Purpurové rieky

Purpurové řeky jsou zádumčivá poezie a tu já rád. Reno s Casselem = výtečná dvojka, hudba Bruna Coulaise geniální, atmosféra neuvěřitelně hutná, stylově nad limitem, vizuálně ostré jako nůž, námětově pohlcující, atmosféra dosahuje výšin nebeských. To univerzitní městečko drtí svou ponurostí jako kámen. Jeden z mých nejoblíbenějších thrillerů, co jsem kdy viděl. Moje srdcovka. A že to je klon Se7en? A kde jste na tom byli? Možná jedna scéna je podobná dejme tomu. Ale na to s pardónem sere bernardýn. (12.10.2007)

ŠŤASTNÝ JE TEN, KDO OBJEVÍ SKRYTÉ PŘÍČINY VĚCI. J.Reno, V.Cassel, vrah, který chce aby oběť co nejvíc trpěla, napětí a překvapení - to jsou věci, které by měli být zárukou dobrého thrilleru. a když si k tomu přidáte zajímavý scénář a kameru, myslím, že se nudit nemůžete. jen by mě zajímalo, co má J.R. proti psům? (25.01.2006)

Inspirace špinavými filmy, jako je Sedm, si snad všiml každý divák, který viděl Sedm či jemu podobné. Francouzi se ale s novodobým americkým pojetím kriminálního thrilleru vypořádali velmi dobře. Více si to člověk uvědomí s odstupem času a při srovnání s nepodařenou dvojkou. Krutost a morbidnost snímku vyvažují nádherné alpské exteriéry a pohledy na horské vesničky. Výborná hudba souzní s výtvarnou kamerou. Úvodní titulky se záběry na hnijící mrtvolu prolezlou červy dávají tušit, že podívaná bude místy drsnější. Tvůrci si určitě oblíbili i Mlčení jehňátek, Vraždy podle Jidáše a další temné thrillery, z nichž si ledacos vypůjčili. Kupodivu vše funguje i díky hereckým výkonům. Konec se dle komentářů zdá leckomu odbytý, ale při zpětném pohledu k němu vše směřovalo jak nitky potoků do řeky. Film na vícero podívání... (23.11.2011)

„To jsem jí jako měl jednu fláknout? Je to přece jeptiška!“ Temný triler s hororovou atmosférou, tajomným scenárom, jemne béčkarským finálnym horským twistom (no a čo, mne sa páčil!), atraktívnou horsko-univerzitnou výpravou a vynikajúcim kastingom. Skúsený Reno ako chladnokrvný, rozumný a rozvážny policajt, ktorý videl veľa zla. Ak mu raz za čas prasknú nervy, je lepšie pratať sa mu z cesty rýchlosťou blesku. Po jeho boku mladý Vincent Cassel: divoký, nespútaný, nie však trápne namachrovaný. Dole klobúk za to, že je to natočené tak, že vám až pri šiestej repríze napadne, ako je možné, že náckovia s IQ húpacieho koníka (ale čo iné čakať od náckov?) v autoservise vo francúzskych Alpách ovládajú capoeru. Navzájom sa Reno a Cassel výborne dopĺňajú, iskrí to medzi nimi, sú vtipní, ale zároveň im veríte každé slovo, každé gesto, úsmev, zvýšené slovo. Vedia zažartovať, a nejeden raz je to šibeničný humor, ale keď sa začne lámať chleba, vedia, že sa jeden na druhého môžu spoľahnúť. Majú lepšiu chémiu, ako mnohé slávne filmové romantické páry. Purpurové rieky celý čas držia vašu pozornosť na nohách, mŕtvol pribúda a celý prípad je intenzívny, zamotaný, mrazivý a záhadný. Grangého román je tiež dobrý, ale pravdupovediac filmové spracovanie lepšie. Možno aj vďaka Casselovi, ktorého postava v knihe mimochodom nebola, síce tam bola iná, podobná, ale volala sa Max Kerkerian a celkovo bola charajterovo posunutá úplne iným smeorm, než Casselova. Kino Považan NMnV 2001 (04.01.2009)

Co napsat o filmu, kde měl být mystikou ozvláštněný příběh hlavním hřebem napínavosti děje, který působí po zhlédnutí tak rozpačitě. A není bez zajímavosti, že francouzští filmaři po řemeslné stránce ve své tvorbě dovedou nejednou překvapit, ale zde se žádný zázrak nekonal. Následně chudá výstavba logiky přehluší v průběhu veškerou napínavost. Je třeba připomenout, že herci hráli, co mohli, ale závěr filmu potvrdil můj dojem. (28.08.2010)