Lincoln

Tož nebylo (by) to špatné. Kdyby ovšem... Lincoln tedy v žádném případě nebyl odvěkým bojovníkem za zrušení otroctví či propagátorem rovnosti ras. Stejně tak válka byla vedena "za zachování unie". Otroctví v tom sehrálo jen částečnou roli a spíš ekonomickou, než lidskoprávní. Ne, netvrdím, že by Lincoln nebyl dobrý prezident nebo že by byl špatný člověk. Ale byl to člověk z masa a kostí, nebyl ani světec ani bojovník za lidská práva na úrovni 21. století. To k mé lítosti současní tvůrci mají tendenci Lincolna stejně tak jako jiné historické postavy vypodobnit coby lidi nikoli vlastní doby, ale doby tvůrcovy. Film sám o sobě špatný není, některé pasáže jsou i vtipné, jako třeba "lovení hlasů" (a nabízí to zajímavé otázky k "politické korupci"), samotné hlasování je celkem pěkně gradované, zkrátka Spielberg svůj um stále nezapomněl. Daniel Day-Lewis taky stojí za pozornost, i když s ohledem na uvedené zploštění nemá kromě bradky, chůze a zabarvení hlasu příliš prostoru pro skutečný projev charakteru. Zejména v porovnání s takovým Až na krev to vynikne. Tři jsou tak akorát. (01.08.2013)

Člověk sleduje tuhle dějepisnou interiérovou nudu a říká si co chvíli: "kam se sakra poděla ta Spielbergova dynamika a dravost v jednotlivých záběrech, kde je drajv" ? Lincoln je krásně natočená věc, solidně odvyprávěná s pevnými historickými základy. Daniel Day-Lewis je opětně strhující. Nicméně filmy jako je tenhle musí být alespoň trochu pro diváky, tedy dobře uchopitelný (resp. nesmí být nudný a zdlouhavý) a to se tentokrát nepovedlo ani trochu. (24.04.2014)

Dobová atmosféra je vynikajúca, herci bezchybní a vzhľadom na tému je Lincoln prekvapivo len veľmi mierne sentimentálny. Za ostatných 10 rokov určite Spielbergov najodvážnejší (a najmenej senilný) film. Lincoln však zásadným spôsobom vyžaduje znalosť historických detailov (podobné spracovanie nedávnych udalostí by nebolo také "nudné", lebo zachytiť kontext by bolo oveľa jednoduchšie). Udalosti sú ale neamerickému divákovi dosť vzdialené. Výsledok je tak pomerne úmornou prehliadkou historického múzea, ktoré je síce celkom zaujímavé, ale v štvrtej miestnosti už návštevník stráca prehľad o tom, čo sa deje. (24.12.2019)

Velká slova, vzletné proslovy a svým způsobem jen jeden velký Lincolnův bonmot. Spielberg tuhle část americké historie tak dlouho adoroval, až vznikl pouhopouhý průlet učebnicí dějepisu. Krátké rodinné pasáže vypoví o hlavní postavě drobné střípky a jde se čistě po dodatku, míru a politickém vyjednávání. Bez emocí, bez zápalu. Jen s dokonale vysoustruženou výpravou a nulovou přidanou hodnotou. A že Daniel Day-Lewis nebude Abrahama hrát, ale beze zbytku jím bude, jsme přece všichni věděli snad už před první klapkou. Těžké zklamání je teď o to větší, že Steven očividně natočil (další) svůj vysněný opus a mě potěšil jen občasnou Jonesovou uvolněností a podle očekávání i scénou samotného hlasování. Lehce problematický Válečný kůň vypadá v novém světle jako dokonalá dobovka. (05.01.2013)

Mohla bych remcat, že tentokrát zabloudil ve svém vlastním muzeu režisér, ale proč bych to dělala, když jsem tam dvě a půl hodiny spokojeně bloudila s ním? Stevova donášková služba nám tentokrát místo velkolepého historického opusu dodala pod nos vcelku komorní politické drama s Třináctým dodatkem coby hlavním hrdinou, jehož skromným pomocníkem je šestnáctý prezident, a já si nestěžuju. Protože jsem coby bonus dostala důkaz, že i když to u mnoha současných filmů není vidět, tak se ten chlap za kamerou pořád počítá mezi umělce. Protože jsem viděla, že tak jako i dřív se kurvám říkalo celebrity, tak i korupčníci byli vždycky lobbisty, účel se chlístal na prostředky coby svěcená voda a moc se nehledělo na to, co se přihodí do toho kotle zvaného politika, protože jak každý chemik ví, někdy i z jedovatých prvků vznikne prospěšná sloučenina. Protože - jako by to pro nás, zamilované do té prchavé iluze zvané film, bylo nějaké překvapení - Daniel Lincolna nehraje, on jím je v každé vrásce svého jemně sarkastického úsměvu, v každém centimetru svých nahrbených zad, v každém mžiku svého zadumaného pohledu. V některých filmech by touhle nenápadnou grácií zastínil všechny spoluhráče a byl by tak věží tyčící se do oblak, nicméně stojící v pustině, ale jako černý kůň tohohle dostihu se projevil Tommy Lee Jones a komplexní Sally Field, která jako by vystoupila z rámu portrétu Mary Todd Lincolnové. Ale pro toho plešouna si za Williamsových tónů půjdeš ty, Danny Boy, takže mi odpusť ten potlesk už předem... (25.01.2013)