The Day of the Doctor (S07E15)

Jedno se Moffatovi musí nechat, i když to občas přežene a jen horko těžko se vymotává ze svých překombinovaných zápletek, rozhodně je za všech okolností originální a navíc se nebojí riskovat, takže když už se mu příběh povede, stojí to vážně za to. A přesně tohle se stalo v toužebně očekávané epizodě k padesátému výročí. Protože dokázal v sedmdesáti pěti minutách vzdát epický hold celé dlouhé historii tohoto britského fenoménu a zároveň přijít s revolučním zvratem, který seriálu nastoluje zcela nový směr a možnosti do budoucna. Když k tomu přidám báječnou a vtipnou interakci mezi Desátým a Jedenáctým Doctorem (na které jsem se mimořádně těšila), skvělý výkon Johna Hurta, jemuž bych z fleku dala několik samostatných sérií a když jim k tomu přihrávají Rose s roztomilou Clarou, nevím co víc bych si mohla přát. Sice jsem se někdy ztrácela u narážek na klasické série, které jsem ještě neviděla, ale na diskuzích, kde se dopodrobna řeší snad i ponožky, které měl kdekterý Doctor v kterékoliv epizodě na sobě, jsem to snadno dohnala. :-) (25.11.2013)

Typická Moffatovina, inak sa to ani nedá nazvať. Je to neskutočne prekombinované a typicky Moffatovsky nevinné, pretože sa zdá že podkopal všetko čo sa dalo, ale v skutočnosti je to presne naopak. Je to whovianský manifest, pri každej druhej minúte hlboký nádych a povzdych nad parádnosťou odkazov, Zygoni fajn, Hurt s Tennantom fajn, celkové temné posolstvo fajn, pochopil som čo znamenalo to "zmenenie seriálu od základu". Najsmutnejší je však finálny ťah ktorý mega nedáva zmysel, samozrejme, War Doctor, 10. a 11. sa stretli vďaka časopriestorovému úkazu ktorý vytvorilo Momentum, dokonca dokázalo prebúrať časový zámok a dovolilo Doktorovi zastaviť War Doktora pred 100% stlačením tlačítka tým husárskym kúskom (nechápem, prečo môže byť taká neskutočne silná a nebezpečná vec dokáže byť ľahko ukradnutá a vôbec existuje...), ale následné povolanie všetkých Doktorov zo zafixovanej línie času je už moc, nostalgické, ale moc. Ale Capaldi potešil (aj keď rovnako nedával zmysel). V konečnom dôsledku pekné, úžasné, nostalgické (scarf, Baker!) ale veľmi, veľmi, veľmi, zdôrazňujem veľmi timey-wimey. 7/10 (25.11.2013)

Ta čtvrtá opravdu jen z milosti. Moffat jen v podstatě završil to, co předvádí s univerzem poslední sezony co se dostal k otěžím celého kolosu. Bohužel jeho snaha o to překopat celé univerzum v podstatě od základů docela ničí onu nostalgickou linku, která v padesátém výročí tak dobře funguje. Člověk by se až obával, kam zavede Capaldiho s další etapou Doctorova života. (27.11.2013)

“You know the sound the TARDIS makes? That wheezing, groaning? That sound brings hope where ever it goes. To anyone who hears it, Doctor. Anyone. However lost. Even you.” The day of the Doctor si zaslouží plné hodnocení už jen kvůli tomu, že dokázal něco neuvěřitelného. Dokázal provázat celý seriál a vzdát mu hold, zaplnil mezery, o kterých jsem ani nevěděla, že tam jsou, dokázal vybudovat neuvěřitelnou atmosféru. Změnil směr celého seriálu a i když jsem (zatím) neviděla původní řady, cítila jsem ucelení a hlavně respekt a úctu k dřívějším řadám. Už to pro mě nejsou starší řady a novější řady, ale prostě jen Doctor who. Je to zvláštní, ale až po tomto speciálu si naplno uvědomuji, jak je tenhle seriál výjímečný... Happy anniversary, my Doctor. (25.11.2013)

Geronimo! Allons-y! Absolútny vrchol Doctora Who! Tu, na 50. narodeniny, sa prepisuje história a to vskutku impozantným spôsobom so všetkou gráciou. Oslava tohto jedinečného jubileá bolo skutočne exkluzívnym a nezabudnuteľným zážitkom, ktorý vo mne zanechal silný dojem. Pri sledovaní Davida Tennanta a Matta Smitha som sa cítil ako v rozprávke, kde sa sny stávajú skutočnosťou. Vidieť skrátka mojich dvoch najobľúbenejších Doctorov spolu bolo splneným snom. Interakcia medzi Davidom a Mattom bola neskutočná, tá ich dynamika vo mne vyčarila úsmev na tvári. To, ako po sebe dokončujú vety, bolo senzačné a k tomu tie vtipy a hlášky, proste lahôdka pre oči a uši. Tá narážka na Timey-Wimey bola nesmiere podarená. Moment, kedy sa všetci traja Doctori rozhodli vziať na seba podiel za zavinení skazy Gallifrey, bol velice silný a mrazivý. Avšak Clarine slzy na stekajúce po tvári obmäkčili ako aj Doctorov, tak aj mňa ako diváka. Hneď nato si zaumienili, že predsa len zachránia Gallifrey, čo bol vážne radostný moment plný nádeje. A scéna, počas ktorej sa zbiehali Doctorovia zo všetkých kútov vesmíru a za všetkých časových rovín, bola neskutočne epická a počas nej mi prebehol mráz po chrbte! (15.05.2021)