Scenár:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrajú:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (viac)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(viac)Videá (1)
Recenzie (185)
Od tvorcu výborného Stalingradu, by som čakal podstatne viac ako dvojhodinové nefungujúce žmýkanie citov. Postupné predstavovanie párov mi pripadalo dosť nudné. Samotný príbeh to ani neobohatilo, ani nezdramatizovalo, iba zbytočne naťahovalo. Videli aj počuli sme o tom x-krát, čo by ani nevadilo, keby režisér zvolil inú zaujímavejšiu cestu ako príbeh podať. Keďže herecké výkony tiež nie sú silnou stránkou, výkony skôr kolísavé, jediné slovo, ktoré dokonale vystihuje celý film je nepresvedčivý. Pár zaujímavých momentov sa tu nájde, ale v celkovej dvojhodinovej stopáži je to iba slabá útecha. Silné vojnové drámy zbožňujem, ale to bolo tak na pol plynu, škoda. Film 50%. ()
Dalsi z nekonecne rady filmu o zidech za II. svetove valky. Tentokrat se temer cely dej filmu odehrava na nadrazich a v jednom vagonu. Coz na kvalite filmu nijak neubira, nevadilo mi ani par flashbacku ze zivota hlavnich postav. Je zde nekolik spornych momentu (chovani velitele vlaku, hadka vojaku z osadky a vojaku z fronty nebo reakce zidu na dva unikove vychody z vagonu). Na to, ze se film odehrava v minimalnim prostoru a trva dve hodiny, tak me vubec nenudil. Zastup ceskych hercu potesil. Po technicke strance filmu nelze nic vytknout, coz Vilsmaier jiz ukazal v jednom z mem nejoblibenejsich filmu vubec- Stalingrad. ()
Nic nového pod sluncem, což však není málo. Film je natočen přesně tak, jak byste od podobného filmu čekali. Na jednu stranu bez špetky nápadu či "originality", na druhou stranu s některými zajímavými hereckými výkony. Obzvlášť se mi líbil Stanislav Zindulka a Juraj Kukura. Pokud ale hledáte nadprůměrný film točící se kolem Židů, Pianista je lepší volbou. Poslední vlak jsou slabší čtyři hvězdy. ()
Až moc srdceryvných scén, ikdyž to o nich bylo, byla by lepší trochu jiná forma, jinak filmy se židovskou tématikou jsou silným šálkem kávy samy od sebe a proto je i občas rád shlídnu. Snímek je to povedený a herci hrají tak jak mají, jen mi tam pořád něco tak trochu nesedělo, třeba sem se jenom špatně vyspal :-) ()
Svět, ohraničený čtyřmi stěnami dobytčáku, nelidské podmínky, které daly vodě cenu zlata - šest dní cesty, která končila u bran pekla. V česko-německé spolupráci vzniklo silné sugestivní drama o osudu posledních berlínských Židů. O radikální proměně životních hodnot ... o smrti, která se měla stát lehčí než život ... o naději, která se vzpírala uvěřit skutečnosti ... o narůstajícím zoufalství i odevzdanosti ... o nevyhnutelných rozporech plných emocí, ale i soudržnosti a odvaze v nesourodém společenství uvnitř jednoho vagónu, kde se pár jednotlivců úporně pokoušelo o záchranu ... a o malé tanečnici, která střípek té přicházející hrůzy pochopila. ()
Galéria (17)
Fotka © Concorde Filmverleih GmbH
Zaujímavosti (10)
- Záběry podkreslující finální titulky pocházejí z Židovského památníku (znám též jako Památník holocaustu) který se nachází v centru Berlína. Památník architekta Petra Eisenmanaa a sochaře Richarda Serra (původní návrh byl ale mnohokrát upraven) tvoří rozvlněné pole náhrobních kamenů, celkem 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky, a rozkládá se na ploše více než 19.000 m². (Adrai)
- Režisérkou filmu byla česká dětská hvězda Dana Vávrová, kterou známe jako Leontýnku z filmu Ať žijí duchové (1977). (M.B)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
Reklama