Obsluhoval som anglického kráľa

Navzdory přítomnosti velké spousty záběrů, které jsou již, spíše než záběrem, samostatným uměleckým dílem, i několika scénám, které mají poměrně značnou udérnost a hloubku (ale většinou vyšumí do ztracena, např. Útěk za deportačním vagónem) působí nový Menzelův film až příliš sterilně, nevýrazně, mdle. Velmi nesympatický hlavní hrdina, navíc odporně nadabovaný, je zcela nepoužitelný, má-li se s ním divák ztotožnit, u tohoto druhu filmu je tento aspekt zcela zásadní a pokud film zklamal v něm, zklamal ve všem. (Marná) snaha o komické momenty, zachycující bohaté muže, užívající si se sličnými slečnami, zrychlené záběry, i zjevfení Hitlerovy hlavy.. to vše jsou naprosto trestuhodně nevyužíté scény, a v paměti vám po skončení filmu zůstane tak maximálně několik krásných žen, zajímavá hudba, skvělý Huba, Lasica, Kaiser a především božský Marián Labuda. A šíleně křivý nos Ivana Barneva. (15.01.2007)

I když už to není vrcholný tvůrčí Menzelův počin a zcela jistě se tenhle snímek nezapíše mezi skvosty domácí kinematografie, stále ještě zůstává Menzelova adaptace jednoho ze stěžejních Hrabalových textů velice nadprůměrnou a v kontextu české kinematografie po roce 1989 dokonce jednou z nejlepších (teď ovšem nutno dodat bohužel). I přes věci vysloveně nepovedené (významový odklon od literárního textu - není tu patrný přerod člověka, nepopsané tabulky, tabula rasa {Dítě = nomen omen - jméno znamení}, na nějž svět a dějiny, jimiž jako loďka z kůry lehounce proplouvá, postupně zapisují vrstvy zkušeností a počitků, které postupně transformují jeho osobnost až do stadia filosofa života, moudrého muže solitéra, jenž vyrovnán s životem, rozumí a ví...; překvapivě se ovšem ve snímku objevují nepodařené a hodně laciné momenty, např. téměř všechny počítačové animace (zvláště pak letící známky a bankovky), což v Menzelových filmech dříve nebývalo, přesto se ale jedná o milý, osobitý snímek, který sice často balancuje na hranici poetiky kýče, ale nikdy do ní nesklouzne. Naštěstí... (i když ten závěrečný pivařský hold Bohumilu Hrabalovi vůbec do intencí filmu nezapadá a pro neznalé autobiografického kontextu se dá interpretovat jen jako laciná pijácká vášeň Čechů) (06.03.2007)

Chápu, že kniha, potažmo film chtěl nějakým způsobem „nastavovat zrcadlo“, když už použiji oblíbené hlášky z jiného Menzelova díla, složitým českým dějinám. Ale ono všechno působí tak odtažitě, že mě mnohdy napadlo, ve kteréže krajině tohle vlastně vzniklo. Pominu diskutabilní pohled na nakládání se sudetskými Němci, neboť mi – na rozdíl od pana režiséra – přijde zavádějící prezentovat černobíle jednoznačné stanovisko, a pár jedovatých slin raději vyplýtvám na herecké obsazení. Ať byl původní herecký výkon Ivana Barneva jakýkoliv, český dabing jej zprznil nehorázně. Z pusy, otvírané jako kdyby si nechtěl spálit patro horkým bramborem, vydává zcela neodpovídající slova a svou polohou neškodného blbečka se zcela míjí s vážně „naladěným“ Oldřichem Kaiserem, jenž by snad měl připomínat Dítěteho starší verzi. Ani trochu. Dojmu cizosti napomáhá rovněž množství německých a do češtiny netitulkovaných vět, jimž bych tak jako tak dal přednost před lámanou poněmčenou češtinou Julie Jentsch. Kvůli titulnímu hereckému páru a kvůli režii, která není chladná pouze při „slintání“ nad pěknými děvčaty a stoly prohýbajícími se pod nánosy jídla, mi bylo lhostejné, kam příběh směřuje a co se nám lopotně snaží sdělit. Jiným iritujícím faktorem Krále jsou špatné a přesto nadužívané digitální triky. Působí velmi rušivě. Stejně tak nesmyslný „retro“ prolog, připomínající němé grotesky a přitom obsahující mnohem méně prvků němé grotesky než následující minuty, kde již vůbec nejsou žádoucí. Spílat tvůrcům za reklamu na pivo (jakkoliv oblíbeného to moku Hrabala), táhnoucí se jako nit celým filmem, už nemám sílu. Zdlouhavý, nezajímavý, povrchní, ukrutně nedramatický, od podstatných motivů osekaný; takový je (asi na delší dobu poslední) zfilmovaný Hrabal. 30% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, kiddo, Nathalie, Radek99, Cervenak, Bluntman, Davson, liborek_, Aiax, numi (18.10.2008)

