Faunov labyrint

Innocence Has A Power Evil Cannot Imagine....Faunův labyrint, to jsou drastické přesýpací hodiny made in Mexico. Pár zrnek nevinnosti a rozlehlá poušť zla. Když poslední zrnko magického písku světa dvanáctileté Ofelie s vážnýma očima, která objevuje uvnitř čarovného stromu podzemí groteskních bytostí, masek, předmětů a pravidel, přepadne dolů, ocitáme se krvavýma nohama ve frankistickém režimu poloviny čtyřicátých let. Partyzánská válka proti kníratému establismentu, jemuž na malé usedlosti kdesi v lesích vévodí Francův nelítostný El Capitano Vidal, otčím hlavní hrdinky. Smyčky kolem její rodiny se začnou utahovat stejně jako vojenský kruh proti povstalcům v lesích. Zrada, láska, čest. ALE... v tom difúzním střídání reality a fantasy, dětské hravosti a vojenské krutosti, neuhýbavé kamery, náboženských motivů a morálních přešlapů, jsem se v Labyrintu úplně ztratila. Film, který pro mnohé kvality respektuji, ale už od půlnoční projekce na Febiu mě mrzí, že přes působivý výkon Ivany Baquero a Sergi Lopéze, Del Torovu fascinující režii, oslnivé zkamenělé obrazy a sugestivní hudbu, vnitřně minul o několik světelných let. Desgraciadamente. (31.07.2007)

Mexický režisér Guillermo del Toro zjevně staví na piedestal synkretický tvůrčí přístup - skloubení dvou racionálním pohledem zcela nesouvisejících příběhových rovin, světa nehostinných reálií Frankova diktátorského Španělska a fantazijního světa pradávného antického či mediterianského mýtu docílil těžko myslitelného - povýšil obě dějové a významové roviny, které by samy o sobě byly jen jedněmi z mnoha variací téhož, na homogenní a komplexní velice osobitou uměleckou vizi... Ona osobitost je jistě na místě - ve Faunově labyrintu najdeme typické propriety del Torových filmů - fascinaci obrazem, fascinaci uniformou, fascinaci dobou druhé světové války a jakousi černou magií a mystikou fašistických elit (vzpomeňme na Hellboye), fascinaci světy pohanských mýtů... Tak právě Faun, Pan, Satyr či Silén, do jehož labyrintu nás mexický režijní mág zavádí (jehož podoba se mimochodem stala předobrazem středoevropského a zvláště německého zpodobení ďábla), toto přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa (,,bylo to v dobách, kdy les byl ještě mladý...") bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Už tahle konotace naznačuje, že Guillermo del Toro nechápal svůj fantaskní příměr jako pouhou variaci na surreálný svět Carrollovské Alenky za zrcadlem. Del Torova narace má hluboké kořeny v lidském podvědomí, čerpá a těží z archetypů a předkřesťanských fabulí... Propojení dvou světů, které toho mají na druhý pohled až překvapivě mnoho společného - z tíživé reality jednoho z nich je třeba utíkat do druhého (staroitalský bůh zemské úrody Faun(us) ne náhodou chránil lidi před vlky...), ten druhý zase nabízí symbolické obrazce světa prvního (tvor požírající děti, kořen mandragory coby zárodek lidské bytosti...), společnou styčnou plochou je i lokace lesa či metafyzické finále celého snímku... Zcela samostatnou kapitolou je del Torovo formální zpracování - vizualizace obou světů Faunova labyrintu je natolik originální a svojská, že se jen těžko hledají příměry. Mimo své dřívější tvorby se snad dá jeho imaginace připodobnit k fantaskním hraným i animovaným vizím Tima Burtona, Darrena Aronofsky či, zvláště té nepovedené Grimmovské, Terry Gilliama... Ti všichni točí pohádky pro dospělé, Faunův labyrint chce ale umožnit divákovi okusit ten dávný předracionální pocit z života v mýtickém světě, který se v dnešní pohádce už jen matně a nejasně odráží... Podobné filmy: Hellboy 2: Zlatá armáda, Hellboy, Princ bez království / Devil, Hvězdný prach, Beowulf, Kletba bratří Grimmů (09.11.2007)

Nejvyrovnanější i nejlepší del Torův snímek. Navíc s hlavním hudebním motivem jak z Cirkusu Humberto. Komorní příběh z války s řádnou špetkou posmutněle pohádkového fantastična. Problém je délka, jelikož zvláště v první hodině je tempo pozvolné až příliš. Naopak druhé polovině již není co vytknout; vše je bezchybné. Je to takový zdařilý mix Prince bez království s nezaměnitelnou poetikou příběhů z pera Neila Gaimana. (26.12.2006)

Fantasy film? Rozprávka s hororovými prvkami? Poeticky spracovaný vojnový film? Del Toto by mohol pokojne točiť siedmeho Pottera a poniektorí by boli v siedmom nebi. Pri Faunovom labyrinte mrzí akurát to, že fantasy línia je spracovaná o dosť lepšie ako tá vojnová, ktorá až na pár drsnejších scén neprináša vlastne nič nové. Celkovo nejde o film, ktorý by som si púšťal zas a zas ale kvalitné dielo hodné povšimnutia je to určite. (28.02.2007)

Unikátní pohádkový namět se svým osobitým zpracováním nabízí spíše odrostlejšímu publiku, které dozajista nejenom že skousne dekadentní atmosféru, ale rozhodně si užije i spousty vymazlených detailů, kterými vdechuje svému fantasknímu světu režisér Del Toro oduševnělost a celkový feeling dokonalé propracovanosti. Úžasná výprava, masky či kontrast občanské války s fantasy světem je jenom klouzací plocha. To pravé se skrývá pod povrchem, kde je třeba zapojit i diváckou fantazii a mozek. Bravo! (24.08.2007)