Zóna smrti

S filmy s bojovým uměním je to jako s pornem - příběh je spíše třešničkou na dortu, která nerozhoduje o kvalitách snímku. Ty určuje provedení scén, kvůli kterým se diváci na daný film chtějí kouknout. Zdejší bojové scény bez nadsázky patří k tomu nejlepšímu, co za poslední léta v Hongkongu vzniklo. Ty tam jsou uhlazené kung-fu sestavy. Na jejich místo nastupují drsné a nemilosrdné souboje plné krve a potu, které nadchnou propracovanou choreografií a dechberoucím nasmímáním. Jako bonus přičtěte poutavý příběh o morálce policistů a gangsterů. (10.08.2008)

Alternatívny názov aj Sha Po Lang. Hodnotenie je za necenzurovanú HK verziu. Tá ma oproti čínskej v sebe zakomponovanú jednu scénu navyše, ktorá však zásadne mení vyznenie ako aj pointu celého filmu smerom k temnejším prúdom, čo len spätne podtrhuje noirovosť príbehu a snímky ako celku. Okrem úsmevných chybičiek v podobe takmer neustále čistého obleku zabijaka v bielom (aj potom, čo so zopár protivníkov spravil cednik na hemoglobín) a občasnej skratkovitosti v deji niet čo vytknúť. Atmosféra funguje ajv neakčných sekvenciách, pričom samotné konfrontačné súboje (precízne a prehľadne nasnímané aj vďaka existencii dlhších záberov a menej frekventovaných strihových zásahov) prepínajú snímku na vyšší bojový level, ktorý vám pripomenie zlaté časy honkongskej "mlátičkovej" výrobne. (27.11.2005)

Donnie je zpátky! Měl bych sice chválit Wilsona Yipa za báječnou režii a perfektní zvládnutí chatrného scénáře (stačí nasypat pár noirových filtrů a vědět, kdy stříhat a kdy naopak počkat, až si to ti kluci před kamerou vyříkají), měl bych ocenit návrat legendárního Sammo Hunga, který pořád ještě umí "praštit" a vyzdvihnout mladého Wu Jinga, který coby zabiják porcuje na kusy všechno živé v dohledu a člověk se ho opravdu bojí, ale... zdaleka nejlepší je, že Donnie Yen se konečně přesunul z pozice (mizerného) režiséra a (průměrného) choreografa do pozice, která mu sedí mnohem líp. Když je před kamerou, najednou mu nedělá potíže vymýšlet pro sebe kvalitní akční scény... hnán vlastní ješitností, která dostala úder po zhlédnutí Ong-Baku (Donnie to sám přiznal), se tahle Hollywoodem minimálně dotčená asijská akční celebrita rozhodla znovu dobýt svět a daří se jí to dechberoucím způsobem. Akční scény na jedničku, jednoduchý děj, který neurazí a postavy, kterým budete tleskat za každou povedenou otočku. Pokud je to start nové vlny kung-fu filmů, tak jsem rád, že jsem chytnul hned první vlak do ráje. ;) (02.08.2007)

1. Film je překvapivě stylisticky zajímavý (bez ohledu ke specifickým odlišnostem hongkongské finematografie). 2. Soubojové scény jsou někde mezi syrovostí a tanečně-choreografickou stylizovaností, jen škoda, že se jako obvykle skládají s příliš dynamického střihu, který jim ubírá na autentičnosti a směřuje je k obvyklému rutinérství. 3. Příběh je přímočarý a (samozřejmě) přitažený za vlasy, přesto nepostrádá skoro shakespearovsky tragický rozměr (což je ovšem pro tuhle produkci také do značné míry asi typické). (12.01.2019)

Uznávám, že akční scény jsou tady neskutečný, ale fakt totální jízda. Takovéhle hand-to-hand souboje jsem snad ještě neviděl, fakt paráda. Bohužel jich tu zase tak moc není. Všehovšudy dva větší a dva menší, nepletu-li se. Čim je naplněna zbývající stopáž? Totálně plnohodnotným výkladem slova klišé. Kdybych měl všechny vyjmenovávat, psal bych komentář do soboty (je čtvrtek). Od hamletovského začátku do hamletovského konce je divák drcen tisíckrát viděným sentimentem, dementními hereckými výkony a až směšnou motivací postav. Navíc nadhled je v tomhle filmu sprostý slovo. Škoda, protože ta akce vážně stojí za vidění. (17.02.2011)