Dvanáctiletý režisérský půst. Třiadvacetiletá odluka od posledního vlastního zfilmovaného Hrabalovského díla. Desetileté tahanice a extempore s proutkem na MFF v Karlových Varech. Říkal jsem si, stálo Jiřímu Menzelovi tohle všechno opravdu za to? Mohu říci, že stálo. Knižní předlohu jsem četl a proto jsem se obával toho, co nakonec vznikne. Naštěstí jsem se obával marně. Ač pan režisér záměrně vynechal některé scény (celou postavu Dítětova debilního syna a zejména jeho téměř kultovní zatloukání hřebíků), konečný výsledek je nejlepší možný. Z filmu snad z každé scény čiší Hrabal a Menzel (téměř) jako za starých časů. Ač v pokročilém věku, přesto dokáže převálcovat devadesát procent toho, co se dnes u nás natáčí. Obsazení Bulharského herce Ivana Barneva se mi zdálo zprvu zbytečné (copak u nás není nikdo, kdo by ho mohl zahrát?), ale nakonec, proč ne?! Oldřich Kaiser mi do své role seděl, i když jsem si na kontrast představitelů mladého a starého Dítěte musel chvíli zvykat (Oldřich Kaiser měl vždycky do árijce daleko, ale kdo jej nezná, tomu to v případě šedovlasého Kaisera nepřijde nijak podivné). Marián Labuda, Martin Huba či Josef Abrhám jsou přesně typově přesní svým literárním postavám. "Obsluhoval jsem anglického krále" se své knižní podobě samozřejmě nevyrovná. Jiří Menzel dokázal, že je pořád výtečný filmař, i když jeho zatím poslední dílo nedosahuje kvalit svým mnohým dílům. Ale v každém případě se jedná o vynikající adaptaci vynikající knihy, jeden z našich nejlepších polistopadových filmů a nejlepší tuzemský film minimálně za posledních pět let. 90%. (19.10.2008)

Krátce řečeno: Noční můra Laury Mulvey. Obšírněji řečeno: Jiří Menzel je chlípný prase. Vlastně se není čemu divit. Do sedmačtyřiceti žil s maminkou, a ta mu prosím chystala snídaně do postele. Ženil se pozdě, protože mu staromládenectví bylo pohodlnější, teprve v roce 2004 s o čtyřicet let mladší studentkou Olgou Kelymanovou. Rád křížil paže na prsou, anebo vsouval při natáčení jednu ruku napoleonsky mezi knoflíky kabátu... a oddával se zhoubné neřesti onanie, či preferujete-li hovorovější češtinu, honil tágo. Na sex jako takový ve filmu nikdy nedojde, poněvadž s tím, jak odolával Menzel ženitbě, závažně pokulhával i jeho pohlavní život. Žena byla a je Menzelovi nedosažitelným barvotiskovým obrázkem. Radikální feministky upozorňují na to, že slast pohledu na barvotiskové obrázky, skopofilie, je jedním z hlavních požitků, které film divákovi nabízí. Vztah k pohledu se ale liší podle pohlaví. Feministky mluví převážně o tzv. mužském pohledu, pro který je podle ní film vystavěn. Mužské postavy jakožto zástupci diváka jsou nositelé pohledu zaměřeného na ženu-obraz, charakterizovanou právě svým bytím-pro-pohled. Zjednodušeně řečeno, divákův voyeurismus a sadistická touha zmocnit se obrazu ženy na plátně jsou uspokojovány identifikací s hrdinou příběhu, kterému je takovéto zmocnění dovoleno. Není jím zde ovšem číšník Jan Dítě, nýbrž a přednostně režisér sám. (17.11.2009)