Teraz sa nepozeraj

A nejhorší jsou trpaslíci... Roeg sice dokáže využít smrdutého a zatuchlého prostředí Benátek, ale nedokáže pracovat s napětím, což je u mysteriózního hororu celkem průšvih. Jsem zvědavý na údajně údernou a velmi útlou předlohu Du Maurierové. A tipuji, že se mi potvrdí očekávané Roeg nudí, Du Maurierová děsí. Dvě a půl. (po přečtení povídky možná zvednu) PS: na Christieové nula plusky jen tak nezapomenu :P (27.02.2015)

Je mi to líto, ale jedna hvězdička musí jít nutně dolů kvůli kníru Donalda Sutherlanda... Jinak jde o velmi zdařilý biják s geniální atmosférou. Takový předchůdce Davida Lynche - děsiví nejsou šílenci s motorovkou, ale to, co se nám děje a neumíme to logicky vysvětlit; jakýsi zpotvořený svět v naší hlavě, síť snů a zasutých představ, kam se vejdou slepé ženy věštící budoucnost, vypjatá sexualita i vraždící trpaslíci. To vše v dárkovém balení s prostředím mlhou zahalených pustých Benátek. Přeju příjemné pokoukání! (06.10.2013)

Předlohu, zvolna navozující znepokojivou atmosféru, jsem četl a líbila se mi, i když nebyla nic extra. Filmová adaptace zvolnila tempo natolik, že než o horor jde o pár hororových okamžiků utopených v moři artové nudy, hrající si se střihem a červenou barvou. Silným plusem jsou nehostinně působící Benátky, kde se na každém rohu loupe omítka. (25.03.2013)

Zimní Benátky se stávají azylem k vymýcení trýznivosti, lékem k obrození slzavé duše manželské dvojice. Benátky v ledové "krustě" probouzejí tóny melancholického chrámového obřadu, benátské uličky pulsují bloudivou těsností, sžíravou "slunností," matoucím rozpoložením. Mrazivá pochmurnost halí onu krásu městečka gondol v záblescích akcentu vizuálních prostřihů reminiscence, spletité reality, přeludů, záchvěvů predikce budoucnosti. Jasnozřivé svědectví vzkazu ze záhrobí záhadné slepé ženštiny - sudičky přináší neklid, strach před nehmatatelným nebezpečím, tragickou předtuchou. Symbol červené svítí jako pečeť, odkaz, varovná výstraha před "poselstvím" zla. Vizuální dialog ještě více prohlubuje přízrak mysteriózního pohlcení. Zlo zčistajasna zákeřně udeří, ukryté pod červenou pelerínou. Prolog přeludu "Červené karkulky" splývá s pojítky vizuálně fragmentujících výbojů epilogu - kontrast vidiny vlastní krve cestou k osudové smrti v Benátkách. (27.09.2013)

Že bych byl vyloženě nespokojený, tvrdit nemůžu. Snímek nabízí solidní herectví a scény doslova nabité napětím a očekáváním skrytých hrozeb. Jenže výše uvedené platí jen o jednotlivých scénách. Ty v sobě dokáží koncentrovat pozoruhodnou atmosféru, jenže o filmu jako celku už to neplatí. Je tak nějak roztěkaný a nedotažený. Jako by režisérovi i kameramanovi scházel kousek filmového citu. Celý čas vlastně film vzbuzuje dojem velkých očekávání, která neumí nebo nechce uspokojit. Nejzajímavější je bloudění kamery po křivolakých benátských uličkách, podloubích a chodbách, ale po dějové stránce a z hlediska pointy je to neuspokojivé. Celkový dojem: 55 %. (02.10.2013)