Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrajú:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (viac)Obsahy(1)
Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je šesťdesiatpäťročný učiteľ češtiny na gymnáziu. Po tom, čo školu opustí, nevydrží len tak nečinne sedieť a stane sa rýchlym poslom na bicykli. Po krkolomnom páde sa však rozhodne nájsť si bezpečnejšie zamestnanie - vo výkup fliaš. Od svojho okienka má o všetkom prehľad, môže sa porozprávať s ľuďmi i zľahka zasiahnuť do ich osudov... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 115)
Měla jsem mírné obavy, jaký nový opus otce a syna Svěrákových bude, a tímto si sypu popel na hlavu, trhám na sobě šat a nazývám se nevěřícím Tomášem, který se musel přesvědčit na vlastní oči, že zeslábnout jen na okamžik ve víře v um dvou báječných chlapů tentokrát ne na létajících strojích nad doverskými útesy, ale v samoobsluze, nemá nejmenší opodstatnění. Svěrák svou partii pracujícího důchodce, kterému život bere sílu a žáci nervy, rozehrává tam mistrovsky, že i člověk třetinového věku má chvílemi hodně nepříjemný pocit, Kolářová je mu důstojnou spoluhráčkou - nebo spíš protihráčkou - a při scénách z manželského života po čtyřiceti letech člověk jen tu s pobaveným, tu s trpkým úsměvem pokyvuje hlavou ("Jak se můžeš dívat na takový blbosti?" "Žehlils někdy?"). Příjemně civilními a sympatickými rolemi překvapí Jan Budař a Jiří Macháček, Pavel Landovský nám dá zavzpomínat na majora Terazkyho, u Miroslava Táborského a sedmera cimrmanovců trochu zamrzí, že se filmem jen mihnou, v druhém případě dvakrát projdou. S Vratnými lahvemi je to jako s dobrými skutky pána ve výkupu lahví: to podstatné je podáno tak nenápadně, že si toho ani nevšimneme a jen se divíme blaženému pousmání, které se nám s přibývajícími minutami vkrádá na tvář, a tomu, že se bojíme na vteřinu odvrátit od plátna, aby nám něco neuteklo. A je to tak nevtíravé a decentní jako vyznání lásky magistrátního úředníka. Všem, kteří se třeba jen jedním prstem podíleli na vzniku filmu, bych chtěla veřejně poděkovat. Za to, že jsem si díky (zaplaťpánbu krátké) pedagogické zkušenosti mohla povzdechnout: "Jo, tohle je přesný." Za uvolněný smích při "labutím jezeru." A za příjemný pocit, který nevyprchal jako pivní pěna. ()
No doufám, že pan Svěrá nenapsal svou roli podle vlastních zkušeností. Ač se v ní zrcadlí hodně pravd v mnoha místech působí pan učitel Tkaloun dost nevěrohodně a jeho chování je mě přímo vytáčelo. I když samozřejmě každý je jiný. Samotný příběh není nijak moc originální, jedná se o klasické proplétání životem, boj se stářím a životními stereotypy. Vratné lahve jsou jistým způsobem osobité, jedná se o klasický 'Svěrákovský' film, který v podstatě nepřináší nic nového, což od něj na druhou stranu ani nikdo nečekal. Režisérovův rukopis je jasný snad z každého záběru a nedá se říct, že by to bylo na škodu. Svěrák mladší totiž rozhodně má talent. Co se týká scénáře, nebyl jsem nijak moc oslněn. Máme tu několik rovin, tou hlavní je samozřejmě pan profesor a jeho rodina. Seznamujeme se s jeho dcerou, která se momentálně vyrovnává s rozchodem a pár dalšími zajímavými lidmi. Nemocná sousedka se sice ukazuje jako docela zbytečná bytost s jasným, i když docela dobrým úmyslem posunutí látky o úroveň dál. Vratné lahve mají několik povedených momentů a pár případech dokáží opravdu trefit hřebíček do hlavičky. Reálně zobrazení práce v supermarketu se mi opravdu líbilo, sám mám se všemi těmi věcmi zkušenost, takže vím o čem mluvím. Vratné lahve si své diváky určitě získaly, mají všechno co od nich divák očekává, ač nijak nevybočují, drží se jasně daných stanov a dokáží divákům nabídnout to co chtějí, sice se tam najde prá problematických míst (Svěrák starší už mi připadá trochu trapný svým hereckým projevem), ale rozhodně funguje tak jak má. ()
