Příběh kriminálního rady

Vysoce kvalitní psychologické drama mezi otcem a synem. Ty vraždy kolem jsou jen takovou omáčkou, která příběh skvěle vyplňuje. Atmosféru 20-30. let zachytil Dušan Klein znamenitě. Ladislav Fuks je mistr zvláštního napětí a Bohumila Zelenková podle něho scénář napsala bezvadně. Pobavil mě zdejší komentář uživatelky Koryntos, která by mohla psát scénáře rovnou pro TV Nova nebo ještě lépe - pro TV Barrandov. Takovej výblitek fakt může napsat člověk, kterej sleduje nekonečný telenovely a podobný sračky bez hlubšího děje. Proboha, tohle je Fuks a to je přesně jeho styl! Kdyby to napsal podle geniální vize uživatelky Koryntos, to bych se asi poblil já!! Když tomu nerozumím, tak to radši nekomentuju. (23.03.2018)

Navzdory televizní výpravě a slabé technické stránce strhující a mrazivé kriminální drama francouzského typu. Kde končí rodičovská obětavost a začíná despotismus? K čemu vede autokratická výchova? Co je jeden člověk schopen udělat proto aby pokořil druhého? Výtečný Luděk Munzar exceluje na plné čáře, Jan Skopeček a Jaroslav Satoranský mu suverénně přihrávají. Jen mladičký Saša Rašilov se musel ještě nějaký čas otrkávat, než se z něho stal skvělý herec. 75%. (23.01.2015)

Jak říká Pohrobek, Spalovač mrtvol to není, však taky Klein není Herz, ale na TV film je to velice povedené. Výkony aktérů ve všech rolích jsou výborné, film se dostatečně věrně drží předlohy, podařené. Jen nechápu, proč se lidi jako Kaňoš, když už se na to dívají, musejí ještě vyjadřovat k něčemu, čemu nemohou rozumět. Co třeba nějakou komedii, Kaňoši? (16.07.2007)

Temný příběh hodný pera Ladislava Fukse. Slušné televizní zpracování, kterému ale přeci jen chybělo cosi z oné spisovatelovy osudové mystičnosti, z níž kdesi v podvědomí nepříjemně mrazí. Munzar pojal roli dokonalého kriminalisty, ale až příliš chladně na hranici nelidskosti uvažujícího otce, s obvyklou psychologickou bravurou. (02.08.2021)

Kdo čekal adekvátní převedení knihy na obrazovku (televizní formát ze zpracování čouhá na sto honů, možná by spíš bylo na místě (dnes už nepoužívané) označení "televizní inscenace", protože exteriérů je jako šafránu a asi se nepletu, že i Brikciovo začení (mimochodem natočené neuvěřitelně amatérsky) se odehrálo v kulisách, i když to je jen dílčí problém. Daleko větší potíž mám s obroušením všech vztahů do bakalářské podoby. Scénáristka Zelenková udělala z Vikiho rozmazleného spratka, jehož usměrňuje nejen otec, komorník, ale v rozporu s knihou dokonce Barry; z rady Heumanna se stal místy i sympatický člověk a rozhodně ne despota, jak tvrdí distribuce. (Luděk Munzar rozhodně nebyl špatná volba, ale ze scénáře nemohl dostat víc. Škoda, má představa rady Heumanna má blíž k Munzarově komisaři Kieslovi ze Zlé krve než z tohoto bakalářského provedení.) Za své vzal i (v knize víceméně tušený, leč nepřehlédnutelný) vztah Vikiho a Barryho, který naznačoval víc než pouhé přátelství; nebyla zpracována vzpomínková pasáž, která dává nahlédnout, co (kromě jiného) formovalo jednání kriminálního rady k ostatním. Postrádala jsem absenci písně Grety Garone na úkor naprosto zbytečného rozhovoru Vikiho s Knippsenovými a neorganické snahy Barryho o vzkříšení manželství svých rodičů, kteří se v knize vůbec nerozvedli. A tam, kde Fuks nechává na čtenáři, aby si sám dosadil a pospojoval všechny informace, předkládá divákovi televize polopatický výklad, a nejen to: z blíže neurčené země se stává konkrétní Rakousko. Fuksovo tajemno i obojakost výkladu jsou pryč. Škoda. (04.01.2014)