Hausu

Totální experimentální magořina o několika uječených japonských studentkách, které jedou k tetě jedné z nich na chatu. Úplně nevím, jestli by se to dalo označit jako surrealistické, protože to nějaký děj má, ale těch šílených výjevů je tady až až. Můžete se těšit na přesvětlené záběry, šílené střihy, šílený výběr hudby, divné střídání barev, nahodilé prolínání záběrů, sežrání člověka piánem, časté obrazy v obraze (což trochu připomene Greenawaye), plavbu po krvavé řece, poetické záběry přírody mraků, groteskní scény, jakéhosi melounového ducha, obří hlavu vylézající z krbu, obrázek zlé bílé kočky stříkající litry krve, holku uvězněnou v hodinách a je toho ještě mnohem, mnohem víc. No nedivte se, je to z Japonska. Pokud o to máte zájem, tak prosím, pokud ne, tak to nechte být. Mě osobně to spíš nudilo než bavilo, proto víc jak 3* dát nemůžu, ale musím uznat, že experiment je to zajímavý. (14.03.2020)

Tak Hausu, to je případ sám pro sebe. Mám velice rád experimentální filmy, ale tohle bylo trochu mimo mou mísu. Obdivuji nesmírnou originalitu, nápaditost a velice zajímavou vizuální stránku filmu. Už mi trochu připadá, že poslední dobou kazím filmům s málo hodnoceními celkový průměr. I přes jmenovaná pozitiva jsem se totiž u tohoto filmu nesmírně nudil a docela se těšil na konec. Horor z toho nakonec ani nebyl, ale to by v podstatě vůbec nevadilo. Celkově až příliš moc barevné a ta hudba. Tu hudbu, kterou zde někdo zmiňoval jako dobrou, to bylo snad to nejhorší. Celým filmem se linula v každé situaci taková slaďoučká znělka, která už mi na konci lezla extrémně na nervy, a proto jsem byl rád, že alespoň závěrečný song byl jiný. Ani ty mladé ječící Japonky mě nijak nezaujaly. Nejlepší byla asi postava tetičky. Hodnocení je nejisté, protože film byl oproti mým očekáváním dosti zklamáním. Asi tak, místy 2* místy skoro až 4*, ale to jen hodně vzácně. Budu shovívavý a prozatím, za tu originalitu, dávám tři, ale je klidně možné, že ta jedna ještě časem ubude. (24.07.2008)

Šílená parodie na horrory plná filmařských vtípků, narážek a neúnavně valících se vizuálně propracovaných kompozic. Přes rychlý rozjezd filmu nedojde ke stagnaci, nápadů je celou dobu dostatek a nenastala jediná chvíle, kdy by mě napadlo alespoň uvažovat, jestli se náhodou nenudím. Poťouchlá, ale fungující (pouze v kombinaci s filmem;) hudba, zábavné obrazové koláže, radikální střihy spolehlivě udržující divákovu pozornost, vhodně zvolené představitelky hlavních rolí, několik skvěle ujetých nápadů (melouny...;)). Nic pro mrzouty, ale s dostatkem nadsázky výborná zábava! (06.12.2008)

Až v souvislosti s tímto filmem jsem zjistil, že existuje něco jako "camp". A rovnou i, co to vlastně je. Naprostá míchanice všeho, co vás napadne. Záměrná, přehnaná, dotahovaná ad absurdum. Zatímco začátek vypadá jako vystřižený z nějaké soft erotické mýdlové opery, kdy fakt čekáte, že se ty studentky na sebe vrhnou a začnou se olizovat jako známky, po několika dalších střizích jste ve strašidelném baráku v lese pod útokem studentkožravé bestie zhulení pod vobraz. Prostě záměrně ulítlý úlet s několika výbornými scénami. Páč kde jinde zhlédnete tak perfektně natočenou scénu, v níž klavír sežere svou hráčku. Aneb když si nejste jistí, na co to vlastně koukáte, můžete si být jistí alespoň tím, že to pochází z Japonska. (16.09.2017)

Tak tohle bylo úplně něco jiného, než na co jsem byla u japonských hororů zvyklá. Hledala jsem film, u kterého bych mohla prokrastinovat a oddálit tak děsuplné učení se na zkoušku. Z množství nezkouknutých filmů, které jsem měla na disku, jsem vybrala Hausu, protože jsem si uvědomila, že jsem vlastně nikdy neviděla japonský horor ze sedmdesátých let. A protože jsem neměla momentálně k dispozici internet a nemohla jsem si na ČSFD ověřit, do čeho jdu, neměla jsem absolutní potuchy, co mě vlastně čeká. Už od začátku to bylo naprosto jiné, než jsem očekávala. Přeslazené záběry, divné postavy, psychoidní dialogy - říkala jsem si, co že jsem to proboha zase stáhla, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Psycho se neustále stupňovalo a nakonec se z toho vyklubal halucinogenní horor o zabijáckém domě. Ostatně označení horor je poněkud ošemetné, protože ačkoliv to staví na hororovém příběhu, jedná se ve skutečnosti spíše o komedii. A k tomu ta šílená hudba... Zkrátka, je to něco, co jen tak neuvidíte. Lítající hlava zakusující se do zadku školačky, souboj s telefonem, masožravé piáno a k tomu spousta barev a šílených počítačových efektů - to je Hausu. Škoda jen, že zhruba v půlce už mě to moc nebavilo a čekala jsem na konec. Divné filmy mám dost v oblibě a Hausu je jeden z těch šílenějších, které jsem v této kategorii shlédla, ovšem značně pokulhávající děj a otravná neustále opakující se písnička mě nakonec nutí hodnotit film jako průměrný. (08.09.2012)