Obsahy(1)
Existencionalistická dráma natočená na motívy divadelnej hry s rovnomenným názvom od slovenského spisovateľa Ivana Bukovčana. Príbeh desiatich zdanlivo náhodne vybraných ľudí umiestnených v pivnici jedného malého mesta počas nacistickej okupácie Slovenska. Pomaly sa začínajú vynárať fakty, vykresľovať charaktery a príbeh začína naberať nebezpečné tempo. (Marys)
(viac)Recenzie (38)
Vynikajicí konverzační ždímačka, kde deset různých charakterů čelí hamletovské otázce, kterou jim však pokládá jejich kat. Jednou za čas za nimi přijde ďábel v podobě německého kolaboranta, aby jim vyložil jejich situaci a posunul je blíže k Loži vyvrhelovu. Spása, kterou jim totiž nabízí, znamená ztrátu lidské důstojnosti. Napětí roste a drama vrcholí. Nenapadnutelná moudra versus všetvářná lidskost, kdy je pud sebezáchovy schopen přehlušit prakticky vše. Všichni herci výborní, ale Jozef Kroner doslova výjimečný. Kde bychom stáli my tváří v tvář takové situaci? ()
Psychologické drama. 1) Je listopad 1944. Povstání je potlačeno a Slovensko okupují německá vojska. Východní fronta se blíží a o tom, jak válka dopadne, už asi není moc pochyb. Smrt německého vojáka si žádá popravu desítky rukojmích._____ 2) Trochu polopaticky prezentovaná mravní naučení musela v době vzniku filmu působit dost apelativně. On sa modlí! Ten bolševik sa modlí! Divadelní hru totiž její autor, 48letý Ivan Bukovčan, napsal v roce 1969._____ 3) Jak to u podobných děl bývá, postavy reprezentují určitý pohled na věc a na svět. Neznámý - svědomí a čest, učitel - svědomí a morálku, zvěrolékař a holič - zbabělost a podlost, ostatní - dost typické postoje běžné společnosti._____ 4) Vynikajícím hereckým výkonům jednoznačně dominovali 48letý Jozef Kroner (holič) a 48letý Vladimír Durdík st (zvěrolékař). Ještě mě zaujal 33letý Jozef Adamovič (neznámý příchozí)._____ 5) Celou dobu jsem si říkal, že je všechny nakonec stejně Němci postřílejí._____ 6) Knihu jsem dosud neznal, ale určitě si ji přečtu._____ 7) Stručný, ale výstižný koment: Marius*****, radektejkal*****. Zajímavý pohled na film bez servítků prezentuje rovněž Rozjímatel**. ()
Obecně mám rád filmy odehrávající se na jednom místě v jednu chvíli, a ještě raději, pokud je to v hospodě či pivnici. Ne všechny jsou povedené, ale třeba Pasiáns nebo Konec velké epochy se mi líbily hodně. Úvod tohoto filmu mi trochu připomněl koronavirové nesmyslné předpisy, kdy rovněž platily omezení pohybu v nočních hodinách, a pobavila mne představa, že by takto honila policie lidi bez roušek po desáté v noci. Ale to jen tak bokem. Pokud jde o technickou stránku věci, líbilo se mi zde nasvícení, s tím si skutečně tvůrci hodně vyhráli, herecké výkony všech jsou excelentní, každému jsem jeho roli věřil), v textu občas zazní i jemný, nenásilný vtip, což odlehčovalo mírně celou situaci a nedělalo z toho prvoplánové drama. Postavy jsou poněkud excentricky přehnané, ale tady je to schválně, aby vynikly jednotlivé polohy a názory tohoto panoptika postojů a změn postojů, a také nejen oba odlišné konce dobra a zla, ale i ten šedivý prostor mezi nimi. Líbí se mi práce s dávkováním informací, samozřejmě (pro ty, kdo mě znají) křesťanské motivy účelně sem vložené a mysticky vše ozvláštňující. Jen se musím podívat na nějaký film s panem Chudíkem, kde nehraje takového prosťáčka jako zde nebo ve Spolužiakovi. ()
Filmů, které jsou zarámovány malým uzavřeným prostorem je hodně. Takový prostor je vhodný pro rozvíjení existenciálních témat. Třeba počínaje od J.P. Sartra Za zavřenými dveřmi. Patří sem i Buñuelův Anděl zkázy, a mnoho další psané i filmové literatury. Myšlenka to není nijak originální, záleží jen, jak se zpracuje. Slovenská verze je výborná ve všech smerech a mlže se rovnat i se dvěma uvedenými. Diváckým úkolem je povýšit situaci na sto, milion a 8 miliard lidí uzavřených v odpovídajícím prostoru. ()
,,Dáva nám možnosť narobiť z ľudí zbabelcov, prašivcov a udavačov. Taký starý recept, ten váš major ho dobre pozná... (...) Človek nemá veľa možností, ale vždy má aspoň jednu možnosť: zostať človekom.“ S dramatem pana Bukovčana jsem se setkal ještě na střední jako student a z celé povinné četby na gymplu byl KOHÚT snad tím nejzajímavějším dílem, které oproti většině zbylých toho dost ve mě zanechalo a působí na mě úderně i v tomto filmovém provedení, které jsem si po letech zopakoval. Zápletce (spočátku částečně záhadného a nejasného) procitnutí skupinky lidí v uzavřeném prostoru se tu dostalo kvalitního zpracování dávno před tím, než ji plně začali využívat (mnohdy až lacině zneužívat) tvůrci horrorového žánru, a precizní vykreslení psychologie všech přítomných postav, s přesným zasazením do kontextu nacistické okupace dodává vyznění na uvěřitelnosti a tím i na silném diváckém zážitku. Když Fischl svěřuje svým rukojmím klíč, všichni se ocitají v závažném morálním dilematu... možnost na výběr s logickou argumentací se snadno probudí i v přihlížejícím divákovi, stejně jako v nejedné postavě: rebelského uprchlíka nikdo nezná, prostitutka není prospěšná pro společnost, starým lidem už moc těch let nezbývá... jenže v každém případě se za volbou oběti skrývá ztráta života, jenž má nenahraditelnou hodnotu. A to se stává v daném okamžiku nejen pohledem přidávajícím na depresi z možného vyústění, ale rovněž vrcholným spouštěčem prověření psychiky a povahy všech zúčastněných, jejichž charaktery se uprostřed krajně hraniční situace odhalí a projeví v plné nahotě bez přetvářky. Film je nejen mistrovsky napsaný a zahraný, ale režisérovi se podařilo rovněž v prostředí ponurého sklepa vykřesat silnou atmosféru, která se táhne celým dramatem až do kýženého rozhodnutí. [95%] ()
Reklama