Afričan

Místy lehounce bláznivá oddechová komedie s dobrodružnou zápletkou, která je narozdíl od dobově blízkého "Bohové musí být šílení" povrchnější a využívá afrických zdrojů komična pouze jako kulisy. V leteckých záběrech Afriky převažuje přes ochranářský étos filmu plašení zvířat;...a kde sebrali tak velký sloní stádo?! Slušná trojice Deneuve - Noiret - Benguigui, i když každý spíše sám za sebe, ♫ hudba dotváří romantickou náladu, ale stejně mám nejradši první záběr. (06.03.2012)

Bez násilia sa priznávam, že by mi pán Philippe de Broca mohol hoďku a pol púšťať nič len bez ladu a skladu obrázky tejto kráľovskej zeme zvierat, afrického kontinentu, šupnúť do toho pôvabnú hudbu ako v Afričanovi alebo pokojne i nešupnúť, šumák, a nejaké *hviezdy* by boli banálne. To, že Afričan tú hudbu má, že má krásny dej, vtip, dobrodružného ducha, suverénneho mužského hrdinu so srdcom na pravom mieste, hŕbu životnej plnohodnotnosti, sebaistoty a proste tepla a nádherna, no a SPOILER: romantický záverík k tomu, to môj pôžitok iba stonásobuje. :´) Pre dnešok 4,5. Ale je to banálne! :-) (17.01.2009)

Na titulnom Afričanovi som napokon nenašiel takmer nič priaznivého, ak teda aspoň nepočítam asi posledných 20 minút stopáže, kedy som si konečne „prišiel na svoje”, kde som sa povedzme cítil, ako v napínavých dobrodružstvách o Indianovi Jonesovi, ináč sa z veľkej časti jednalo iba o akýsi zlepenec afrických (exotických), naprosto nudných, a k tomu zväčša i totálne nezáživných sekvencií so skoro nulovým záujmom pre charaktery ako také, čo je zároveň i veľmi zlou vizitkou pre počin ako taký, ktorý snáď už absolútne zo začiatku neveštil nič dobrého, a tak môžem maximálne skonštatovať sotva len to, že predstaviteľ „samostatného podnikateľa” Viktora v podaní Filipa Noireta, si opäť pripísal na svoje konto ďalší podpriemerný titul, alebo napríklad taká francúzska, chladná blondínka Katarína Deneuveová, ktorá zase stelesnila akýsi, spočiatku kariérny typ - protagonistky Šarloty so vskutku developerskými ambíciami na africkom kontinente, čo nakoniec úplne priklincoval tentoraz znovu mimoriadne „fušerský režisér” Filip de Broca, ktorý vie byť miestami i poriadnym pracantom - trebárs ma menovite napadá sa zmieniť o týchto nasledovných tituloch v podobách: Cartoucheho, Mužovi z Ria či Nežného kuraťa, keď v dvoch z nich si dokonca zahral i povestný lámač ženských srdcí, Bébel, čo na druhej strane sa, ako také protipóly vytvárajú tieto snímky, akými sú Muž z Hongkongu, Ukradli torzo Jupitera i aktuálne recenzovaný Afričan, a tak ani neviem, čo si mám o tomto tvorcovi vlastne myslieť? • Už som na to prišiel. Za všetko v podstate môžu len nekvalitne napísané scenáre, ktoré si autor ešte písal i vlastnou rukou, čiže inými slovami sa dá povedať, že mu v niektorých prípadoch skrátka iba trochu ušla ruka! A to isté predsa platí aj pre obe vyššie uvedené hlavné postavy, ktoré sú na tom podobne, veď sa stačí len obzrieť do minulosti, čo sa týka takej Katky v pozitívnom zmysle: Hnus a Kráska dňa, sú určite nielen mojou osobou vychvaľované tituly, na ktoré pritom nedám vôbec dopustiť, vtedy mala role ušité doslova na mieru, teraz ani nemala čo hrať: „Kráska si zahrala vo filmovom hnuse?” • Tu jednoducho nefungovalo skoro nič, a to od hereckého obsadenia spolu s ich dialógmi, cez montáž a imidž, až vari i po ostatné postavičky v dianí, v celkovom ponímaní skrz antagonistu Aristotea Poulakisa v podaní Jeana Benguiguia, čo bolo z jeho strany už celkom nevyužitý potenciál, takto sa stal len smiešnou karikatúrou seba samého. Z trojice (zatiaľ) videných nepodarkov, patrí tento k tým najneznesiteľnejším. Od de Brocu si musím odteraz odpočinúť, i keď ma dosť láka vidieť Muža z Acapulca & Nenapraviteľného, v obidvoch eventualitách s Belmondom v hlavnej úlohe, čo by mi mohlo napraviť chuť! (17.07.2023)

Krásná africká příroda a často různé kousky biotopů, které bychom jinak neměli možnost vidět pro mě tenhle film nedokáží zachránit. Herecky to je standardní, Noiret svýho od společnosti oddělenýho podivína už taky jindy zahrál líp a ve spojení s nepříliš zábavným a nebo akčním dějem mě to dost nudilo. Dějově mi trochu připomněl druhý díl Bohové musí být šílení, jen nebyl tak zábavný, a už vůbec ztřeštěný. Komedii se tu prostě snažili vytvořit hlavně rozporem mezi exmanžely. Tenhle film neurazí, je to kvalitně odvedená práce, jenže to je všechno. Před těmi pětadvaceti lety mohl být opravdovým hitem, jenže dnes v záplavě toho všudypřítomného vulgárnějšího, estrádního či situačního humoru neobstojí. A ani tak dobrodružný Afričan není, protože aspoň pro mě, Noiret žádným akčním hrdinou nikdy nebyl. Vlastně se ani nedivím, že tuhle roli Belmondo položil, protože v té době si vybíral ještě opravdu dobrý projekty. Možná, kdybych Afričana viděl dávno, takže by se postupem času ve mně mohl k němu vyvinout citový nostalgický vztah, jenže bohužel nevyvinul. (08.02.2007)

 „Teď je ta pravá chvíle, kdybychom se náhodou už nepotkali...“ Strastiplnou cestou podél divočiny, s objevením nového ráje v končinách pro běžný lid neznámých, začíná plynout zároveň i ona cesta zdánlivě nejbanálnější a někdy přeci nejobtížnější: cesta k opětovnému porozumění si mezi sebou... Afričan je pro mě nádherný film plný života, s dobrodružným příběhem, který má svou duši, fascinujícím exotickým prostředím a skvěle zahraný dvěma herci, pro které mám slabost, přičemž krásná Catherine nepůsobila snad nikde jinde tolik přirozeně a charismatický Philippe zde nešetří neodolatelnou sebeironií. S dojmy, jaké ve mě film vyvolal, mám v hodnocení jasno a nehodlám polemizovat, zda si plný počet hvězd reálně zaslouží nebo ne. A zaslouží! :) [95%] (01.11.2021)