Les Soeurs Brontë
The Brontë Sisters
Réžia:
André TéchinéScenár:
André TéchinéKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Philippe SardeHrajú:
Isabelle Adjani, Marie-France Pisier, Isabelle Huppert, Pascal Greggory, Patrick Magee, Roland Bertin, Alice Sapritch, Xavier Depraz, Adrian Brine (viac)Obsahy(1)
Snímek přibližuje dramatický životní příběh tří slavných sester, anglických spisovatelek Charlotty, Emily a Anne Brontëových a jejich bratra, básníka Branwella. Rodina Brontëvých žila v chudých poměrech v drsném podnebí severní Anglie v první polovině 19. století, kdy se veškerá práce žen točila kolem domácnosti. Svobodomyslnost, vzdělanost a psaní románů nebyly u žen vůbec obvyklé. Jejich dílo, v němž otevřeně popisovaly tehdejší společnost, se samozřejmě míjelo s jejich dobou. Film se vrací do roku 1854, kdy Charlotta, nejstarší ze tří slavných sester, autorka románu „Jana Eyrová", vzpomíná na svůj život s otcem, na dobu, kdy ještě všichni žili pohromadě, a připomíná si tragické okolnosti smrti sourozenců. Branwell, jediný syn rodiny, zemřel v září 1848 na bronchitidu a celkovou sešlost, posílenou silným alkoholismem. Emily, autorka jediného románu „Na Větrné hůrce", zemřela v prosinci 1848 a Anne v květnu 1849, obě na tuberkulózu.
Skutečný životní příběh sourozenců Brontëových natočil již v roce 1946 režisér Curtis Bernhardt pod názvem „Devotion". Stejné téma si zvolil francouzský režisér André Téchiné pro svůj v pořadí třetí celovečerní snímek. Rozervané duše, které se jen těžko dokáží vtěsnat do ticha pastorova domu, stejně jako drsnou přírodu, která je obklopuje, snímá Téchiné v kompozicích, barvách a odstínech starých obrazů.
(Česká televize)
Videá (2)
Recenzie (29)
Kto čaká životopisný snímok, asi bude sklamaný, rovnako ako ja. Príbeh Bronteových je tu vkliesnený iba veľmi povrchne. Ten zbytok je akási spoveď, dlhoplynúcia unudená spoveď. Veľa monológov, pomalých pohybov rúk, pomalej chôdze, pomaly rozprávajúcich ľudí. Nič o chudobných a drsných podmiekach, v ktorom tieto sestry žili. Nič, čo ich motivovalo písať a vyrovnať sa mužom-spisovateľom. Nič, čo by ich primälo byť inými. Hodnotenie: 45% ()
Zajímavá kombinace mé nejoblíbenější epochy anglických dějin a okouzlujícího šarmu francouzkých hereček v příběhu atraktivních osobností. Viktoriánskou éru mám děsně rád a taktéž skoro všechny literáty spadající mezi anglické kritické realisty (od sester přes Thackeraye a Hardyho po Dickense). Navíc z estetického hlediska se jedná o jeden z nejkrásnějších snímků (žádný artový průjem), jaký jsem kdy viděl. A k tomu lahůdkově vybrané představitelky jednotlivých sester. Na až éterickou Emily v podání fascinující Isabelle Adjani nedokážu zapomenout, stejně tak na uhlazený výkon M.F Pisier jakožto Charlotte. Výtky mám jen ke dvěma věcem. Proč dostal tolik prostoru bratr a také ke francouzštině, která se nehodila, ale jedná se francouzký film, takže tato výtka je zcestná... Film pro trpělivé a ochotné diváky, kteří jsou ochotní jít filmu naproti. Historické (ne)přesnosti nehodnotím, nejedná se o dokument. Být to v angličtině, jdu na pět. Silné čtyři. ()
Když porovnám tuto verzi s pozdějším filmem o mých oblíbených spisovatelkách (Očím skryté), toto zpracování mě oslovilo mnohem víc. Při prvním zhlédnutí mě příběh úplně fascinoval. Četla jsem pak několik životopisných knih o těchto úžasných ženách, zaujal mě nejen jejich smutný osud, ale i příběh jejich talentovaného bratra Branwella. Výborně obsazený film, éterická Isabelle Adjani jako nespoutaná Emily (moje nejoblíbenější ze sester), ponurá atmosféra, život v chudobě, drsné prostředí, osamělost...Pomalé tempo filmu mi vyhovovalo. Působivý film, který můžu vidět opakovaně a pořád mě dojímá. ()
Melancholická pavučina, v níž se třpytí talent tak jasný, tak éterickou "rozcuchaností," neuchopitelně chvějivými, tajuplnými vůněmi oslňující. Melancholická pavučina, nad níž se klene hrozba zanícených duší. Hladina, z níž se paprskovitě odráží mihotající se světlo poeticky zahalené, náladovým svitem přítmí ve vnitřní magii rozprostřené. Postihnout, dotknout se a protnout spanilé duše s ryzí nadpozemskostí. Podivný to dar-nedar, který ovívá a třepí krajinu, která spiritualitou hoří, která tělesné schránky do sinavých katakomb posílá, která múzičnost hostí, která tone v neprostupnosti, ve které smrt je černým poslem v bárce přítomnosti. ()
Film mne donutil najít si něco o sestrách na Wiki a velmi mne překvapilo, jak moc se držel životopisných faktů v životech sourozenců.... Souhlasím s názorem, zde již napsaným, že drsná krajina a počasí (a pravděpodobně v důsledku toho chatrné zdraví) společně s tím, že vyrůstali prakticky v izolaci, odkázáni sami na sebe, se projevila v jejich dílech a proto jsou přírodní záběry bezútěšných vřesovišť (kdo si při sledování nevzpomněl na láskou pomateného Heatclifa, an bloudí krajinou a volá Kateřinu, ať hodí kamenem!) a "dialogy" jsou spíše tichem plným nevyřčených vět. ()
Reklama