Fušeri zo striedačky

Filmařská jelita stojí za filmem o baseballových jelitech. Žánr komedie to není, protože komedie by měla obsahovat vtipné situace, většina vtipu je typu: - jelito dloubající se v nose; - jelito prdí druhému do tváře; - jelito dostává různými předměty do horních partií mezinoží; - jelito upouštějící pálku; - jelito bojící se Slunce; - jelito tahající za bradavky (chlapa! fuj!); - jelito pojídající brouka rozmáčklého na míčku; - jelito zvracející druhému do tváře; atd. atd. Je tohle vtipné? Možná pro pravidelné diváky Neváhej a toč! možná. Film o tlupě retardovaných jelit z ústavu pro nedomrlé by natočil každý druhý člen Ústavu sociální péče (nic proti nim). Nakonec nejlepší byl "12letý" černoch se svérázným rodným listem. PS: Žeby krásné ženy ulítávaly na takových jelitech v přiblblých parukách?? To někdy vyzkouším :) (02.06.2009)

Patrí to do typu zbytočných amerických komédií, ktoré chcú svojou občasnou zábavou a trápnosťou pobaviť čo najviac ľudí. Nevravím, že som sa pár krát nezasmial, ale je to fakt dosť stupidné. Dejovo strašné, komediálne priemerné, herecky pod úroveň. Nepotešil ma ani Rob Schneider, ktorého mám ako komika veľmi rád. Tu ma jednoducho o ničom nepresvedčil, vie natočiť aj lepšie komédie. Je to len taká malá americká bezúčelná kravina. Pri zažmúrení obidvoch očí môžu byť aj 3*. 50% (10.05.2008)

„Čo sú zač? Kukuričné deti?“ Robiť komédie o šikanovaní (jedna tu už bola, spomínate? VEĽKÝ POSTRACH s Rickom Moranisom a Tomom Arnoldom.) je asi taký "dobrý" nápad, ako o znásilnení. Našťastie, tento bláznivý kúsok z produkcie Adama Sandlera a v réžii Sandlerovho kamaráta Dennisa Dugana (VEĽKÝ TATO), je skôr o športových nemehlách, než školskej šikane. Hoci film nemá dobrý spád, zopár hrubozrnných vtipov by vás (snáď) rozosmiať mohlo (pri rozprávaní VEĽMI pľujúci chlapec). Potešia aj vtipné postavy (12-ročný Carlos, precitlivený agarofobik), drsné dialógy („Ukážem ti, aký som šéf.“ –„A čomu šéfuješ? Sračkám?“) a skupina brutálne výrazných komikov (Jon Lovitz, Rob Schneider, Jon Heder). Má to síce od všetkého niečo (od „šprťáckej“ série z 80. rokov cez ĽADOVO OSTRÝCH, VYBÍJANEJ, NAPOLEONA DYNAMITA, „Knight Ridera“ a „Číslo 5/7 žije“ až po „zrážanie schránok“ z PRI MNE STOJ! a sandlerovku ZA MREŽAMI), no na vulgárny oddych vhodné (ak vám za určitých okolností pripadá vtipné, keď niekto niekomu PORIADNE prdne do nosa). (15.03.2010)

Už prvých 10 minút vám naznačí, o aký kvalitný filmový zážitok pôjde - špáranie sa v nose a následné skonzumovanie výsledku tohto špárania, vzápätí prdenie do ksichtu... A v podobnom štýle to pokračuje aj ďalej, samozrejme nesmie chýbať ani poriadna šabľa. Veľmi dobre som vedel do čoho idem, keďže v hlavnej úlohe je kráľ dementných komédií Rob "Shiťák" Schneider a navyše režíruje Dennis Dugan, ktorý má na konte tiež plno "kvalitných" kúskov... Jim Carrey a Adam Sandler ma už presvedčili, že majú na viac a vedia aj hrať, ale Rob je iná kategória, ten vždy zostane verný len týmto IQ 20 filmom. Chcel som si precvičiť svoju pevnú vôľu a vydržať to do konca, ale 30 minút tohto neľudského mučenia bolo maximum čo som bol schopný vydržať. Z tohto sa budem dlho dostávať, na to bude treba aspoň 10 oscarových filmov. (01.02.2010)

Protože mám Roba Schneidera, navzdory tomu, že nikdy nehrál v žádném 'normálním' filmovém kousku, dost rád, jsou (J)elita ze střídačky jedním z filmů, které jsem byl v posledních několika letech schopný zhlédnout znovu. Porušil jsem jednu ze svých zásad a tuhle krátkou, svižnou, ulítlou, ale trefnou komedii jsem si loni v červenci užil znovu, ačkoli třetí šanci ode mě již čekat nemůže. Stále je to pro mě prachprostá Duganovka v Sandlerovském stylu, která mou stále expandující zhlédnutou filmografii neobohatila ničím nezapomenutelným. Jen mi prostě vyplnila volný čas. (29.04.2018)