Skrytá identita

Po delší době zase pořádně drsná gangsterka, která se s postavami ani s divákem naprosto nemazlí. Perfekně propracované postavy, navíc zvláště v případě DiCapria a samozřejmě Nicholsona dobře zahrané, skvěle sedící hudba a kamera (nevím, co proti ní někteří mají). Snad jen občas trochu hapruje logika, např. Damon by musel být podezřelý už dávno nebo to jak než odrovná Nicholsona jsou najednou úplně sami, ale budiž. Snad už mě to konečně donutí shlédnout mistrovy starší slavnější filmy. (29.10.2006)

Když jsem se rozhodl, že oproti původnímu záměru na Skrytou identitu přece jenom zajdu, byl jsem skálopevně přesvědčen, že se nebudu snažit ji srovnávat s předlohou. U filmu, kde nejlepší momenty jsou ty, které ji přesně kopírují, nemůžu jinak. Co se týče hvězdami nabitého hereckého obsazení, tak DiCaprio, Damon a Sheen skvělí, Baldwin a Wahlberg průměrní a Farmiga a hlavně k mému obrovskému překvapení i Nicholson hrozní. Hlavně v jeho postavě Departed dokazuje, proč remake neměl vzniknout. Místo nenápadného vůdčího gangstera je Costello oplzlým a zbytečně vulgárním arogantem, kterému nezáleží na ničem a na nikom a mezi dva hlavní hrdiny scénáristé vložili hloupě se chovající ženskou postavu, díky které navíc vzájemné míjení obou infiltrantů ztrácí na věrohodnosti. A hlavně Scorsesemu neodpustím zásadní věc, z napínavé, emocemi nabité a v mých očích navždy nezapomenutelné závěrečné scény u výtahu, která pro Volavku byla korunkou jejího triumfu, se v remaku stala fraška, která nacpala tři zvraty do několika vteřin a absurdně podané závěrečné střílení hlavních postav vyvolalo v sále zasloužený a téměř nevěřícný posměch. Scorsese zničil film, který mohl redefinovat žánr gangsterky, ale místo toho jen vypreparoval předlohu a zběsile ji překroutil - a tím si u mě zadělal na všechno možné, jen ne na slibovaný vrchol kariéry. (30.11.2006)

Martina Scorseseho příliš v oblibě nemám. Nejhorší jsou zdlouhavé rozjezdy jeho filmů. Zde to připodobňuji k vlaku, který má 200 vagónů a jednu zchátralou starou lokomotivu = příšerně pomalý (a nudný) rozjezd. Když se ale film rozpohybuje, působí jako fungující, kompaktní a dobře promazaný stroj. Závěrečná půlhodina poté nadchne a téměř dá zapomenout na zoufalství v půlhodině první. Film pozdvihávají elitní hollywoodští herci, kteří do jednoho dostáli své profesi a zahráli své postavy naprosto skvěle (zejména DiCaprio, Nicholson). Rovněž díky kameře se snímek stal působivějším. Ovšem proč dostal Scorsese Oscara zrovna za Skrytou identitu, to mi nevysvětlí nikdo. 90 miliónů dolarů(rozpočet)/290 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.07.2007)

(1001) Tohle je film doslova a do písmene z minulého století, jak tématem, tak zpracováním. (A protože nebyl vyroben v minulém století, tak to je špatně, jen pro upřesnění.) Z nějakého důvodu jsem ten film hned po jeho uvedení strašně nenáviděla a z nějakého důvodu jsem se na něj potom tak alespoň jednou ročně dívala, abych přišla na to, proč ho tak strašně nenávidím a také abych pochopila, proč se tak líbil kritikům (kromě toho, že si Akademie řekla, že je na čase, aby Scorsese aspoň jednou tu cenu dostal a na filmu samotném vůbec nezáleželo). Při letošním pravidelném sledování mě "the faithful departed" nachytali při nějaké vstřícné náladě a konečně jsem ocenila tu roztomilou infarktovou hru, kterou předvádějí pánové Leonardo a Matt. (Ačkoliv největší místečko v mém srdci si překvapivě ukradl Marky Mark.) A taky jsem konečně pochopila, co mě na tom filmu tak šíleně iritovalo, a je to samozřejmě postava Jacka Nicholsona. Nicholson tu postavu snad někde popsal jako "inkarnaci čistého zla", jenomže to mu vážně musí strašit na věži, pokud se tak v tom filmu doopravdy vidí. Nejenže jeho buranský mafián dostává o mnoho víc prostoru, než ta postava skutečně potřebuje, ale hlavně působí jako karikatura z úplně jiného žánru a rozhodně ne jako nejzlejší zlo. V porovnání s koncentrací svých kolegů působí vysloveně směšně a to rozhodně nikoliv v dobrém slova smyslu. V souvislosti s tím si taky myslím, že zařazení prologu nebylo nutné, protože se zbytkem filmu a jeho pointou má pramálo společné. A jakmile jsem si tohle uvědomila, cítím se osvobozená a už tento film doufám nikdy neuvidím. (Ale budu se teď muset podívat na ten hongkongský originál, protože chci vidět Andyho Laua a Tonyho Leunga, jak se častují nenávistnými pohledy.) -"Maybe. Maybe not. Maybe fuck yourself." (29.07.2018)

Jelikoz jsem videl nejdriv Volavku, doufal jsem, ze tvurci skutecne nekecali a neni to jen obycejnej remake, ale jen film, kterej vypada podobne. Jenze bohuzel, ze zasadnich scen z Volavky tu nechybi ani jedna, i kdyz je to samozrejme pojaty krapet jinak, ale nijak vyrazne odlisny to nebylo. Dalsi problem je, ze tohle neni remake obou dilu Volavky, ale jen prvniho dilu a to, co japonci odvypraveli za 100 minut, vypravi Scorsese 150 minut a film tak misty ztraci na napeti a je moc roztahanej. Tak trochu nechapu, jakto, ze za tohle dostal Scorsese oscara, on ma nekolik mega filmu a dostane ho za jeden z nejslabsich. Ale aspon ho uz konecne ma. Sice se Scorsese nezapre a opet dokaze sestavit velmi pusobivy zabery, ale prislo mi, ze je celej film az zbytecne moc moderni a neni to mafianka, ale obycejna kriminalka. Navic sem se tesil na nejaky ty brutalni Nicholsonovo sceny, ale neni tu ani jedna, nicmene samotnej Nicholson na to furt ma a je skvelej. Trochu me zklamal Matt Damon, protoze furt predvadi to samy, ale naopak me potesil pekne drsnej DiCaprio a Mark Wahlberg, jehoz snad kazdy druhy slovo je nadavka. Ale aby to nevypadalo, ze je film nejaka blbost, to zas ne, je to kvalitni krimi se skvelou hudbou u ktery jsme se nudil minimalne, jen ma podle me Scorsese daleko na vic. (26.02.2007)