Smrtiaca nenávi2ť

U jedničky som na tvrdo zaspal,avšak u dvojky som trpel oveľa viac!Neviem,ale mňa tá Nenávisť nejako neberie(zachvat zlosti)a následné prevedenie vo mne vyvoláva skôr smiech ako strach!Mám rád horory a na podobné snímky sa stále teším,ale je to dosť nevďačné téma,ktoré"väzme"každého z nás inak a preto dávam 1*-toto má vážne nevzalo... (25.04.2008)

Šimizuova druhá vykrádačka sama sebe, určená západnímu obecenstvu, není v ničem zásadně horší, než její o dva roky starší předchůdkyně a bavila mě většinou víc, než japonské originály. Obsahuje i několik hodně pěkných momentů a v jednom z nich (hned zkraje) hraje i hodně pěkná a moje hodně oblíbená Jennifer Beals. Dokonce i blbka Buffy se mi v nemocniční košili a pološílená zdála celkem přitažlivá. Ale snad za to může silně nesympatické holčičí duo Tamblyn & Kebbel, snad i přeci jen notně obehraný leitmotiv, v průběhu filmu jsem často pokukoval po časomíře i po mobilu. Objektivně možná čtyři, ale subjektivně průměr. (02.08.2020)

Dobře si vybavuji, jak jsem první Nenávist považoval za slušně odvedený thriller, u druhého dílu ale musím (jak to tak už bývá) podotknout, že originalita udělala pěkně nebezpečný sešup do očekávané rutiny!! Tvůrci sice na první pohled zajímavě přeskakují v ději, ale závěr filmu nám stejně poodhalí, že to nějaký zásadní smysl postrádalo. Navíc už mi znatelně chyběl ten silný motiv "Američan izolovaný v odlidštěném Japonsku". Zvukaři každopádně odvedli nadstandardní práci, i hudba Christophera Younga není jen disharmonií několika nepříjemných zvuků. Výsledkem je příjemných 50% a určitě uznání toho, že tahle série má (například oproti Saw) alespoň nějakou atmosféru!! (14.03.2007)

Tak dvojku máme celou prošpikovanou známou japonskou celebritou Yoko a pobíhajícím modrým japončíkem (asi by mu už měli dát najíst ať chlapec dostane přírodní barvu). Nekritizuju dvojku, protože byla i dobrým nápadem a nová ségra postupem času byla zdatnou konkurentkou Sarah a děj napínavě poračoval. Samozřejmě svou funkci plnil i japonský baráček, který zatím vždy překvapil svou temnou atmosférou. Konec mě sice zklamal, ale asi to tak muselo být ... musí se přeci myslet na třetí díl (jen doufám, že nebude nějaký třetí sourozenec). (21.09.2007)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)