Stopy zločinu: Alibi jako řemen

Záhadné mordy v brněnských ulicích. Barťák má k jihomoravské metropoli vztah díky svému studiu herectví v místní "marmeládovně", divačky z něj v té éře padaly do mdlob, což stačilo k tomu, aby se z něj stal vyšetřovatel, který má k ruce asistenci Oldy Navrátila a Vlastimila Haška. Jejich detektivní premiéra by se vlastně ani ničím nevymykala ze zaběhaného standardu osmdesátkového Pitavalu, který celkem v té době udával tón tehdejší televizní tvorbě, jen byl přece jen divácky chytlavější. Pachatel (zlo)činů se dá odhalit velice snadno, vyšetřovatelé se ovšem pohybují v méně zažitých kulisách Brna, což už je slušný bizár, navíc v těch nefilmově působících končinách vznikaly mírně nevýrazné až zapomenutelné kusy, což je i případ tohoto kriminálního pátrání. Stanislav Strnad drží jistou autentičnost, nepůsobí to vyloženě stupidně, jen to nemá silné tvůrčí aspekty. Ovšem stále to předčí současné televizní krimi bláboly. A rozhodně dám šanci dalším případům z tohoto méně známého kriminálního cyklu. 6/10 (14.08.2020)

Další takový zapadlý televizní klenůtek. Zápletka byla velice dobrá a herci ještě lepší. Jen jsem měla trochu problém tenhle film tady na CSFD najít. Přes název uvedený v TV papírovém programu "Alibi jako řemen" to nešlo. Takže přes pana Bartošku mínus jeden rok vzniku, který byl uvedený v TV papírovém programu. Alespoň už přístí týden vím, kam tady vejít, protože má být uveden další kousek ze Stop zločinu, což zase v TV papírovém programu samozřejmě uvedeno není. Jen název, který tady "rovnou" nefunguje. (04.12.2011)

Jiří Bartoška a Oldřich Navrátil mi jako kriminalisté vůbec nesedli. Dalším problémem je, že je detektivka natočená podle klasické magnetovky. Pokud někdo neví, co to je, tak se jedná o sešitový kriminální román, kterých vycházely za socialismu desítky. Možná doma také nějaké najdete, když prohrabete babičkám stohy knih. Babča je doma také měla a četla. Většina těchto detektivek se pohybovala maximálně kolem sta stránek a byly to velmi obyčejné a nijak zajímavé kriminální případy. Už to tady někdo zmínil, že mu to připomíná Malého pitavala. Mě také. Ovšem Pitaval měl sympatičtější hlavní hrdiny, i když Vlastimil Hašek si v něm zrovna zahrál, a propracovanější systém vyšetřování. (18.08.2020)

Občas je na tom znát scenáristická a režijní bezradnost, kdy sami herci netuší, co říkat a co dělat ("Pojď sem. Tak ne, pojď jinam."), ale příběh samotný má hlavu a patu, slušnou atmosféru a za Brno 80. let, včetně těch plácků, dnes už zastavěných moderními prosklenými kostkami, a činžovních domů, musím dát hvězdu nahoru. (08.12.2021)

Ta čtvrtá hvězda je však pouze za Brno a brněnské herce. ;-) Ale na jedno shlédnutí před spaním celkem solidní podívaná. :-) Klidně bych brala i delší stopáž. Mimochodem - Jaroslava Dufka jsem poznala jen podle hlasu, nikoliv obličeje. :-D Jsem na něj (z divadla) zvyklá pouze s vousy, bez nich jsem ho snad nikdy neviděla. ;-) Nehledě na to, že zde byl i podstatně mladší a méně prostorově výrazný. ;-) Což samozřejmě nemyslím tak, že starší a silnější nebyl v divadle úchvatný, ba naopak. ;-) (19.07.2019)