Vyvrhel z pekla

V raném mládí jsem tento film částečně viděl na ošmudlané VHSce a byl jsem z něj řádně v šoku, asi tak podobně jako z horroru "Night of The Demon (1980)". Po letech jsem si jej komplikovaně znovu sehnal a shlédl. Musím uznat, že nehledě na kvality Damata, tohle je zřejmě jeho nejlepší film a jeden z nejlepších horrorů vůbec. Mnohonásobně přesahuje ve všech ohledech i kultovní a o něco starší "Antropophagus". Tohle je prostě krystalicky čistý slasher v nejlepší kvalitě. Eastman jako vrah je opravdu děsivý, nemusí mít žádné masky nebo znetvoření jako většina horrorových vrahů, a přitom z něj jde mnohem větší hrůza. V podstatě nesmrtelný a neporazitelný šílený obr, který se vyžívá ve vraždění kohokoliv koho potká. Při každém jeho nástupu na scénu se rozjede naprosto dokonalá, děsivá a nadčasově ztvárněná hudba, která úžasně podkresluje šílené napětí diváka. Jeho brutalita si nezadá s žádným konkurenčním filmem a přesahuje naprostou většinu toho, co filmoví maniaci již několik desetiletí na plátnech předvádějí. První polovina filmu je spíš dosti drtivý rozjezd, kde je předvedeno několik opravdu drastických gore scén, aby se druhá polovina mohla změnit v naprosté šílenství, tíseň a beznaděj rodiny, kterou Eastman "navštíví". Film nejde ani (a možná proto) z hlediska jeho stáří v ničem výrazně zkritizovat, kromě gore scén. Bohužel ty jsou pro dnešního diváka již méně šokující než kdysi, protože Damatovi maskéři prostě nebyli takoví machři jako třeba Fulciho ... Každopádně tohleto je naprostý horrorový skvost a je jen škoda, že byl za ta desetiletí zaprášen, zakazován, zapomenut a téměř "ztracen". Z hlediska dnešní horrorvé kinematografie bych film mohl porovnat s "Haute Tension", který je mu ve svém stylu podání dosti podobný. (04.01.2008)

Rozhodně zajímavější počin než předchozí nenápaditá vyvražďovačka na ostrově. Kromě půvabných gore efektů oceňuji zejména atmosféru ve druhé části snímku - napínavá, lehce mrazivá, podkreslená dobrou nejen elektronickou, ale i kytarovou hudbou ( Carlo Maria Cordio). Některé scény připomenou kultovní hororové snímky - vrtání hlavičky Fulciho Pastora Thomase (1980), destrukce dveří pak Kubrickovo Osvícení (1980). Nakonec i krumpáč se stal v mnoha filmech oblíbenou vražednou zbraní. Krev mi pil ten malý spratek, a proto jsem očekával, že pokusný psychopat z laboratoře s ním řádně zatočí! Zda se tak opravdu stalo, nechávám jako tajemství pro diváka. Občas si člověk posteskne, jak blbě se postavy chovají - dívka jde sama potmě lesem, jiná se bojí, co je venku, jde, otevře dveře a...divák si snadno domyslí, že je to pěkná hloupost, co udělala. Na druhou stranu chápu, že kdyby se postavy chovaly obezřetně a předpisově, moc napětí a výživného vraždění by se nekonalo.... (26.01.2012)

Příběh je z takových, které nejsou tvořeny tak, aby zde byla zásadní pointa, i když nějakého toho odhalení se také dočkáme. Jde primárně o to, abychom sledovali, co dokáže kamera všechno natočit tak, aby to bylo uvěřitelné. Hnusné a uvěřitelné. Tohle se daří, přestože postavy jinak nejsou nijak úchvatně napsané a konec konců ani zahrané. „Rosso sangue“ však patří k dobré italské gore škole a rozhodně nezapře své trikové kvality, což je také důvod, proč stojí za to se na snímek podívat. Závěr je trikově skutečně velkolepý. (10.01.2014)

na Damata sa tu sice znieslo kopu kritiky ...ale pokiaľ porovnávame faktory ako : napätie, brutalitu, vinikajúcu nervy drásajucu hudbu (jednu z najlepších akú som kedy na dotvorenie horrorovej nálady.. počul, zámer tvorcu vyvolať hudbou psychickú nepohodu a akceleráciu napätia sa určite neminul účinkom), nechutnosť scén , teda faktory ktoré su rozhodujúce pri posudzovaní kvality toho ktorého horroru , potom sa mi javia filmy napr. od Carpentera, Cravena, Romera, Raimiho ako puhe rozprávkové sračky :: práve v tom ich Joe D'Amato prevýšil ......zarucene patri k najlepsim pätnastim horrorom čo som kedy v živote videl -- / myšlienka filmu je absolutne originálna ,,na tento film rovnako nikto nikdy nezabudne a ani si ho nespletie s iným horrorom/ ...take niečo už len tak neuvidíme.... (21.12.2005)

Ještě se mi možná někde na půdě válí ošobrstaná čtvrtá videokopie tohohle hororového videohitu v německém znění a se simultánním dabingem některého z tehdejších dabérských hvězd z obýváku:) Jako kluk jsem byl úplně konsternován a vyděšen do morku kostí, vzpomínám si že o scéně s vrtačkou nořící se do spánku křičíci sestry se mi zdávalo několik nocí za sebou a já se budil ohmatávaje si hlavu a hledaje ve tmě obrysy temné postavy .. Po létech mi Absurd už přišel jen absurdně hloupý a amatérský, nicméně člověk by neměl zapomínat a zesměšňovat to, co jej kdysi skutečně dokázalo vyděsit...život je kruh a tak je možné, že až se blíže seznámím s dr. Alzheimerem či jeho družkou Demencí znovu mne George Eastman vyděsí... (30.05.2013)