Déjà Vu

Když v roce 1999 uviděl Neo v domě dvakrát za sebou tu samou černou kočku, řekl slova - "Deja Vu" a já tehdy opravdu nevěděl, co znamenají. A teď je tu Tony Scott, aby odvyprávěl svojí vizi časového paradoxu a již jednou prožitých momentů. Pokud po impozantním nástupu v podobě špičkové exploze trajektu jen zalapáte po dechu, pravděpodobně film nedokoukáte, jelikož se po celou dobu nebudete moci nadechnout a příčina Vašeho úmrtí bude klasifikována jako udušení. Deja Vu je totiž jako když vyletí airback. Rychlost, rána, šok! Scénáristé přicházejí s mnoha originálními prvky, počínaje zajímavým nápadem časoprostorové cesty, který nám prostřednictvím Denzela náležitě osvětlují a doposud nevídanou automobilovou honičkou, kdy se Denzel snaží zavěsit za zadní nárazníky auta, které jede v minulosti, konče. Je obrovská škoda, že film mě v závěrečné třetině přepnul do stavu, kdy se mi hlavou míhaly desítky otázek a kdy si na sebe tvůrci uvázali časovou oprátku. V niveč nakonec přijde to, že jsem celých 110 minut dával pozor, otázky vyžadující logické vysvětlení vyvstávají jedna za druhou. Pokoušet se ve filmech o cesty časem je vždy hodně diskutabilní, nicméně tady to mohlo být geniální, kdyby byl film ukončen dopadením zločince. Scottovy charakteristické prvky - zpomalovačky, brutální kamerové výstřelky, barevné filtry a Denzel Washington - jsou ohromné. Hudební doprovod atmosférický. Film, který si budu pamatovat hodně dlouho. 90% 75 miliónů dolarů(rozpočet)/178 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (11.04.2007)

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

Tony Scott ve starém dobrém technokratickém thrilleru? Mohlo by být, dokonce i tomu Washingtonovi to v hlavní roli sluší, jenže jakmile se přestane mlžit a začnou se natvrdo vysvětlovat časové paradoxy, ztrácí tenhle "akčňák" půdu pod nohama, aby se na konci ukázalo, že je buď prudce inteligentní nebo přehnaně stupidní... hranice mezi oběma stavy je však takřka neviditelná a já osobně jsem měl při závěrečných titulkách pocit, že se Tonymu zas někde po cestě ztratila pointa. Ale kouká se na to hezky, to zas jo... :) (11.12.2006)

Po Muži v ohni je zde další spolupráce Denzela s Tonym. A ani tentokrát to nedopadlo špatně. Film nenudí, rychle uběhne, Denzel i Paula byli v pohodě, ale pořád nemůžu dát plný počet. Proč? Protože v některých ohledech mi tento film přišel "trochu" přestřelený. Už samotný nápad s vyšetřováním pomocí něčeho, co je a zároveň není stroj času… Déjà Vu je dobrý akční film, u kterého se nebudete nudit. Nicméně ve srovnání s Minority Report vítězí Spielberg 1:0 nad Tonym. (20.02.2010)

Starí majstri Jerry Bruckheimer a Tony Scott dávajú dokopy Van Dammeho Timecopa a Gilliamovych Dvanásť opíc. Skvelý Denzel Washington si hrdinsky prestrieľava cestu skrz filmársku precíznosť, ktorej nechýba rovnaké množstvo dobrých scenáristických nápadov, ako logických dier. Vrátane tej najväčšej, ktorá sa podriaďuje romantickému (ale emocionálne príjemnému) happyendu. Príjemná oddychovka, pri ktorej neradno premýšľať. (17.06.2007)