Patnáct milionů meritů (S01E02)

Zbytečně dlouhé, což ubírá na důraznosti situace, a to je velká škoda. Nápad opět perfektní, perfektně hrůzostrašný. Provedení nebylo vůbec špatné, ale ta délka tomu hrozně uškodila. Žít v apokalyptickém světě, kde máte téměř nulovou šanci stát se něčím jiným než slouhou společnosti. Kde šlapete na výrobu elektřiny, přičemž všude kolem vás jsou hromady obrazovek, celý váš pokoj je jedna obrazovka, v práci obrazovka, na záchodech v zrcadle obrazovka, automat na jídlo obrazovka... ale pak nemůžete obrazovkám utéct, jste prostě vězeň... jste ve svém malém kamrlíku a najednou vyjede porno, které nechcete vidět a nemůžete ho vypnout, protože nemáte dost "kreditů" na vypnutí reklamy a zároveň jste otrok, takže nemůžete z kamrlíku ani odejít, protože se vám prostě odmítne otevřít... zavřete-li oči, začne mučivé pískání. Hodně creepy... eče buďme rádi, že reklamy furt můžeme přeskakovat po 5 sekundách :D A i závěrečná myšlenka je bombovní, prostě každý podlehne, když může utéct, i když jeho záměry byly jiné. Ale prostě stačilo by to o půlku kratší... vážně... 3-4* (13.04.2020)

Tak tohle se hodnotí tak těžko, že už jen za to, si tvůrci zaslouží uznaní. Během té hodiny, jsem si prošel třemi fázemi: skoronuda, tvrdý přesný zásah, lehké zklamání. První třetina byla trošku nezáživná díky tomu, že nám Lyn jen pomalinku a neochotně odkrývá, jak funguje svět, kde je doveden add absurdum jakýsi kreditní systém, kde body získáváte šlapáním na rotopedu. A za ty si můžete pořídit nejen jídlo, ale třeba možnost nedívat se na určitý typ pořadu. Bez tohoto pomalejšího úvodu, by ovšem nemohla jako těžká palice dopadnout pointa, která byla velmi krutá a tvrdá...taková, po jaké jsem volal v předchozím dílu. Kdyby vše skončilo tímto okamžikem, dal bych plný počet hvězd bez váhání. Jenže ono neskončilo. Tvůrci se rozhodli, že tu krutou pointu ještě nastaví závěrem, který bude trochu cynický, nebo prostě realistický v tom horším slova smyslu. Je to škoda. Posledních cca deset minut, totiž odšouplo pocity z té první pointy bokem a místo nich nám bylo předloženo k úvaze, jestli je zkažený svět, ve kterém Blink žije, nebo spíš lidé, kteří jsou jeho součástí...potažmo Blink sám. Tak, jako k dokonalosti něco chybělo prvnímu dílu, tak tady k dokonalosti něco přebývalo. PS: Jessica Brown Findlay je jedna z nejpěknějších Angličanek, které jsou momentálně ve filmu vidět. (15.11.2017)

Pokud se na epizodu dívám jako na celek, určitě mi přišla slabší než první díl. Prvních čtyřicet minut jsem se vyloženě nudila, zápletka skoro žádná, a co se týče talentových soutěží, tak ty vysloveně nenávidím ... Pokud ale diváka zajímá hlubší kontext a výsledná pointa, Fifteen Million Merits je daleko lepší než The National Anthem. Nakonec jsem se ale rozhodla, že dám tomuto dílu o hvězdičku méň, a to hlavně kvůli tomu strašně pomalému tempu. První měla lepší atmosféru, druhá ale naopak pointu ... I když uznávám, že ve mě oba díly zanechaly stejně silné emoce. (03.08.2019)

Příběh o trochu slabší než v prvním díle, ale o to nechutnější. Sice tady není sex s prasetem, ale celé se to odehrává ve světě, kde internet, sociální sítě a technologie obecně vytvořili de facto totalitní společnost, ze které se mi občas dělalo fyzicky zle. A to nekecám. Při sledování tohoto jsem měl podobné pocity jako při čtení 1984. Iluze svobody, lidé s vymytými mozky na každém kroku, dokonce i silná a inteligentní individua jsou nakonec stržena režimem. Člověka to nutí se zamyslet. Celé je to mimochodem skvěle zahrané (Daniel Kaluuya byl dokonalý) a má to hodně povedený soundtrack. (13.01.2017)

Přemýšlela jsem nad tím... A nedalo mi to, musím napsat komentář. Byla jsem z tohoto dílu ''přešlá''. Sakra ono se to odehrává jakože v budocnosti ale ve finále mi to strašně připomnělo náš momentální svět. Všichni se ženou za ''něčím'' což v BM byly merity. Makáme, dřeme, snažíme se mít co nejvíce abysme si mohli koupit co nejlepší a nejkvalitnější věci, tak jedeme každý den, dokola a dokola.....A čím dál tím méně lidí umí využít ty peníze na něco užitečného nebo radostného. Koupíme si něco, co ani nepotřebujeme nebo nechceme, jen proto aby nás okolí vidělo lépe, abysme mohli zamachrovat... V dnešní době influencerů, kdy děti vidí všechno on-line a na internetu a přijde jim úplně normální, jet na dovolenou kolem světa. A tak rodiče makají na pásu, berou přesčasy aby to dítěti dopřáli. Vyšťavení nakonec na dovolenou jedou, dítě je za největšího frajera a subscribeři jenom lítaj… A rodiče jsou vlastně nakonec šťastní, protože Marie a Bedřich od vedle jeli jenom do Chorvatska... meh… Jsme lepší... A tak dřeme dalších X měsíců abychom si mohli dopřát další věc, která nám nakonec nic nedá... a dokolečka dokolaaaaa….. (18.07.2019)