Muzika

Muzika mi nezněla příliš libozvučně. Těšila jsem se na pořádnou dávku vydatného jazz a dostalo se mi vesnické kutálky. Sám příběh mohl být nosný, pokud by mu byla věnována větší péče. Takhle je Muzika poněkud roztříštěná nesourodá výpověď o době minulé, bohužel ne tak silná jako o sedm let mladší kousek Jak jsme hráli čáru. (19.11.2015)

Kde sa stala chyba. Nvota premietol na plátno Pištankovské postavy, figúrky bežného života, najmä vyjazdenú vodárenskú kurvu Anču, saxofonistu Martina Juneca (neskôr Džjúneka) a ostatok osadenstva z novely MUZIKA. Film ako taký je vcelku podarený a nedalo by sa mu nič extra zazlievať, ak divák nie je silno zasiahnutý čítaním Pištankových próz. Tu sa stala chyba. Jazyk Pišťanka je výrazne odlišný od jazyku Nvotovho. Prvý udiera do očí surovosťou vykresľovania situácií a cynizmom, špecificky vyvinutým zmyslom pre sarkazmus, druhý sa topí v jemnosti a romantike, rád sa citovo zafarbuje (čo je jasne vidno už na farbách presakujúcich na plátne). Niečo také v konečno dôsledku reže zmysly, rezonuje, o túto disonanciu je ťažko maž záujem. Filmová MUZIKA je obalená v lacnej bavlnke, adaptácia, z ktorej skoro úplne vyšumela sila predlohy, jej genius loci sa stratil úplne, čo je na druhú stranu potešujúce, horšie som sa ako vidák cítil pri adaptácii RIVERS OF BABYLON. V hereckom obsadení sa točí bublina známych mien, za najhoršie obsadenú považujem Táňu Pauhofovú v roli Junecovej manželky - však tá postava úplne stratila svoj knižný "pizda-charakter", spravil z nej pomerne sympatickú postavičku- tento fragment spomínam hlavne preto, lebo vystihuje osud celého diela - zobrať, zafarbiť/prefarbiť -skaziť, okresať. Stále vravím o stratách - MUZIKA stratila čo mohla - to je výsledok Nvotovho autorstva. (16.06.2013)

„Víš, vyspat se s kýmkoliv, to je pro mě taková…taková sranda. Sranda musí být, ne?“ Zatraceně milé překvapení! Hodně hořké, ale zároveň plné úsměvných situací a hlavně kvalitních fórů, frků, na které divák nemusí dlouho čekat („To je soused Rudo, toho si nevšímej. Šuká mi ženu. Nešťastný člověk, nešťastný. Nemá hudební sluch.“) a přitom z něj hned nevyvanou. Ze zapamatovatelných scén bych jmenoval třeba padákovou honičku, přehrávky, nebo dívku s perlami ve vlasech v „maďarštině“. Dále se Muzika, jak už napovídá její název, pyšní opravdu výborným soundtrackem (!), navíc nechybí dobrá spolupráce hudby nejen s náladou jednotlivých situací (např. žena škrtí muže a přitom hraje píseň o žárlivosti), ale i humorem jako takovým („Noty znáš?“ - „Zběžně.“ - „To je jak?“ – „Tak znám i ne. Jak kterou.“). Za zmínku stojí také Budařova slovenština (i když tohle bych asi měl raději nechat na posouzení rodilým Slovákům), roztomile žárlivá a ne zrovna náruživá Táňa a vůbec herecké obsazení v čele s přesným Kostelným-mastičem. Slabších, ale přece jenom 5*, parádní slovenská tragikomedie. „Nerejpej pořád do něho, stará se. Podívej se i kukuřici ukradnul pro malýho.“ – „Jak ukradnul! Kdyby ukradnul, tak jsem ticho, ale on ji koupil.“ – „Ale proč by kupoval, normálně ukradnul.“ - „Koupil. On už je takovej.“ (02.02.2014)

Juraj Nvota je možno najlepší súčasný slovenský režisér. Má cit pre vykreslovanie charakterov i pre obsadenie správnych hercov, obrazom i hudbou vie vytvoriť príjemnú filmovú atmosféru, strafiť sa do doby v ktorej rozpráva príbeh. Len keby Muzika bola nielen príjemná, ale aj o niečom... (04.10.2009)

Príjemný pohodový slovenský film, čo je pri súčasnej produkcii v SR pocta. Maximálne vymakaná hudobná zložka filmu - prehrávka pionieských internacionál až po maďarský rock, charaktery postáv vykreslené veľmi citlivo a tak akurát, herci tiež nemohli byť lepšie zvolený. "Expertológ" na dobu komunizmu nie som už len pre rok narodenia, ale moja predstava ako to vtedy asi mohlo byť úplne vystihuje atmosféru, ktorá sa niesla celým filmom. Chybičky by sa našli (strih, Polnišová...), ale sú prehliadnuteľné. (25.01.2010)