Spojenec

|| Scenár: Russell Gewirtz | Hudba: Terence Blanchard | Produkcia: Brian Grazer | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Imagine Entertainment, 40 Acres & A Mule Filmworks | Rozpočet: 45 miliónov $ | Tržba: 184,376,254 $ || Spojenec... to je spojenec... Mám rád filmy s Dumasovskými scenármi. A to hlavne s vyžarujúcim obsadením. (10.04.2010)

Na jméno Spike Lee si musím ode dneška dát pozor. Ne že bych o něm nikdy neslyšel, ale nemyslel jsem si, že by tenhle režisér dokázal naplnit mé požadavky. Spletl jsem se. Spojenec je po dlouhé době film, který mne dokonale oslovil a rozhodně za to nemůže jen dokonalé herecké obsazení. Skvělý hudební motiv, vypracované charaktery, mistrná režie a dokonalá bankovní loupěž, co víc si mohu od filmu přát. No dobře, můžu se přiznat, že v tuto chvíli trochu přeháním, snímek mě nedostal na lopatky, ale rozhodně k tomu neměl daleko. Normálně bych asi hodnotil trochu níže, ale v tuto chvíli jsem nadšen, že jsem po dlouhé době viděl něco, co mě nutilo alespoň trochu se do hrdinů vžít a ne jen tupě sledovat co se na obrazovce děje. 90% (25.09.2006)

Geniální film. To není jen obyčejná žánrová bravurně natočená strhující detektivka, ale spíše takový malý sociologický ponor do nálady současného New Yorku - bohaté, fungující, leč stále ještě hodně rozbolavělé západní megapole, města syndromu 11. září. Řekl bych ale, že hlavní motiv, proč Spike Lee natočil tenhle film, je vykreslit a poukázat na stereotypy v myšlení současných Newyorčanů a vůbec Američanů a možná i obecně příslušníků západní civilizace. Ten film je toho doslova plný a je jasné, že to musí mít nějaký jiný smysl, než jen zvýšení autenticity a dotvoření koloritu. Každý, kdo je jiný, jakkoliv se odlišuje, byť to nemusí být přímo cizinec, je potenciálně nebezpečný - uplatňující se převažující stereotyp v myšlení současné Ameriky (ostražitost policistů přeroste v agresi, když pod maskou rukojmího uvidí Araba - Sikka, albánská žena je zobrazena jako potencionální coura, Albánie je cosi ve střední Evropě (pro nás zvláště pikantní), na albánském konzulátu chtějí za rozhovor s policií peníze, při výslechu se táží muže, zda má albánské jméno, on říká, že arménské, policisté se otáží, jaký je v tom rozdíl...). Stejně bolavý je pro režiséra Leeho jeho osobní stresor, který akcentuje ve většině svých filmů (nelze nezmínit především snímek Malcolm X), problematiku rasové nerovnosti a postavení Afroameričanů ve společnosti. Malý černošský chlapec hraje v jedné z klíčových scén v sejfu banky počítačovou hru na gamepadu - obdobu GTA, kde virtuální hráč získává body za to, že porušuje zákon - prodává crack, zabíjí lidi a aktuálně brutálně zastřelí na ulici černocha - ,,negra" a poté mu strčí do pusy granát a odjistí ho. Rasismus je sice v současné Americe latentní, ale stále přežívá a modifikuje se (rozhovor detektiva Millera s bílým policistou, kterého postřelil 12letý černošský chlapec...). Tahle scéna nám odhalí i další významové roviny filmu - celé přepadení banky je do nejmenšího detailu pečlivě promyšlený konstrukt, který má navenek rysy trestného činu, ale ve skutečnosti je to spíše intelektuální výkon, svého druhu geniální šachová partie, motivovaná navíc etickými důvody (byť ekonomickými samozřejmě také). Tedy obrovský rozdíl oproti simulacím života pouličního gangu a vybíjení černochů. To je čistě patologický projev, zvláště u 12letého dítěte. Nebo proti jednání postav z třetího pólu trojúhelníku filmu - majitel banky s temnou minulostí a pro nejvyšší klientelu pracující právnička - zařizovatelka čehokoliv či newyorský starosta - všichni prohnilí a zkažení touhou po moci, postavení a penězích. Na závěr jsem čekal nějakou 25 hodinu, jak už bývá ve filmech Spike Leeho zvykem - a ona přišla a nepřišla. Závěrečná geniální pointa, osvětlující význam názvu, leč bez toho doslovného přesahu z předešlého brilantního režisérova filmu. Jinými slovy, 25 hodinu tentokrát Spike Lee nechal odbít již někdy v průběhu filmu... (20.08.2007)

Překombinované a zároveň nedořečené. Spike Lee mi ne a ne sednout a Spojenec není výjimkou. Umí každý příběh dovyprávět tak silně, že má člověk pocit, že chce víc, ale to, jak mě do té doby vedl za ručičku a zároveň mě nedokázal / nechtěl oslovit, mě bez přehánění vytáčí. Clive Owen sice jako obvykle září, ale vševědoucnost a zároveň nevěrohodná lehkost scénáře ho z určených mantinelů nikdy nepustí. (16.12.2006)

Na INSIDE MANa sa veľmi dobre pozerá a to nie len vďaka hudbe ktorá upúta od začiatku. Sledovať prepadnutie banky je predsa zaujímavý námet ktorý snáď nikdy neomrzí. Je to odľahčené a tak ako Owen tak aj Washington tu predvádzajú svoje typické zabehnuté „som ťažko nad vecou a som pri tom frajer“ postavy. Problém je možno v tom že tušíme ako to skončí a i keď to skončí inak ako sme tušili je to len ďalší pozrieš a zabudneš film. Od Spike Leea dnes po skvelej THE 25TH HOUR čakáme predsa len niečo viac než len dobre odvedený Hollywood. (16.11.2008)