Angst

Strach v jejích očích a nůž v hrudi. To je má poslední vzpomínka na matku... Tohle není příběh žádného příležitostního vrahouna, ale té pravé, společnosti krajně nebezpečné, brzcitné bestie. Náš hrdina je vyzáblý, zubatý, upocený, fatálně nevyrovnaný slaboch, nemocný člověk. Většinu života strávil ve vězení a čekal na den, kdy ho propustí. Čekal s vědomím, že až se tak stane, nic mu nezabrání opět zabíjet. Věděl, že musí... My jsme svědky právě onoho propuštění a následných 24 hodin. Nedojde na žádný vyložený extrém, dočkáte se ale výtečně syrového provedení. Osobitý, výborně zvládnutý profil vraha, který si navíc on sám odvypráví. (screeny) (21.01.2009)

V té době možná solidní snímek, ale z některých scén jsem se popadal za břicho, jak komický mi to přišlo. Hlavně chování babky a té dívky, která nevydala ani hlásku, to bylo děsně amatérský. Něco takového bych dokázal natočit i já a určitě lépe. Příběh podle skutečné události, který mi nepřišel ničím zajímavý, takových psychopatů chodilo a chodí po světě tisíce. Čekal jsem syrovější a brutálnější podívanou. (17.05.2020)

Nutno uznat, že jde o velice nevšední a odvážný počin. Totálně zmatené pako tady s velkými obtížemi likviduje jednu nepříliš početnou rodinku, skládající se z nemocné stařeny, její dcery a mentálně postiženého invalidy. Zabere mu to hodně času a úsilí, a po celou dobu svého upoceného řádění nás přitom oblažuje vnitřním monologem, jemuž jsem ale nerozuměl, protože byl německy. Předpokládám, že by mě jeho myšlenkové pochody pouze ujistily, že se jedná o přesně takového chudáka, jakým se dle svých skutků zdá být. Zatímco Henry v Portrait of a Serial Killer (filmu, který je s tímto občas srovnáván) působí naprosto suverénním a sebejistým dojmem, vrah z Angst (jenž měl jistě stejně nelehké dětství jako jeho americký kolega) působí jako zmatená troska, u které si nejsme celou dobu jisti, zda se mu krvavé dílo vůbec podaří. Sledovat jej, je skutečným utrpením, a divák se těžko brání pocitům nevolnosti a trapnosti. Dojem z Henryho je úplně jiný, hrůzný a monumentální - strach zde na celé čáře vítězí nad nevolností. Oba filmy jsou od sebe stejně odlišné jako jejich antihrdinové. Společné mají jen to, že se jim dá věřit. (16.07.2007)

Ne tak okázale nabušený jako Murder-Set-Pieces,za to mnohem uvěřitelnější a snad i proto temnější a depresívnější( na rozdíl od toho narvanýho machonazimagora z M.-S.-P., zde nahlížíme přes rameno rachitickýmu chcípákovi,kdy jeho lopotné zápolení,ať s živými,či již mrtvými obětmi bylo až hrůzně groteskní). A ta němčina do toho.... (09.12.2009)

Austrian extremity. Ojedinelý pokus o nonkonformnú, otvorene brutálnu štúdiu psychopata a 24 hodín v jeho živote. Myšlienkovú opozíciu voči tematicky spriazneným dielam Krzysztofa Kieslowskiho (Krótki film o zabijaniu) a Fritza Langa (M) mení, sníma z nej bremeno štatútu verejnej obžaloby a povyšuje na unikátne explicitnú a šťavnatú kameramanskú exhibíciu (výškové snímanie, prestrihy na detaily a tie najnepríjemnejšie pozičné uhly) so sugestívnym story-tellingom cez voiceoveri predčítané Robertom Hunger-Bühlerom. Realizmus, naturalizmus a animalizmus vo výbuchu nespútanej maniakálnej agresie, ktorá sa pozvoľne, dômyselne gradujúc vymyká kontrole a zmieta narušeným vrahom, čím zneisťuje diváka v otázka, či svoje dielo vôbec dokáže dokonať. Rybczynskiho kamera je bezkonkurenčná a Schulze je považovaný za jedného z priekopníkov elektronickej hudby 80. rokov, takže písať ódy na jeho adresu je úplne zbytočné. Polopatistické okienko je u konca, čas na finálny verdikt. 100% (17.09.2014)