Let číslo 93

Cele pozadie tragédie letu United 93 (ako aj celého 11-teho septembra) sa minimálne pre mňa pod rúškom nejasných informácii o tom ako to "naozaj" bolo, stáva ťažko uchopiteľným materiálom. Ale nezabudnem na diskusnú reláciu, ktorú onoho tragického dňa odvysielala ČT2 podvečer (tesne po páde 4-teho lietadla). Zástupcovia rôznych spoločenských štruktúr (od armády, cez psychológov, politológov až k novinárom) diskutovali o MORÁLNOSTI a opodstatnenosti aktu letectva USA, ktoré (podľa posledných informácii) nad Pennsylvaniou zostrelilo podozrivé civilné lietadlo s pasažiermi na palube(!). Táto informácia sa už v žiadnom médiu nikdy neobjavila (čo s odstupom času nemôže nikoho prekvapiť). Diskutovať o tom do akej miery je story tohoto filmu pravdivá by bol nekonečný príbeh (na ktorý nech si odpovie každý sám). Každopádne od tejto odpovede a postoja potom bude závisieť aj výsledný dojem balancujúci na pomedzí geniality a najväčšieho odrbu v histórií propagandy vo filme. Resumé: Paul Greengrass je chytrý človek, ktorý natočil unikátnu poctu "statočným hrdinom", ktorých Amerika po tomto nepochybne tragickom K.O. (nech už sa na to človek pozerá z akejkoľvej strany) tak veľmi potrebuje. (14.09.2006)

Šlo to natočit dvěma způsoby. Buď jako hyperpatetickou hrůzu vidící za každým Arabem teroristu a v každém Američanu patriota ochotného zemřít pro vlast; a nebo takhle. Paul Greengrass se nezaobírá žádnými motivy, které vedly teroristy k činu, ale zachycuje je pouze jako lidi, kteří jdou sveřepě za svým cílem a na cestující naopak nahlíží jako na skupinu lidí, kteří v extrémní situaci dokázali provést jediný radikálně-zoufalý čin vzdoru. To vše v real-timeovém provedení, které se z dispečinku posléze přenese na palubu letadla a přes ruční kameru zachycuje bezprostřední dění, nezaobírá se vytvářením psychologie, vztahů či rychlých vazeb. Právě díky tomu pak působí celý film mnohem uvěřitelněji, syrověji a závěrečných 10 minut se navěky zapíše do dějin filmu! Pro toho, kdo umí soucítit s obyčejným lidským osudem je tento film maximální možnou oslavou civilního hrdinství. Kdo hledá teorie, politiku a společenskou kritiku, nech si počká na WTC Olivera Stonea (13.06.2006)

Jsem seznámen s tím, kterak vypadá oficiální verze pravdy a viděl jsem příliš mnoho analýz na téma, že tohle se na palubě letu číslo 93 rozhodně stát nemohlo. Takže já bych si určitě větší napětí prožil, kdyby si tento snímek nehrál na dokumentární zobrazení historické události a odvážně by vydával sám sebe za fikci. Takhle jsem viděl průměrné drama s předem daným koncem sázejícím na to, že tisíckrát opakovaná lež se nakonec stejně stane pravdou. Hodnocení tohoto snímku budiž důkazem toho, že se záměr vydařil. (05.02.2014)

Abych mohl napsat tento komentář musel jsem si dát odstup, zklidnit rozbušené srdce a vysprchovat se od potu. Věděl jsem jen, že jdu na film inspirovaný skutečnou tragickou událostí z nedávné minulosti ,ale nebyl jsem připraven na to, že během 90minut prožiji zcela naplno snad všechny možné emoce, lítost, vztek, dojetí, nenávist, bezmoc,strach, obavu. Své srdce jsem slyšel už několikrát,ale ještě nikdy ne během filmu!!!Film je pojat dokumentárním způsobem, nehodnotí,neopěvuje,nezatracuje, prostě " jen" je. Toto je skutečná filmová pocta všem pasežerům tohoto letu. Panu Paulu Greengrassovi se podařilo to, že ve vyprodaném multikně po skončení filmu bylo takové ticho,že" ten pověstný" špendlík by skutečně byl slyšet. A já se kouknul svým emocím na dno . Můj tep v závěru filmu byl jistě rychlejší než jízda porsche.Pro mě nejsilnější žitvotní filmový zážitek v životě. (27.08.2006)

Více než film je to rekonstrukce jednoho dějově domyšleného, ale průběhem a svým koncem daného příběhu. Paul Greengrass dokazuje proč je nejrealističtější režisér posledních 10 let a ani v jedné sekundě neztrácí půdu pod nohama. Herecké výkony nejsou dokonalé a v tom je jejich síla. Úmyslně působí dokonale realisticky a nenajdete jednu postavu jednoho herce v hromadě vyděšených postav. Realita je pro některé autory cílem pro jiné prostředkem... (07.12.2006)