Až na nepovedenou scénu pádu z kola dokonale povedený film. Některé scény (a není jich málo) jsou ale plně opsané ze života. Myslím, že nebudu jediná, kdo měl při sledování pocit, že se octnul doma v kuchyni při žabomyších sporech. Ale právě to, že vše končí dobře, trochu svěrákovsky zidealizovaně, s jeho typickým hřejivým humorem, dělá z filmu příjemný zážitek, který pohladí. Jiným režisérům bych výše zmiňované atributy vytkla, ne však Svěrákovi. Navíc je mu nutno přičíst k dobru, že tak jako už mnohokrát, dokázal napsat film skutečně pro celou rodinu (ačkoli může u mnohých toto označení vyvolat spíše pocit nechuti), film oslovující každou generaci. Tandem Svěrák & Svěrák nikdy nezklame. ()
Ve své podstatě strašně jednoduchý a až příliš obyčejný moudře laskavý film, s několika smrtelnými fóry (Mluvkova svatba), trapnými erotickými sny a extrémně zbytečným a rozplizlým letem v balóně. Herci jsou ovšem špičkoví, a Svěrák je prostě k sežrání (přišlo mi, že jeho role má mnohem blíž k Brodskému v Babím létu, než ke Svěrákovi, tak jak ho známe třeba z Kolji). Není to Svěrákovic nejlepší film, ale je to zdaleka nejlepší český film za posledních několik let. ()
No nevim, jestli je dobrá vizitka filmu to, že mě tam nejvíc ze všeho zaujala scéna, kde bylo vidět, jak to vypadá z druhý strany toho stroje na výkup flašek. Jsem nad tim vždycky přemejšlel, kam to po tom pásu dojede a teď už to vim. Ale zpět k filmu... Já nějak ty filmy od Jana Svěráka nemam rád (snad akorát Obecná škola se mi celkem líbila), takže jsem očekával zase akorát tuny patosu a potoky slz zabalený v rádoby komediálnim hávu. A co jsem dostal? Film mě překvapil docela slušnym humorem, sem tam nějakou hláškou a několika neokoukanejma hercema. Naopak se tam najdou i scény naprosto zbytečný, nudný a občas vyloženě trapný. Ten "pád" z kola jsem musel vrátit a podívat se na to ještě jednou, jestli se mi to náhodou jenom nezdálo. No můžu akorát konstatovat, že snad ani Ed Wood by to nenatočil líp. Ta všudypřítomná reklama mi zase až tak nevadila, i když občas to tam bylo vyloženě násilně naroubovaný. Pro mě je to teda po všech stránkách průměrnej film a moje hodnocení: 3 hvězdičky - 50%. Ovšem v kontextu ostatních výplodů z dílny Svěrač & syn je to rozhodně nadprůměr. ()
Galéria (25)
Fotka © Falcon
Zaujímavosti (88)
- Role pana Wasserbauera (Jan Vlasák) je celá napsána tak, aby v ní byly zvýrazněné sykavky, s nimiž má Wasserbauer logopedický problém. Nejvíc to vynikne ve scéně svatby, kdy cituje z básně verše "Jak se břízka k břízce sklání", ale autoři si obdobně zahráli s češtinou i ve scéně, kdy Wasserbauer odhalí své znalosti němčiny a vyznává lásku paní Tkalounové (Daniela Kolářová) slovy: "Mohl by si zíct ještě tu vaviantu, jakoze si tykáme?", "Trudi já jsem si vymyslel, sbych Vám mohl zíkat ty věty", "pfísahám, že ne.", "Uviděl jsem Vás na úzadě, když jste si vyzizovala ten vedlejsí pzíjem a úplně jsem zahozel.", "Kdybych Vás mohl pfffílezzitostně pozvat na kávu." Když však Wasserbauer hovoří německy a říká: "Du bist so schön", "Trudi existiert nicht, verstehen Sie?" problémy se sykavkami nemá. (ČSFD)
- Když dává zákaznice na výkupové okénko tašku s jezevčíkem, tak je hnědý, ale když sundává Tkaloun (Zdeněk Svěrák) tašku dolů, tak je v ní černý jezevčík. (BloodMax)
- Jan Svěrák už před natáčením našel finanční sponzory, ale ti měli výhrady ke scénáři, a tak jim Zdeněk Svěrák musel v jejich úpravách vyhovět. (mar48)
Reklama