Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (237)
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
Tradičně něco ze života jednoho českého velikána a hlavně pohled na pohádky a jejich vliv na děti ze zcela odlišného úhlu - tohle byla skutečně podnětná a svižná přednáška, ne jako ty, kterými jsme dnes a denně svědky na našich vysokých školách, viďte? A hra byla také vynikající, inteligentní a suchý humor místy až přecházející do mokra, co se určitých tělesných partií týče... Ale 97%? C'mon, tolik tu nemá ani jediný film... 9/10 ()
Inu, co napsati. Každá hra je výborná v tom nejlepším slova smyslu. Tato je hodně "výpravná" a opět smích po celou dobu. A nejvíce u rýmů u dědečka Vševědy. A jaký rým vystřihne pan Brukner se skvělým zakončením, je naprosto dokonalé. Mám rád americké komedie, ale tento nádherný a laskavý HUMOR je převyšuje o několik dimenzích výš. Je to náš národní klenot. ()
A nejhorší jsou trpaslíci... ano ano, přátelé, Jára Cimrman tohle věděl daleko dřív, než J.R.Tolkien spatřil světlo Středozemě a rozdělil tenhle malý národ (ne náš, oslíci) na Trpaslíky a Skřety. ..Nebo to spolu nesouvisí??.. Jednou jsme jeli se ženou a dvěma malými dětmi ( tehdy necelých 5 a 7 let ) na dlouhou cestu autem, více než pět hodin. Asi mnozí víte, jak se těžko děti na tak dlouhou dobu zabaví. Pak řidič a cestovní šaman výpravy v jedné osobě ( sám veliký Já ) dostal nápad pustit v přehrávači záznam hry z DJC "Dlouhý, široky..." Záznam se otočil snad čtyřikrát, a to na přání dětí a na konci cesty bychom nejraději jeli ( a poslouchali ) dál. O tom, že kluci byli celou cestu úplně hodňoušcí, ani netřeba psát. Co dodat, tohle opravdu stojí vždy za vidění a slyšení ( nebo aspoň slyšení:) ()
Miluju Divadlo Járy Cimrmana a vůbec všechny hry. Právě tato hra mě inspirovala ke knize, které se právě věnuji. Parodie na pohádku či na pohádky mě od té doby zajímají. Cimrmani si samozřejmě dali záležet a vytvořili celou řadu parodií. A samozřejmě celá řada hlášek vydržela od vzniku až dodnes a představení je jednoznačně legendární. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (15)
- Jedná se o první hru, která byla natočena na desku. Natočena byla v roce 1975 v Braníku v obsazení L. Smoljak, M. Čepelka, O. Unger, P. Brukner, J. Weigel a J. Koudelka a následně v roce 1976 byla vydána. (mnaucz)
- Ladislav Smoljak v rozhovoru prozradil, že prvotní inspirací k pohádce byla touha vidět Miloně Čepelku v růžovém princovském kostýmu. (gjjm)
- V jedné z verzí hry se Zdeněk Svěrák zmiňuje o jevištním psychologovi Dr. Ječném. Pojmenování je však improvizace, přičemž v textu hry se nachází jméno Pšenička. Jméno Dr. Ječného se poté objevuje i ve filmu Kulový blesk (1978). (gjjm)
Reklama