Jajo a Pajo

Jeden z mála večerníčků, o kterém by se dalo říct, že je poučný, nesmrtelný a především že je úplně dokonalý :o). U mě patří na stejný stupínek jako takové Krakonošské pohádky, takže prakticky nejvýš co to jde... V jednom díle (tuším, že když pěstovali okurky) narostly Krkovičkovi (kupci, sedlákovi a řezníkovi v jedné osobě) obrovské nohy a pamatuju se, že právě tehdy jsem se málem pos.. :o). Naopak když pěstovali jahody, tak vykopřenej děda Lebeda otevřel truhlu a při tom padla dnes již legendární hláška : "klucí, honem do sklepa" :o). Byly prý natočeny i nové díly, kde prej hraje i sestřenka kluků, no já to neviděl, ale něco mi říká, že to bude stejnej šit jako většina nově dotáčených večerníčků (Bob a Bobek, A je to...). Na tenhle večerníček se vždycky rád mrknu a z celého srdce těmto průvodcům mládí skloním velkou a upřímnou poklonu. Komentář zakončím zvoláním : Klucíííí, honem do sklepa :o))) (04.05.2010)

Jája a Pája je jeden z nejlepších Večerníčků. Ovšem musíme rozlišit vynikající první dvě série z 80. let a pak o hodně slabší dvě série z 90. let. Ty první dvě série jsou opravdu famózní. Nádherné loutky, vynikající scénář, excelentní dabing Františka Filipovského, úžasné příběhy a překrásná animace. A hlavně ten parádní úvod každého dílu, kdy Jája propadne z kamen kalhotama a povídá: "Zítra to musím umět napoprvé jako Pája!" Za to děda Lebeda na to jde s námořnickou rozvahou... Bohužel tohle vše, čím byly série z 80. let tak úžasné, už v 90. letech vyprchalo. Úvodní znělka se změnila. Jája už si kalhoty obléká hned napoprvé. Ale hlavně animace utrpěla a samotné příběhy už nejsou tak zábavné jako ty staré. Václav Postránecký se také coby dabér nemůže Františku Filipovskému rovnat. [6828. hodnocení, 172. komentář, 84%, 280. nejlepší seriál] (21.04.2020)

Jaká z dnešních pohádek vám řekne to, co třeba Jája a Pája? Jak ráda na to vzpomínám, když jsem se těšila každý večer na večerrníček nebo v neděli ráno na pohádky. Dnes jsou to samý turbo extra sci-fi zvířátka, mluvící dodávky, pokémoni a jaký ještě blbosti. Jsem zvědavá, co z takové generace vyroste... (07.12.2005)

Jája a Pája je dnes již klasikou českého loutkového filmu i dětského večerníčkového cyklu. Za jeho vznikem stojí v první řadě Lubomír Beneš. Hned za ním je Stanislav Havelka s Petrem Chvojkou. Příběhy jsou krátké, svižné a laskavě výchovné. Energičtí chlapci jsou vedeni otevřenou myslí a zkušenou moudrostí přes nástrahy života. Každá činnost se za pomoci dostatečné dávky fantazie dostává do roviny omamného dobrodružství neznáma a překonává ubíjející nudu stereotypu. Nejvytrvalejší překážka v podobě lidské závisti a lakoty sice ve druhé dekádě navazující tvorby obrušuje své ostří, svůj švih a účinek celek přesto neztratí. Předností je detail i stylizovaná podoba postav. Zajímavostí je obdobná, a přesto odlišná atmosféra v rozlišném zabarvení mluveného doprovodu. František Filipovský, Petr Haničinec a Václav Postránecký představují záruky kvality a citlivě hladí dětské duše při jejich objevování světa. Píle, skromnost a poctivý zápal do práce nejsou špatným prostředkem při určování směru. A příběhy přinesou i usměvavou tvář. (14.05.2017)

Jáju a Páju si dobře pamatuji. Nejvíc se mi líbil Jájův skok do kalhot, který mi naši nikdy nedovolili. A František Filipovský, který seriál namluvil skvěle. Při vší úctě k Petru Haničincovi a Václavu Postráneckému, F. Filipovského jsem tam slyšel nejraději. Přestože je pohádka precizně umělecky ztvárněná, co má na kvalitě animací, to ji chybí v příbězích. Ty jsou někdy zajímavé, jindy méně, ale spíše platí to méně. Což je škoda. Když už se příběh zajímavě vyvíjí, jako třeba ten na hradě, tak skončí před hradní bránou. Krkovička se postupně mění a už není takový krkoun. A jeho neteř v seriálu skoro nemluví. Je to pohádka pro nejmenší, ale měl jsem v oblibě jiné. (15.07.2021)