Starý dom uprostred Madridu

Je obdivuhodné, že intelektuál SAURA do svojho autorského a komerčnému divákovi (akým som sa narodil) na prvý pohľad neprístupného filmu zakomponoval dobový a navýsosť komerčný šláger (Jeanette - Porque Te Vas). Keď som tú skladbu počul ešte ako sopliak, samozrejme, že som si ju do nemoty pospevoval. :-) A jedného letného dňa roku 1988 som sa ponevieral okolo nášho provinčného kina a tú skladbu som počul z kinosály. Keďže ma nesmierne zaujímalo ako asi vyzerá speváčka, v naivnej predstave, že o nej nakrútili film, som sa do kinosály prešmykol. A zhliadol som vtedy neprístupný film (v ktorom samozrejme žiadne neprístojnosti - žiaľ - neboli), ktorý ma ako vtedajšieho fanúšika MacGYVERa preniesol do úplne iného sveta. Čiže SAURA je zodpovedný za moje nekomerčné precitnutie. (7.5.2009) (07.05.2009)

Éterická réžia Carlosa Sauru, v spolupráci éterickej krásy v skôr cameu, ako plnohodnotnom hereckom výkonu Geraldine Chaplin, plus podobne božskom prevedení Any Torrent, ako dievčiny, ktorá je už v ôsmych rokoch vyspelejšia, ako jej o nejakú tu dekádu starší spolupracovníci. Určite jedna z najtalentovanejších predškolských-školských herečiek v histórii. Je to náročnejšie, ako sa zdá, nieje to pre každého, o to je ale na sánku spadnutejšie, ako sa s v trojica detských herečiek v rozmedzí 5 - 11 rokov dokázala poddať filmu, ako je tento. (14.04.2022)

bez mihnutia oka plné hodnotenie; film má veľmi zvláštnu amotsféru, je smutný, no má vtipné momenty, odohráva sa v súčasnosti, no je od nej izolovaný veľkou hradbou billboardov a jeho priestor je teda vymedzený starým domom, prázdnym bazénom a zarastenou záhradou . . . film, ktorý vie rozprávať obrazom, ktorý vie používať symboly, ktorý pracuje s metaforami a metonymiami, poctivá scenáristická a precízna režisérska práca; a po skúsenosti s režírovaním detí musím oceniť, že hlavné trio hlavných hrdiniek zvládol pán Saura dokonale, pri niektorých scénach som nechápal! (chcel by som vedieť, ako to urobil, ako ich zvládol . . .); film má tiež pozoruhodnú "štruktúru" rozprávania - spájajú sa v ňom spomienky a predstavy s realitou a (čo je ešte pozoruhodnejšie) minulosť so súčasnosťou a budúcnosťou; Por que te vas! Pozrite si ho, keď budete mať možnosť; (14.07.2008)

Nesmírně zvláštní film a také smutný, takový už jsem dlouho neviděl. Pohled do jedné španělské rodiny z pohledu dítěte a později již dospělé ženy. Zajímavá hudba a některé opravdu emotivně vypjaté scény, které určitě hned tak nezapomenu. Bezelstný dětský svět, v porovnání s tím opravdovým, dospělým. A pak, že je dětství to nejhezčí období života. V téhle rodině ale určitě ne. (18.11.2014)

Překrásný film. Můj třetí Saura, třetí pětihvězdičkový, opět s krásnou Geraldinou, kterou však tentokrát zastiňuje neuvěřitelná desetiletá představitelka hlavní postavy. Geraldina má (resp. měla) podobné manželské problémy jako v obou starších filmech. Manžel je typově jiný, ale problém vztahu s ním je formálně týž, liší se jen obsah. Toto manželství je ale tentokrát jen na pozadí, pozornost se po letech přesouvá na novou generaci - děti z něj vzešlé. Nelze se nevyjádřit k "symboličnosti" tohoto filmu. Nuže, ačkoli u sebe vnímám přehnaný sklon vykládat různé filmy metaforicky nebo jim podsouvat jinotaje týkající se stávající spoečnosti či politické situace dané země, u obou dosud sledovaných španělských tvůrců (Saura a Buňuel) jsem v tomto ohledu na rozpacích: všude v komentářích čtu něco o frankistiském španělsku a nemám nejmenší chuť tento zorný úhel brát v potaz. V Cría cuervos se vzhledem k postavě otce toto vidění samozřejmě nabízí, ale až příliš snadno nabízí. Saura nepochybně promlouvá dovnitř soudobé španělské společnosti, nicméně detailní metaforické identifikace jednotlivých postav, jak je můžeme číst v některých komentářích, vyznívají přes svou koherentnost ve výsledku směšně. Nejde o to, že bych tuto metaforiku chtěl popírat, ale že toto čtení je vlastně velmi ploché a ochuzující. Co v tomto filmu opravdu vidíme? Matku očimma dítěte. Matku jako milovanou a milující, půvabnou adorovanou bytost. Matku, která byla a není. Matku přijímající i odmítající (neustálé "běž už spát"), trpící a nenahraditelnou. Ale smrt je matkou nás všech. A dítě, které sledujeme, se domnívá mít smrt v rukou (že tomu tak ve skutečnosti není, je dosti razantně ozřejmeno už tím, jak přišla k oné piksličce). Co tedy ještě vidíme? Dítě uvědomující si a nesoucí své dětství. Dítě soudící otce i náhražku matky - jen z tohoto úhlu jsem ochoten dívat se na tento film jako na společensko-politické podobenství. Přínosnější mi ale připadá vést ho v jedné škatulce s Bergmanovým Fanny a Alexandr. Asi jediný adekvátní komentář: Ducharme. (04.05.2015)