Adamove jablká

Neuveriteľný film, ktorý je zároveň silnou drámou pre náročného diváka, ale aj vtipnou komédiou vychádzajúcou z hlavnej zápletky a situačnej komiky, ako aj chovania postáv na rozličnom stupni šialenstva (neonacista, farár, vykrádač benzínok, ex-tenista opilec, cynický doktor...). Ulrich Thompsen je úžasný a jeho príbeh o neonacistovi, ktorý sa musí po návrate z väzenia zaradiť späť do spoločnosti je lepší ako celý Kult hákového kríža. Rovnako aj Mads Mikkelsen ako kňaz, ktorého životom stíha jedna rana za druhou až si vymyslí spôsob, ako tieto zážitky a skutočnosti vytesniť z mysle manipuláciou s realitou a sebaklamom. To všetko v brilantnej réžii A. T. Jensena s krásnou a podmanivou hudbou Jeppe Kaasa. Na konci filmu som plakal. (16.06.2013)

Tak nekompromisný mix som už dávno nevidel. Tak bezprostredné a trefné herecké výstrelky tiež nie. Z kina odchádzať viac než spokojný-nepamätám. Úžasná vizitka dánskeho remesla, ktoré stojí pevne na nohách ako najnovší štadión v Kodani. Prelínanie jednotlivých nálad a pocitov ohromuje a divák nevie či sa má smiať, plakať, zamýšľať alebo sa len tak pozerať a nechápať. Škrtám druhú a poslednú možnosť a ručím Vám zato, že pokiaľ tento nejednoduchý svet beriete s rezervou, tak tento výtvor Vás naplní všetkým potrebným a (ako ja) budete odchádzať nadmieru spokojný. Avšak bezpodminečne musíte mať radi čierne odtiene a veriť v...to, čo chcete. (10.06.2009)

O tomto žánrovo pestrom filme sa dá písať naozaj veľa. Mohol by som začať opisom jednotlivých charakterov a ich vzájomnou interakciou. Pokračoval by som analýzou uzavrenosti mysle a jej zmenou, dalo by sa diskutovať o šťastí a nešťastí, o symbolike (vystrelenie Boha z hlavy?...), o nádeji a viere..... Je toho tak strašne veľa, čo film ponúka a je veľmi individuálne ako to človek pochopí a čo si z filmu zoberie. Preto je zbytočné sa o tom ďalej rozpisovať. Názor si každý musí urobiť sám. Za seba môžem napísať len, že Jensenovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielko, obsahovo tak bohaté a myšlienkovo brilantné, že je naozaj nad čím premýšľať, a to veľmi dlho. (10.06.2014)

Kdepak, víra není slepá. Vidíte s ní velmi dobře, a nejlépe to, co vidět chcete.. Černé jako bible v hotelovém šuplíku, hořké jako dužina pihovitého jablka a iracionální jako nastavovat druhou tvář, když už jste o obě přišli. Není podstatné, jestli vás zkouší Bůh, anebo Satan, důležité je najít odpovědi a obstát.. (02.02.2021)

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)