Černé zrcadlo

Seriál jen jednou šlápne do měkkého, ale pravda je, že šlápne pořádně a ještě to hodně rozšlape. Ale přesto zůstává zábavným počinem plným fantazie. Tvoří svébytný svět, a to nejen v San Juniperu. Nabízí satirický pohled na vztahy lidí mezi sebou, technologiemi a médii. Mazy Dayová do tohoto seriálu vůbec nepatří, je apendixem, jenž je nutno vyříznout. Pro účely střízlivého nadšení z Černého zrcadla jsem tudíž tento malý chirurgický zákrok pro své potřeby učinila. Z 26 epizod jsem si pouze u jedné říkala, že něco malinko podobného jsem již viděla. (24.09.2023)

Black mirror, ostatně jako každá správná dystopická záležitost, bere budoucnost pouze jako imaginární optiku, lupu, jež je kriticky zaměřena na současné trendy. Zatímco optimističtěji laděné sci-fi doplňují otázku „co kdyby...“ dodatkem „...lidé vymysleli, tohle a tohle“, či „podnikli to a to“, Black Mirror větu „co kdyby...“ dokončí „...jsme pokračovali v tom, co děláme špatně i nadále.“ Proto mám mimochodem raději dystopie, než utopie - protože v nich mohou tvůrci často zabít dvě mouchy jednou ranou – na jednu stranu upustit uzdu fantazii, na stranu druhou se jadrně vyjádřit k realitě, jež nás obklopuje. A tak možná i donutit společnost k zamyšlení se nad tím, jaké následky mohou mít věci, jimž dnes jen málokdo přikládá skutečnou váhu. (26.11.2016)

Lepší 4*, 5* a 4*. Konfrontační kladení otázek, na které pravděpodobně nechceme znát odpovědi, ledva však můžeme předstírat, že se nás netýkají. Každý ze tří příběhů je postaven na dilematu, jaké lidstvo ZATÍM řešit nemuselo a každý z nich zároveň řeší, nakolik jsme ještě schopni uchovat si tváří tvář „černému zrcadlu“ zdravý úsudek. Navenek není důvod, aby obsah médií podléhal jiným morálním kritériím než žitá skutečnost. Média, zejména televize, jsou ale na prezentaci vzdálených světů, jež se nás netýkají a jichž se zřejmě nikdy nedotkneme (někdy bohužel, jindy bohudík), založená. Dávka syrové reality, obrazů, které nejenže se nás bezprostředně dotýkají, ale na jejichž vzniku máme podíl (byť jenom ten, že jsme nedokázali říct „ne“), drsným, bohužel jen krátkodobým nahlédnutím do světa za zrcadlem, do světa, který přece neubližuje. Druhá povídka ve svém vrcholném okamžiku zároveň poukazuje na postmoderní znevažování veškerých hodnot. Náznak závažného musí být v zárodku proměněn v součást hry, jejíž pravidla jsou široce akceptována. Pohlcení opozičního hlasu jednolitým televizním tokem tak znemožňuje skutečnou a trvalejší změnu. Všechno je legrace a kdo to tak nebere, nepochopil, jak má hrát. Třetí epizodu hodnotím jako nejslabší, přesto stále nadprůměrnou, pro její komorní měřítko (díky němuž má ale šanci zarýt se hloub pod kůži) a podobnost technologie záznamu prožívaného s hračkou ze Zvláštních dnů, kde šlo právě o onen prostředek dalekosáhlejších společenských změn. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, fmash, r3plicator (16.07.2012)

Britský seriál s poměrně zajímavým námětem. Trochu mi to připomíná krajní meze. Každý díl je o něčem jiném a má trochu jiný žánr. Všechno se to odehrává ve stejném světe, akorát v jiné době. Objevují se tu jak britští, tak později i američtí herci. Seriál má poměrně málo dílů a od 3. série ho vlastní Netflix. Kvalita jednotlivých dílů je dost rozdílná. Některé jsou výtečné, jiné slabší. Každý přichází s určitou filozofickou otázkou, kam až nás může dovést naše technologie. Většina ale končí špatně. Herecké obsazení většiny dílů je vskutku výtečné. Teď zas jen čekat na další sérii. "Volte Walda!" (02.01.2018)

Protože mě víc dílů potěšilo než nepotěšilo, přikloním se k lepšímu hodnocení. Film začíná spíš průměrným příběhem o tom, jak jsme schopní tak důležitou věc jako politika vidět optikou zábavy, která nakonec tak zábavná není. Fifteen Million Merits je cynická sranda o tom, co všechno člověk neudělá pro slávu. The Entire History of You zase emotivní příběh o tom, že někdy je lepší nevědět. Be right back vypráví o ztrátách, které ani moderní technologie nenahradí, a The Waldo Moment o znechucení politikou a slepotě ke stejně nechutným vlivům. Nejslabší jsou u mě díly White Bear a White Christmas, které jsou až moc nesofistikované a neslavný konec u nich není nic víc než hra na efekt. (27.07.2015)