Pád

Tarsem Singh patrí medzi vizionárskych rezisérov s nespútanou fantáziou. Cela ho obmedzovala scénárom a tak jeho snaha vyšla tak trochu naprázdno. Takíto režiséri potrebuju voľnú ruku a vlastný projekt a tak ako Del Toro si natočil Faunov Labyrint, či Aronofsky Fontánu, Singh priniesol film s monumentálnym názvom THE FALL. V prvom rade je to film, ktorý vás zaplaví úžasnými obrazmi z celého sveta (stačí si len pozrieť lokácie, kde sa film natáčal, napr. aj Karlov most v Prahe) a relatívne jednoduchý príbeh hrá zo začiatku len druhé husle. Podobne ako v spomínanej FOntáne a Faunovom Labirinte, odohráva sa vo viacerých rovinách. Tá skutočná a tá fantazijná. Pokiaľ vačšia prvá polovica pôsobí trochu naivne, v závere prichádza obrat. Pád. The Fall. A pre mňa obrovský divácky zážitok. Ikeď po prvom zhliadnutí by to na plné hodnotenie možno nebolo, vzhľadom na tunajšie nie príliš najlepšie hodnotenie, rád prihodím aj tú piatu hviezdičku. Niektoré fragmenty filmu sú pre mňa stále opradené záhadou a preto sa ťeším, kedy si to pozriem znovu a verím, že zážitok sa ešte prehĺbi. (9/10) (27.09.2008)

Tarsem Singh je neuvěřitelný. Jeho vizuální nápaditost je pohlcující stejně tak jsou příběhy v jeho filmech slabšího ražení. Neuvěřitelný černobílý začátek s koněm je vystřídán nemocnicí, v které se vypráví pohádka, která koresponduje s reálným životem a touhami posluchače i vypravěče. Celé to končí v propojení obou světů způsobem, který ve vás vyvolá emoce, ale nepřijde vám nijak osudový nebo precizní. Především výpravná linie pohádky, je vizuálním skvostem a chvílemi předvádí málo kdy viděné nápady. Takovéhle pohádky bych v dětství chtěl vidět v televizi nebo číst, bohužel se z těchto fragmentů skládá cca půlka filmu a druhá je o čekání a plnění přání vypravěče. Nevyvážený film, s chvílemi skvostnou výpravou a vizuálním provedením. (31.12.2008)

Režisér filmu Cela - Tarsem Singh - se šest let poté vrátil k celovečernímu filmu jakousi kombinací dramatu a fantastické vyprávěnky. Film, který se zčásti natáčel v Praze (fantaskní sekvence), má dvě roviny. V té první se ocitáme v jakémsi špitále, kde se setkají malá tlustá holčička se zlomenou rukou a kaskadér, který pravděpodobně ochrnul a rád by jen další a další dávky sedativ. Druhou rovinou je vyprávění kaskadéra holčičce o šesti mstitelích, kteří se vydávají na dalekou výpravu, aby potrestali zlého guvernéra, a cestou řešili různá protivenství. Právě toto vyprávění je plné fantastických a barevných obrazů a scén, jedné úchvatnější než druhé. Co však naplat, když to celé nevede ke hře na dětskou fantazii, ale k depresivním a depresivnějším scénám vražd, smrti všech blízkých, až k naznačené sebevraždě, takže celkové vyznění filmu pak poněkud lavíruje. Disk načíná klasicky protipirát, trailery na filmy Veřejný nepřítel č. 1, Milk, Chromofobie, Druhý dech, Podvod, jedna reklama, ale jinak zde nejsou žádné bonusy. Publikováno: 29.01.2009 (19.08.2020)

Tarsem je úkaz. Indický smysl pro kýč, barvy a úchylnou stylizaci dokáže oprostit od cingrlátek a naroubovat je na jakoukoli kulturu. Jasně, že jeho vnímání trochu odkazuje na turistu, který za 14 dní obletěl celý svět, viděl to nejznámější z každé země a udělal si hromadu fotek, každopádně to ale umí nahustit do děje (nebo těžko říct, u scénáristické budky si podávali dveře tři lidi a to ještě remakovali bulharskou komedii), u kterýho nedostanete křeče mimických svalů. Můžete nadávat, že trochu opakuje záběry, že je to místy až přehnaný fetiš a civilnější scéna by vůbec nebolela. Každopádně to není chyba Singha, ale vás -) Dramatické, vtipné, dojemné, těžké i odlehčené. Závěrečná vzpomínka na kaskadéry z počátků filmu leckomu vezme dech více než celý dosavadní film a úvodní titulková sekvence patří do zlatého fondu kinematografie. Být to na mě, Fall je film, který bych vystřelil do Vesmíru s nadějí, že mimozemská entita bude k lidstvu přistupovat dle něj. FILM! PS: hlavní herecké duo je skvělé (31.10.2011)

Dokonalá kompozice, fascinující imaginace a láska k filmu, to jsou složky, které tu tak umě mísí Tarsem Singh. Už jenom pro scény z nemocnice v Los Angeles, které se odehrávají ve 20. letech, bych Pád milovala, protože herecký koncert Lee Pacea a Catincy Untaru je něčím výjimečným... Ale nádherné na tom všem je, že tohle je pouhý začátek. Epická pohádka, kterou Roy vypráví Alexandrii si v ničem nezadá s vyprávěním barona Prášila. Dětská imaginace je pak klíč k jeho pochopení. (22.02.2012)