Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (237)
Opět mistrné dílo DJC s nezapomenutelnými hláškami jako: "A toto bola naozaj pekna akcia", "Asi si děti říkáte, kde mám dva své druhy? Kampak se asi, ti čerchmanti poděli? Nikam se nepoděli děti, umřeli". Nicméně oproti ostatním hrám nezapomenutelného českého génia Járy Cimrmana se mi tato zdá poněkud méně vyvážená, neboť velmi silné pasáže, jako návštěva Děda Vševěda, se zde střídají s těmi slabšími, jako kupř. souboj s obrem Kolodějem a celkově není z mého subjektivního pohledu tak "prošpikovaná" humorem jako ostatní Cimrmanova díla. Pořád se však jedná o nesmírně kvalitní hru, která dokáže rozesmát takřka za jakékoliv situace a určitě si nezaslouží méně než 80% ()
"A nejhorší že všeho jsou trpaslíci. Všude vlezou a strašně rychle se množí." "Podívejte, já mám zakletou dceru... - Tohle chcete rýmovat?! - Tak poraďte někdo něco... - Dceru, dceru. To je taky slovo. Co s tím? - Já bych věděl. - Ale to já taky!" Rozhodně jedna z nejlepších Cimrmanových her. Geniální Svěrák, který zkrátil přednášku tak, že do ní vecpal co možná nejvíce gegů. Hra samotná je krásně pohádková a vtipná v každé scéně. Když jsou u Děda Vševěda, tak moje bránice dostává krutě zabrat. Rýmovací dialogy patří k tomu nejlepšímu v DJC. "Byla krásná v každém směru! A teď je bledá jako smrt... - A jsme tam, kde jsme byli! Říkám Vám nepouštějte se samostatně do žádných hovorů. Člověk se chce vyhnout některým slovům... To je na ho*no taková spolupráce! - Jsem bledá jako smrt a vychrtlá jak chrt...“ [Viděno naživo] (88 %) ()
Miluju Divadlo Járy Cimrmana a vůbec všechny hry. Právě tato hra mě inspirovala ke knize, které se právě věnuji. Parodie na pohádku či na pohádky mě od té doby zajímají. Cimrmani si samozřejmě dali záležet a vytvořili celou řadu parodií. A samozřejmě celá řada hlášek vydržela od vzniku až dodnes a představení je jednoznačně legendární. ()
Viděl jsem též obsazení Jasoň/Drsoň - Vondruška, Král - Penc, Zlatovláska - Brukner, Bystrozraký - Smoljak a zdvojený Vševěd - Weigel a zároveň i Kašpar - toť v rámci pořadu Cimrman sobě(1991). Z toho pamatuji jak Weigel řekl: "a já jich vytáhnu takových šest i pět". Kašpar řekne "Takových pět i šest". A Weigel za chvíli řekne "osm i sedm, někdy dokonce i tři". Dostala mě hláška "Pomoc Pomoc! a v sezóně :Hilfe, Hilfe!" V sedmdesátých letech hrával krále Oldřich Unger (který pak emigroval) a také František Petiška - Vinant (který pak dostal infarkt a o něco později zemřel). Pocestného hrával Josef Koudelka nebo Andrej Krob, Josef Koudelka dnes ve hře občas alternuje též, ale tentokrát v roli Zlatovlásky. Jasoně/Drsoně hrává Marek Šimon, což prý diváci zvyklí na Miloně Čepelku příliš nekvitují (stejně tak toho Koudelku v roli Zlatovlásky, neb jsou zvyklí na Bruknera) Jak známo, na audiozáznamy se dával prostřihaný záznam, tak se tam kromě scén s pocestným (1. "hluchyj, němyj, mazanyj ... hukáž kudy" , 2. "žádný neuvěří, jak se ševci myju", 3. scéna s královským kopancem ("Křópale, to jsou mé poslední peníze"...."nechci peníze, jsem osel") nedostaly ani hlášky "Toho s tím párátkem sním hned. A toho si udělám po chodsku. S holínkama" (obr Koloděj), "Bude asi bouře" (Jasoň) a "Bude ozón" (král) ()
Nejdříve jsem se snažil zavzpomínat na hru, že bych také svojí troškou hlášek přispěl do mlýna, ale jsou tu napsané snad všechny podstatné (ikdyž už ten gag na začátku: "Pohádka, která u dětí propadla"). Je obrovsky těžké psát něco, co bych vytkl, nebo naopak pochválil (všechno). Snad...lepší vtipnější pohádku jsem neviděl. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (15)
- Jedná se o první hru, která byla natočena na desku. Natočena byla v roce 1975 v Braníku v obsazení L. Smoljak, M. Čepelka, O. Unger, P. Brukner, J. Weigel a J. Koudelka a následně v roce 1976 byla vydána. (mnaucz)
- Tato hra má, co se týče audiovizuálního záznamu, svého předchůdce. V roce 1987 byla natočena stejná hra ještě v Divadle Solidarita pro Československou televizi a na VHS. Obsazení se moc nelišilo. Rozdíl byl, že v přednáškách vystoupil Ladislav Smoljak, coby technik vystoupil Genadij Rumlena. Ve hře pak jako Zlatovláska vystoupil Jaroslav Vozáb a jako Děd Vševěd Jaroslav Weigel. (mnaucz)
- Ladislav Smoljak v rozhovoru prozradil, že prvotní inspirací k pohádce byla touha vidět Miloně Čepelku v růžovém princovském kostýmu. (gjjm)
Reklama