Smrtiaca nenávi2ť

Oproti americkému prvnímu dílu slabota, málo děsivých scén, hrozné dialogy a Takashi Shimizu nenabízí žádné překvapující lekací scény(kromě té v ředitelně s ředitelkou...). Mnohokrát jsem se pousmál, že jsem zachytil záměry režiséra, jelikož lekačky, vraždy a vše kolem toho bylo okatě předvídatelné. Jediné co bych přičetl k dobru byl atmosférická rodinka a sousedi kolem nich a Sarah Roemer, která je překrásná. Obrovské mínus má u mě nešťastný casting výběru hlavní postavy, kterou hrála Amber Tamblyn, té jsem nevěřil vůbec nic a také naprosto nepovedená scéna se SM Gellar. Bohužel nezdařilí horor a téma, které mě už nudí. Mé hodnocení 2 hvězdičky... (26.03.2008)

Dobře si vybavuji, jak jsem první Nenávist považoval za slušně odvedený thriller, u druhého dílu ale musím (jak to tak už bývá) podotknout, že originalita udělala pěkně nebezpečný sešup do očekávané rutiny!! Tvůrci sice na první pohled zajímavě přeskakují v ději, ale závěr filmu nám stejně poodhalí, že to nějaký zásadní smysl postrádalo. Navíc už mi znatelně chyběl ten silný motiv "Američan izolovaný v odlidštěném Japonsku". Zvukaři každopádně odvedli nadstandardní práci, i hudba Christophera Younga není jen disharmonií několika nepříjemných zvuků. Výsledkem je příjemných 50% a určitě uznání toho, že tahle série má (například oproti Saw) alespoň nějakou atmosféru!! (14.03.2007)

Nedá se vyhrát – zatímco japonská verze se snaží diváka unudit k smrti, ta americká ho dorazí trapností. Shimizu sice tentokrát nechtěl točit znovu úplně to samé, a ústřední dějová linka se skutečně liší, ovšem jinak opět jen překopíroval "osvědčené" scény, doplnil je hromadou patetických blábolů, které kupodivu vytěsňují i lekačky, takže Kayako a Toshio se už neobjevují všude, ale spíše všude a nikde, a měl hotovo. Při srovnání s originálem bych vyzdvihla hudbu, která sice nevybočuje ze šedi průměru, ale není aspoň tak únavně odporná. Nezbývá než doufat, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, a Takashi Shimizu už s ní dá konečně pokoj. (14.04.2010)

Šimizuova druhá vykrádačka sama sebe, určená západnímu obecenstvu, není v ničem zásadně horší, než její o dva roky starší předchůdkyně a bavila mě většinou víc, než japonské originály. Obsahuje i několik hodně pěkných momentů a v jednom z nich (hned zkraje) hraje i hodně pěkná a moje hodně oblíbená Jennifer Beals. Dokonce i blbka Buffy se mi v nemocniční košili a pološílená zdála celkem přitažlivá. Ale snad za to může silně nesympatické holčičí duo Tamblyn & Kebbel, snad i přeci jen notně obehraný leitmotiv, v průběhu filmu jsem často pokukoval po časomíře i po mobilu. Objektivně možná čtyři, ale subjektivně průměr. (02.08.2020)

Takashi Shimizu nenadchl, ani neurazil. Stvořil řemeslně dobře udělaný fajn horrůrek, který s Ju-On veterány nijak neotřese, ale v záplavě remaků asijských filmů patří k těm podařeným. Ke cti mu lze přičíst, že oproti jedničce není přeplácaný scénami s Kayako, snaží se budovat "po asijsku" plíživou atmosféru a budí větší pocit kompaktnosti. Též američtí herci se polepšili a vesměs podali aspoň průměrné výkony (svébytnou kapitolou je Sarah Michelle Gellar, jejíž obsazení jsem už u prvního dílu vnímal jako silný zásah vedle). Jako slabinu dvojky vidím fakt, že lekačky nemají údernost japonských originálů a některé z nich se až nepříjemně opakují. Shimizu už zkrátka z příběhu o smrtící kletbě (The Grudge 2 je celkově šesté zpracování) vytřískal snad všechen děsivý potenciál a v nových dílech vykrádá sám sebe. Jelikož tu jde o remake, výhradně určený americkému publiku, japonskými Ju-Ony pramálo zasaženému, lze nad tím přivřít oči. Stejně jako jednička The Grudge 2 nejvíce variuje scény z prvního televizního a celovečerního japonského dílu. Suma sumárum: sice to opět moc nevyděsí, ale pro fandy duchařin je to dobře stravitelné. (20.11.2006)