25. hodina

Neskutečné, kam až může zajít obyčejná touha po dalším zářezu na pažbu. A jak dokáže zničit život celé rodině. A nikdy bych neřekla, jak se k filmu tohoto žánru může úžasně (ba přímo dokonale) hodit cimbál. Zvláštní, že skladatel, který ho jinak takřka nevyužívá, ho použil zrovna zde. A nemyslím tím teď folklórní tanečky + zábavu na začátku filmu. Možná to ale nebylo jen tak podaremnu. Třeba tím chtěli tvůrci vyjádřit, že ač byla rodina proti své vůli vytržena z otčiny (a hlavně od sebe), myšlenkami a srdcem byli stále doma, a spolu. Účast pana Wericha velký bonus k už tak skvěle obsazenému kousku, dokonce se mi povedlo se zcela odprostit od sympatií a vžít se do role, jakou představoval. (05.12.2023)

Několika životními pravdami prošpikovaný příběh chlapíka, který sice nepobral mnoho rozumu, ale zajímavých, byť nechtěných zkušeností, na mnoho životů. Na Verneuila překvapivě komorní film, který jako vždy upřednostňuje hereckou kvalitu před zajímavými lokacemi, dekoracemi a kostýmy. Werichův slizký velitel tàbora je správná svině svinutá. Mrzí mě malé využití Regianniho potenciàlu, má vlastně jen jednu zajímavou scénu, bohužel přesně takovou, jakou jsem nechtěla. Tu, kvůli níž jednu dobu bolelo srdce nejednoho mladého středoevropana, jsem nepostřehla. Pravda, příběh je tak jímavý, že bych v něm přehlédla i krásného chlapa, natož krásnou ženskou. Anthony je užasný primit, krásně zůstal před hranicí buranství, takže mu divák může bez uzardění celý film fandit. Svoji specifickou úlohu sehrává i hudba, která se téměř nikdy k daně scéně vlasntě nehodí, ale nakonec vyzní mnohem lépe, než ta, kterou by divák očekával. Transporty v rytmu vídeňského valčíku působí hodně mrazivě. (20.10.2019)

Tak tohle válečné drama (nebo možná spíš válečná tragikomedie) mě možná v něčem dostalo víc, než některé jiné (vážněji laděné) snímky obdobného charakteru. Příběh prosťáčka Johanna Moritze může svým vývojem možná někomu připadat až trošku pohádkově. Vždyť komu se "poštěstí" být po osm let svého života na tolika rozličných místech a nikdy přitom vlastně ani nevědět či nechápat, z jakého důvodu zde je? Být na nucených pracích (coby falešný Žid), stát se nacistickým důstojníkem (jako domnělý zástupce rasy "hrdinské rodiny")  a nakonec skončit jako jeden obžalovaných na Norimberském procesu. Dává tohle vše nějaký smysl? Myslím, že příběhově ani moc ne, ale to vůbec nevadí. Právě v nesmyslnosti všech těch událostí v životě Johanna Moritze je totiž myslím možné vidět smysl tohoto filmu. Snímek tak vnímám jako doklad nesmyslnosti války a jakékoliv agrese a bezpráví vůči lidem, ať už jsou jakékoliv národnosti či náboženství. Pokud jde o samotný film, moc  se mi líbilo velmi přirozené herectví Anthony Quinna v titulní roli a užil jsem si Jana Wericha ve vedlejší roli dozorce v táboře nucených prací. Ocenit lze nádherné kamerové záběry a i kvalitní výpravu. (27.09.2022)

Od Henriho Verneuila už déle obdivuju jiné snímky ze 60. let Opice v zimě a Víkend na Zuydcoote, ale 25. hodina je, troufám si říci, ve výsledných dojmech úplně překonala. Není to ani tak onou velkou mezinárodní koprodukcí, jako spíše díky silnému tématu. A téměř neustále napínavého příběhu J. Mirtze, který se v nejnebezpečnějších časech v 40. letech minulého století ocitává na těch nejhorších místech proti své vůli, od falešného Žida na nucených pracích, přes nacistického důstojníka se zhuseným pocitem války až po jednoho z obžalovaných na Norimberském procesu. Svým způsobem jde až o tragikomické dobrodružství, podávané v nádherných kamerových záběrech, pěknou výpravou či honosnou hudbou s několika valčíkovými motivy. Pro mne osobně filmový zážitek plný kontrastných emocí. Občas vyčerpávějící, v závěru dojímavý... docela rozumím těm pomalu a těžko rodícím se úsměvům ve tvářích manželů před fotografem, oba by chtěli mít chvíle štěstí hlavně pro sebe a ne pro mediální senzaci. Anthony Quinn se své role zhostil výborně a jeho výkon v roli primitivního smolaře s pořádnou dávkou štěstí v osudu náleží k těm nezapomenutelným, stejně jako závěr filmu. Vyzdvihl bych rovněž výkony v epizodních rolích Serge Reggianiho a Jana Wericha, netradičně coby zrůdného velitele v uniformě. 95% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (21.10.2019)

Ideální film pro dramaturgický plán Řitka Video na DVD. Ideální jako kolekce k Pádu Berlína, který byl také promován jako rarita s Janem Werichem ve vedlejší roli. A na rozdíl od sovětského válečného filmu, ve kterém si Werich zahrál pod tučným nánosem Göringovi posmrtné masky a byl dabován, zde je zcela civilní a hovoří sám. To, co se děje kolem s Quinnem je sice bez chuti a zápachu, ale možná v tom ladu rozpoznám i Olly Schoeber. (16.12.2010)