Grandhotel

Jednorázovka. Za dva dni človek ani nevie, že to vlastne pozeral. Teda čo sa týka príbehu. Grandhotel však disponuje dvomi postavami, ktoré dojem ako tak zachraňujú a sú schopné dačo vydlabať do pamäte. Patka v podaní Plesla a Issová ako Ilja. On je typický cool boy z malej prdele a ona je typická chlapmi nedocená peknosť. Inak málokedy sa stane, že mi vo filme vadí hudba, ale tu som si ju v negatívnom zmysle často uvedomoval, vôbec nekorešpondovala. Miestami ako keby robená pre thriller, ktorým Grandhotel nie je ani omylom. (24.02.2010)

Ach jo. V Ondříčkových filmech by se nemělo mluvit. Zvlášť zkraje je hodně vidět, že co do natáčení "cool" záběrů pro mainstream dneška se Ondříčkovi v Čechách nikdo nevyrovná. Jenže dialogy jsou často hrozně kostrbaté (první Taclíkovo "jako prostě" mě rvalo za uši), upachtěné a šroubují se na sebe, aby vyplnily díru po příběhu. Nevím jestli jsem viděl příliš amerických nezávislých romantik o vymanění z maloměsta, ale Ondříček, Rudiš a spol. znovu jen povařují ingredicence, které jsem už před dvěma lety při pohledu na Garden State považoval za obehrané. Místo normálních lidí čeká za každým rohem úzce typizovaný freak s nějakou tou úchylkou a mezi nimi se protahuje jednoduchá romantická linie. Dojem naprosté neoriginality (dvě hodiny čekání na překonání vlastní slabosti a životní nejistoty) u mě podtrhuje i funkční hudba Jana P. Muchowa, jejíž klavírní motiv podle mých sluchovodů příliš čerpá z neméně funkčních melodií od Jona Briona, využitých ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Ale samozřejmě, možná jde jen o náhodnou podobnost. (21.09.2006)

Znervozňuje mě, jak mi ten Ondříček uniká, protože nejen věci objektivně rozbitý, ale i věci, které mi subjektivně na filmech vadí, se tady rozdávají v po hrstech. Je to stejně karikaturní sklepácké přestylizování charakterů jako dělal v debutu Šeptej a stejně jak tam, se zde skrze ně pokouší vybudovat nějaký neurčitý pocit sounáležné něhy. Dostat diváka do ukonejšené polohy ve které je schopný na jeho hru přistoupit sice prakticky není možné, protože co chvíli to vykolejí k Dulavovým nebo Pleslovým šrapnelům, které celou tu snahu rozkopou jak bábovičku, ale jakoby si to nikdo neuvědomoval, stále se nás zarytě snaží přesvědčit, že vypráví malý hezký příběh o lásce ztracených lidí, který si může dovolit celý ukončit slovy "Miluji tě." Jsem vůči tomu filmu shovívavý nejspíš z toho důvodu, protože si skutečně myslím, že Ondříček svým příběhům věří a vidí lidi tak, jak je zobrazuje ve svých filmech a snad věří i v tu tak velkou lásku, která tě udrží celý den a noc o jedný limonádě na jistě nevětrné špičce ještědského vysílače, kde tě akorát na krátký moment může zahřát soulož s Klárou Issovou. Celou dobu jsem ale nemohl ze sebe setřást blbej dojem, jako by si scénáristi po každý druhý větě dali high five, jaký jsou to hrozný pašáci. Zatím to hodím na Epsteina, ale uvidíme dál. PS: že si Muchow tady v té ústřední klavírní lince akorát kompletně přepsal motiv Kraje z LOTRA nikoho nezajímá? (29.04.2024)

Ďalší Ondříčkov "cool" produkt, avšak druhý Samotári sa ani zďaleka nekonajú. Technicko-vizuálnej stránke je málo čo vytknúť, to je fakt. Postavy sú špecifické, prakticky nikto tam nie je normálny- čo je fajn, no nepredýchal som tie umelé dialógy "akože o niečom". Nie je to zlé, je to však len na jedno použitie. (18.06.2007)

Klára Issová v dobách, keď bola ešte k svetu a Taclík nápadne pripomínajúci Lišku z Návratu idiota. Inak humor skoro žiadny a hĺbka príbehu mne ukradnutá. Film je orientovaný tak poeticky, má teda svoju umeleckú hodnotu, ale nikdy vo mne nevyvolal ani závan kultovosti, či niečoho, na čo si človek aj po rokoch spomenie. (26.11.2022)