Welkeom tu Dongmakgol

Už jsem pochopil fakt, že Korejská kinematografie je ojedinělá, plná monumentálních a opravdu neobvyklých filmů, které když už člověk vidí tak jen tak nezapomene. Stejně je to s vesničkou Dongmakgol, kde jakoby se zastavil čas. Na pomezí Severní a Jížní Korei neřeší kdo vyhrává válku, žije tu plno rodin v čele se stařešinou. Do života jejich vesničky se nehodou dostane americký voják, dva jihokorejští a na truc ještě tři severokorejští vojáci. Náhoda? Možná, jenže neskutečně působivá. Chvílemi mi to vtipem připomínalo MASH 4077, což se odehrávalo ve stejné válce. Vtipných válečných filmů je málo a proto je dobře, když už se některý natočí a natočí se dobře aby dokázal pobavit a naopak dojmout. Tento to dokázal --- Uvidíme se v bitvě (21.07.2007)

93% - Ačkoli je pár věcí, které bych filmu vytknout mohl (jistá kýčovitost a pár nepravděpodobných scén...), Dongmakgol splnil má vysoká očekávání, a připravil mi přenádherný divácký zážitek. Herecky i technicky, ale především obsahově mě tento film vysloveně nadchnul. Joe Hisaishi se svou tradičně skvělou hudbou umocňuje celkový dojem: ***** (14.05.2006)

Korejská válka, zapadlá horská vesnička se světem neznalými obyvateli a americkým pilotem do níž se shodou náhod dostanou přeživší severokorejští i jihokorejští vojáci a aby přežili, musejí vydržet pospolu. Je zde pár vizuálně opravdu kouzelných scén ale přeci jen jsem čekal více než jen nápadem originální ale zpracováním trochu fádní příběh o tom, že válka je hnus ale když jí trávíte se zajímavými lidmi, může být i zábavná. (06.08.2011)

Welkeom tu Dongmakgol je v každé chvíli takový, jaký zrovna chce/má být - je drastický, když přijdou ke slovu válečné scény; je neuvěřitelně praštěný, když ukazuje střet prchajících vojáků několika různých národů s civilizací nepolíbenými vesničany; je bezelstně obětavý a dojemný, když vojáci nejsou vojáky a chtějí chránit kamarády a nové ideály. Celá ta vážnost i nevážnost v jednom celku je geniální - ona totiž funguje. Přemýšlím, jestli by podobný film dokázala natočit jiná ruka, než ta korejská. Asi ne. Ostatně, kde jinde uvidíte natolik absurdní scénu, jako je ta, v níž tlupa asiatů s vytřeštěnými výrazy loví ve zpomalených záběrech divoké prase bezmála stylem Tygr a drak? A true hero ending strčí do kapsy všechny ty rádoby hrdinský marvelovky... (30.01.2012)

Ten film je velmi příjemný, a to je vše. Byť jsem nedávno nadával na přehnanou eklektičnost Korejskeho filmu The Host (i s tím, že šlo o tvůrčí záměr), zde naopak se žánry slily do takového nerozlišitelného tklivě humorného příběhu, dostatečně bizarního ale přitom "hluboce lidského", až jsem si vzpomněl na mnohé nešvary českého filmu (bez té bizarnosti a s tím, že to bych tomuto snímku přece jen křivdil) (25.07.2007)