Déjà Vu

Starí majstri Jerry Bruckheimer a Tony Scott dávajú dokopy Van Dammeho Timecopa a Gilliamovych Dvanásť opíc. Skvelý Denzel Washington si hrdinsky prestrieľava cestu skrz filmársku precíznosť, ktorej nechýba rovnaké množstvo dobrých scenáristických nápadov, ako logických dier. Vrátane tej najväčšej, ktorá sa podriaďuje romantickému (ale emocionálne príjemnému) happyendu. Príjemná oddychovka, pri ktorej neradno premýšľať. (17.06.2007)

Po Muži v ohni je zde další spolupráce Denzela s Tonym. A ani tentokrát to nedopadlo špatně. Film nenudí, rychle uběhne, Denzel i Paula byli v pohodě, ale pořád nemůžu dát plný počet. Proč? Protože v některých ohledech mi tento film přišel "trochu" přestřelený. Už samotný nápad s vyšetřováním pomocí něčeho, co je a zároveň není stroj času… Déjà Vu je dobrý akční film, u kterého se nebudete nudit. Nicméně ve srovnání s Minority Report vítězí Spielberg 1:0 nad Tonym. (20.02.2010)

Tony Scott si vzal na paškál další akční thriller, tentokrát s tématikou cestování v čase. Scénář je obvzlášť v první polovině geniální a nemám mu co vytknout, druhá polovina už tak dobrá není, ale rozhodně to není žádný blábol. I když je pravda, že podobné scénář už jsme viděli v lepším provedení např. Minority Report. Denzela Washingtona, kterého mám poslední dobou čím dál tím radši, předvedl slušný výkon. Vedlejším rolím Vala Kilmera a Jamese Caviezela nemám co bych vytknul. Tony Scott opět nezkmanal a i zde se můžeme těšit jeho typickému střihu (i když ne takové orgie jako v Dominu) a bohatým barvám. Nebýt slabší druhé poloviny tak je to za jasných pět..... (08.01.2008)

Napřed zajímavá detektivka, poté docela motivující skládačka a pak se to zvrhne ve zmatené hrátky, kdy už se moc nepřemejšlí nad příčinou a důsledkem. Na Scotta (vezmeme-li v potaz tvorbu posledních let) docela fádní, akční scéna s autem uprostřed filmu má koule (jde o jeho nepochybný vrchol), zbytek se pohodlně veze na vlnách nicneříkajícího průměru (jako by se Scott po Dominu bál i sebemenších vizuálních hrátek). Washington je standardně v pohodě, Caviezel hodně zajímavý (ta postava si zasloužila větší prostor). Tempem dost nevyvážené a v ději značně pokulhávající a z hlediska časových paradoxů nefungující (i když, kdyby si tvůrci odpustili jeden telefonní hovor, tak by jim to teoreticky vyjít mohlo). Duo Scott/ Washington rozhodně slibovalo víc… (11.12.2006)

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)