Spojenec

Dokonalé zblbnutí diváka. O loupež přece vůbec nejde. Lee boduje v pro něj typických vedlejších aspektech. Politická nekorektnost a spousty menších, či větších rasistických narážek ve všech možných podobách. Ať se potom tedy nikdo nediví, že je loupež, na první pohled tak lákavá a plná nápadů, ve finále neuvěřitelně jednoduchá. Nějakou kostru přece tahle tématická směska mít musela. Obsazení výtečné - především Washington a Plummer. V podstatě se tu nic závratného neřeší, ale dialogy jsou natolik úderné a aktuální, že se na to člověk podivá rád i znovu. Takhle se točí multitématický film bez pořádného tématu. (22.07.2007)

Sofistikovaná hříčka, která stejně jako v případě Dannyho parťáků přinutí diváka usilovně fandit bankovním lupičům v čele s šarmantním Clivem Owenem, jenž ze sebe doluje vynikající herectví i s pytlem přes hlavu. Banky a bankéři vzbuzovali coby oběti pramalé sympatie už před bankovní krizí, filmy jako Spojenec onen efekt ještě umocňují. V tom je kouzlo Spojence, respekt k soukromému vlastnictví fikaně zlikviduje i u ctnostného liberála. Spike Lee si zaslouží mohutné poplácání po zádech za nejpříjemnější překvapení posledního roku, mj. za výběr vizuálně originálního kameramana, se kterým bych šla někdy fotit mrakodrapy na Manhattanu- zvenku. Nebo bankovní sejfy- zevnitř. P.S. Jodie Foster mi v té hře Washington-Plummer-Owen připadala jak čtvrté kolo u tříkolky. (05.04.2010)

"Máme neznámý počet podezřelých, neznámý počet rukojmích, banku a asi milion diváků." Přepadené banky obvykle nevyhledávám, ale loupežník Dalton Russell mi přinesl tolik zábavy a stylu, že jsem se do banky Manhattan Trust musel několikrát vrátit. A týpek, který hodlá z banky po loupeži v klídku odejít hlavním vchodem, mě vždycky dost bavil. Stejně tak mě bavili detektivové Frazier a Mitchell i cílevědomá slečna Whiteová. Dostal jsem prostě hromadu zábavy, kterou si nehodlám kazit přemýšlením o tom, jestli přepadením banky, omezováním osobní svobody rukojmích či pouštěním projevů Envera Hodži přece jen nemohl být spáchán alespoň nějaký malý trestný čin. Nemohl a konec přemýšlení. (16.04.2018)

Od Spika jsem kromě nejnovějšího Spojence viděl zatím dva filmy - Krvavé léto v New Yorku a 25. hodina - oba se mi moc líbily. Spojence v mých očích sráží žánrová nevyrovnanost, nebo spíše nefunkčnost, osciluje mezi vážným lupičským thrillerem s tématem (nebo poselstvím - jak chcete) a odlehčeným ležérním dramatem s humornými okamžiky. Herci jsou typově dobře vybraní, nelze jim nic vytýkat, ale k opravdovému předvedení hereckých schopností nemají příležitost, emoce se nekonají, stejně tak vzájemné vztahy - všichni jsou oportunističtí solitéři. Spikeovské motivy (život etnik v NY, situace v USA po ter. útocích) probleskují, stejně tak atraktivní formální stránka, ale naroubování vážna nefunguje. Spike odlehčil. Jde o solidní zábavu, ale i přes originální řešení zápletky ve mně díky výše napsanému nezanechal výraznější dopad a vyšumí do ztracena. 70% (13.03.2006)

Největší devízou možná překvapivého thrilleru Spikea Lee jsou výtečné dialogy a výsostná herecká plejáda. Jinak se jedná o klasické téma rafinované bankovní loupeže, které se tohle režisérské černošské svědomí Ameriky snaží seč mu síly stačí všelijak ozvláštnit. Dokumentárně pojaté policisty zajišťované místo činu, nezvyklé úhly snímání, atypická hudba, brilantně vlepované scény s pozdějšími policejními výslechy. Nikdo však nechce mrtvé, i policejní vyjednavač Denzel Washington brzy pochopí, že lupiči nejsou žádní amatéři a evidentně ani žádní vrazi. Komplikovaný děj se pomalu plíží až do vysokých kruhů a bolestné minulosti. Místy statické, v závěru už trochu nastavované a znova a znova prokombinované, přesto vtipné, skvělé zahrané, s drobnými chytrými detaily a zkušeně natočené. Prostě Lee se umně brodí dějem, kterého mohlo být paradoxně trochu méně. (09.04.2006)