvěřit, že oba filmy dělal stejný režisér. Kdybych přesto uvěřit chtěl, tak bych předpokládal, že režisér se bude ve své práci postupně zdokonalovat. Zapomeňme na nějaký psychologický rozvoj postav. Vlastně zapomeňme i na pana Kotova. V tomhle filmu se zrodil nový pan Kotov, který s tím původním ná společný pouze knírek. Když se vám zapomenout podaří, tak tenhle film nemusíte vidět až tak propastně špatně. Bohužel stejně jako poztrácel pan režisér talent režisérský, tak jeho dcera totálně ztratila ten herecký. Scénky, kterých se účastní jsou skutečně příšerné. Pár pěkných a vtipných momentů se ve filmu najít dá, ale jsou to skutečně pouze momenty, jako celek film brutálně nefunguje. Přesto bych ten třetí díl rád viděl. 2* (26.12.2012)

Málokdy je hodnocení filmu takovým oříškem. Mám ho hodnotit jako pokračování výborného prvního dílu (a následně snížit hodnocení u obou), nebo se od toho zkusit oprostit a brát to jako válečné drama od režiséra, který evidentně nemusel řešit rozpočet, množství statistů či natáčecí čas? Na jednu stranu by to stejně dobře fungovalo, kdyby tam nebyl Kotov a jeho dcera, na druhou to právě tyto dvě postavy drží pohromadě. Spoiler: končí to titulkem „konec první části“, což jsem v závěru druhého dílu tak nějak nečekal. (Některé triky dělalo pražské UPP, doufám, že ne toho zbytečného motýla.) (05.11.2017)

Unavení slnkom je výborný a navyše oscarový film. Prečo Michalkov silou mocou chcel nadviazať na už ukončený príbeh mi je záhadou, ale nevadí. Tešil som sa tak či tak. Kľudne to mohol byť úplne iný film, stačilo zameniť mená a nevracať sa k ukončenému príbehu. Príbeh je dosť obšírny a nesúrodý, skáčeme medzi rokmi 1941 a 1943 a výsledok vyzerá dosť roztrúsene, čo je dosť logické, keďže ešte má jeden diel nasledovať. Film obsahuje pár scén, ktoré navodzujú väzbu na prvý diel, a veľa toho ešte povedať treba a tak i film nečakane končí a chcelo by to mať záverečný film po ruke. Nepochybujem, že ako trilógia to bude celistvejšie, ale ešte si počkáme. Film sám o sebe určite má kvalitu, niektoré scény sami o sebe sú vynikajúce ako napr. dievča a vodná mína, Stalin a klavír, prestrelka v hmle či umierajúci vojak, ktorý by rád videl prsia ošetrovateľky. Nechápem hodnotenia odpad!, tomu vážne nerozumiem. Rozumiem nechuti sledovať ruský patriocizmus, ale takto odpísať inak profesionálne zvládnutý film, tomu nie. Úvodná scéna s tortou a Stalinom mi veľmi nesedela, ale potom bol film s každou pribúdajúcou minútou zaujímavejší a v závere by som bral tretí diel ihneď a bez prestávky. Zatiaľ hodnotím štyrmi diskami, ale hodnotenie sa môže po záverečnom diely zmeniť o jednu hviezdu hore alebo dole. Komu sedia ruské filmy, nemôže byť sklamaný. Uvidíme. 80%. (10.07.2011)

Pokračování (?) původního filmu mě zmátlo a Nikita Michalkov, jako spoluautor scénáře, riskoval přeražené kotníky, pokud by měl před Annie Wilkes obhájit podivně navazující děj. Generál Kotov byl zastřelen v roce 1936 (původní informace), v roce 1941 (nová informace), nebyl zastřelen vůbec (nejnovější informace). O jeho rodině ani nemluvím. Válečné scény ve mně místy budily dojem, že jde o parodii (defekace, zásah světlicí, Ju 87 vybavený pumovnicí atd.), na druhou stranu musím ocenit vrcholně realistickou scénu, která ukazuje, co všechno je typický chlap ochoten podstoupit, aby přemluvil ženu k odhalení půvabů. (26.02.2018)

Silná káva při heroizování původně zemřelého plukovníka Sergeje Petroviče Kotova (sám režisér Nikita Michalkov), jako člena neozbrojené jednotky trestanců za druhé světové války. Stává se z něj mýtus, který se štěstím přežívá střílení vězňů, nálet na vězení, nájezdy tanků a kdo ví co ještě. Jeho dcerka Naďa (Naděžda Michalkova) zase prožívá neuvěřitelné příhody přežití při putování za svým tatínkem, aby se z ní stala profesionální válečná ošetřovatelka. Míťa (Oleg Meňšikov), stále pracující pro KGB, se snaží spravovat to, co sám napáchal a podporuje těžce sužovanou rodinu ve všech směrech a za každých okolností. Výsledkem je monstrózní přehlídka, plná patetického heroizování ruské duše a její odolnosti i za těch nejnepřívětivějších životních situací. Snad všechny situace působí až hodně nepatřičně, je to spíše jen jakási zidealizovaná oslava něčeho, co má zvedat hrdost obyčejného Rusa. Pompézní žvatlání o hrdinství jednotlivců i národa. Hodně silná káva. (11.08.2011)