Smrtiaca nenávi2ť

necekal jsem od tohoto nic extra, rozhodne jsem neceklal, ze to bude lepsi nez 1.dil, ale v ramci remaku je to nadprumer. sice se to zvrhava ve vyvrazdovacku, ale ucel, ktery si to stanovilo na pocatku - a to vystrasit - to do puntiku plni. I kdyz se zabiji a umira porad stejne, pro me to na zajimavosti neztratilo, otevreny konec dava pruchod dalsimu pokracovani, tentokrat snad jiz poslednimu... (22.06.2007)

Za mě se jedná o velmi slušné pokračování, ve kterém by se atmosféra dala krájet. Místy bych sice přitvrdil, ale rozhodně se tu najde mnoho míst, kde je divák přimražený ke křeslu. Dalším velkým plusem je i návrat Sarah Michelle Gellar, která se nebojí ani malých rolí, přesto, že v této sérii začala jako hlavní hvězda. I scénáristicky se mi tento horor zdál fajn a propojení několika dějových linií bylo příjemné a zároveň nijak zmatečné. Jednička s hvězdičkou to sice není, ale Nenávist 2 si rozhodně zaslouží aspoň jedna mínus. (24.05.2023)

Dobře si vybavuji, jak jsem první Nenávist považoval za slušně odvedený thriller, u druhého dílu ale musím (jak to tak už bývá) podotknout, že originalita udělala pěkně nebezpečný sešup do očekávané rutiny!! Tvůrci sice na první pohled zajímavě přeskakují v ději, ale závěr filmu nám stejně poodhalí, že to nějaký zásadní smysl postrádalo. Navíc už mi znatelně chyběl ten silný motiv "Američan izolovaný v odlidštěném Japonsku". Zvukaři každopádně odvedli nadstandardní práci, i hudba Christophera Younga není jen disharmonií několika nepříjemných zvuků. Výsledkem je příjemných 50% a určitě uznání toho, že tahle série má (například oproti Saw) alespoň nějakou atmosféru!! (14.03.2007)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)

Jednička mě moc nebavila, ale měla aspoň náznak příběhu. Tady se střídavě různé postavy pohybují v několika dějových liniích po různých prostředí, scény absolutně nenavazují a lekačka střídá lekačku, aniž by se člověk byť jen jednou leknul. Celé mi to připadalo jako špatný vtip, protože jsem od začátku do konce nechápal "vo co go" a mám pocit, že to netušili ani tvůrci. (02.02.2008)