Azur a Asmar

Už na prvý pohľad nesympatická animácia, na ktorú si musí divák dlhšie zvykať. Príbeh je niečo medzi rozprávkou a fantasy, čiastočne originálny, čiastočne podivný a bohužiaľ, viackrát skratkovitý. Už čokoľvek si myslím o francúzskej kinematografii, jedno jej uprieť nemožem, to ako dobre pojíma arabskú alebo aj orientálnu exotiku. Dobré zasadenie ale nestačí. (28.05.2016)

Půvabně pohádkové a navíc bilingvní. Animace postav mě zpočátku trochu vyděsila, ale po chvíli jsem si zvykl a přišel i na to že má svůj smysl a kouzlo (vystvitne to obzvlášť třeba v případě lva). A stejně tak celý svět, pracující tak trochu ironicky s pohádkovými narativními strukturami (kterých je, jak víme od Proppa opravdu jen pár), jak evropskými tak orientálními. Třeba celý závěr, kdy jsou postupně přinášeny všechny postavy a každé je znovu vyprávěn celý příběh, aby došlo k opětovnému prolnutí do evropské sféry (sestřenka královny džinů) a pohádkovému konci, kdy je, jak také jinak, každý spokojen. (09.06.2008)

Pro mě jedna z těch pohádek, která opravdu zahřeje a potěší u srdce. Příběh o dvou přátelích, jenž se celý život nedokázali na ničem dohodnout je pastvou pro oko i mysl. Přesně jedna z těch pohádek, která je určena jak dětem, tak dospělým. Nenašel jsem v ní slabého místa a moc rád se na ní někdy podívám znovu. Prostě dispozice k maximálnímu hodnocení hvězd zde byly prolomeny a tak je s úsměvem uděluji. 85% (13.04.2014)

Na pohled velice příjemné - a nakonec i to multikulturní poselství, co z téhle pohádky bezostyšně a okatě trčí na všechny strany, i to nemotorně smířlivé zakončení mi přišly tak nějak - v pořádku. Mé cyničtější já se v závěru zle pochechtávalo, mé intelektuální já si klepalo na čelo a poukazovalo na naivně prvoplánovou barevnou a další symboliku i na poněkud neohrabané rozuzlení - ale to moje já, co se rozčiluje u zpráv, rozplývá nad obrázkovými knížkami, a nemá rádo, když jsou lidé na sebe zlí, dneska mělo navrch - takže když cynickému a intelektuálnímu vlepilo výchovnou facku a řeklo "Hezké to bylo", rozhodla jsem se s ním souhlasit. Občas je dobré ho poslouchat...:-] (09.06.2008)

Multikulti pohádka od předního francouzského animátora Michela Ocelota, které do zejména vnitřních rozměrů klasických anime trháků leccos chybí, ale jejíž vizuální stránka je dostatečně svébytná a oku lahodící (i když ty fotky na to nevypadají, animace holt dělá svoje), abyste ve společnosti dalších princů nesoucích nejlepší tradice Tisíce a jedné noci strávili přes hodinu a půl a nelitovali toho. Scénář občas působí trochu moc naivně a "prodětsky", aby se v závěru stal poněkud natahovaným (jak říkám, tradice Šeherezádina vyprávění;)) a pro děti přitažlivým snad jen tím, že si u něj mohou ťukat na čelo a být hrozně chytré:) Celkově jsem určitě přesvědčenější o osmdesátce než sedmdesátce (a o ničem nižším jsem vůbec neuvažoval), takže tady to je, 80%. Rozhodně to předčí Renaissance z téhož roku, a to jsem měl onu černobílou stylovku možnost vidět v kině, narozdíl od téhle televizní zkušenosti. (25.05.2010)