Réžia:
Alejandro González IñárrituScenár:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Brad Pitt, Cate Blanchett, Peter Wight, Harriet Walter, Trevor Martin, Matyelok Gibbs, André Oumansky, John O'Mahony, Adriana Barraza, Elle Fanning (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film je tretím v poradí, na ktorom Alejandro González Iňárritu spolupracoval so scenáristom Guilleromom Arriagom. Rovnako, ako v predchádzajúcich spoločných dielach, aj tu sa náhodne prepletá niekoľko zdanlivo nesúvisiacich ľudských osudov. Americká dvojica Richard a Susan musí kvôli Susaninmu zdraviu predĺžiť pobyt v Maroku. Opatrovateľka Amelia sa bojí, že nestihne svadbu syna v Mexiku a rozhodne sa, že tam potajomky odíde aj s opatrovanými deťmi. V Japonsku rieši mladé hluchonemé dievča svoje psychické problémy...Film získal Cenu za réžiu na MFF v Cannes a viac ako 30 ďalších ocenení. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (906)
Na tento film jsem slyšel ze všech stran samou chválu, ale mě to nějak nechytlo. Na první pokus jsem to vypnul asi po 30 minutách, na druhej pokus jsem to dokoukal do půlky a tu druhou půlku jsem pak dokoukával další den. Film se skládá ze 3 částí (marocká, mexická a japonská), který jsou spolu tak nějak okrajově propojený. Jediná část, která za něco stála, byla ta marocká. Sice je to poněkud diletantsky natočený (střela z pušky si zřejmě během letu řekla, že Cate Blanchett je na vodstřel, tak udělala obrat, obletěla autobus kolem dokola a trefila se do tý krávy), ale budiž. Dalo se na to celkem koukat. Mexická část o nějaký chůvě a její cestě na svatbu a ze svatby mě nebavila vůbec. A japonská část s hluchou japonkou byla úplně mimo. Opět další důkaz, že jakmile se někdo snaží v Japonsku točit film, dopadne to zhruba stejně, jako snažit se hrát v Somálsku lední hokej. Takže ta marocká část je dejme tomu tak na 3-4 hvězdy, mexická na 1 hvězdu a japonská je pomalu zralá na odpad. Celkově týhle spatlanině dám 2 hvězdy, ale možná to je až moc. ()
Troufnu si podle dojmu hodnotit jednotlivé segmenty nového Ińárittuova filmu: Maroko - 7/10, Mexiko - 6/10, Japonsko - 10/10. Nemám potřebu hodnotit film jako celek - důvodem, proč píši tento koment, je japonská část snímku. Doposud jsem za nejlepší filmy, jež se aspoň trochu citlivě dotýkají světa neslyšících, potažmo hluchoněmých, považoval hlavně Bohem zapomenuté děti a v podstatě i korejskou Sympathy for Mr. Vengeance. Babel představuje další povedený přirůstek do této rodinky. Příběh postižené japonské dívky Chieko jsem prožíval jako dlouho žádný jiný. A hodně dlouho jsem se tolik nesblížil s filmovou postavou jako v případě hluchoněmé slečny, nehledě na pohlaví. Nevím, zda-li je Rinko Kikuchi také v reálu hluchoněmá, ale ve filmu je úžasná. Neodvažuji se tvrdit, že vím, jaké pocity frustrace a vykořenění takový člověk zažívá (do členství v řadách neslyšících mi ještě pár procent zbývá), ale dovolím si tvrdit, že Rinko to zahrála bezchybně. Díky ní a nádhernému hudebnímu podkresu ve mně japonské zakončení vzbudilo nejvíc emocí v celém filmu. ()
***1/2 Z dosavadních tří Ińárrituových filmů je Babel nejchladnější co se vyvolávání emocí v divákovi týče - dýchá z něj určitá vykonstruovanost, která v předešlých filmech nebyla patrná. A i ten rozbitý narativ začíná v Ińárrituově podání nudit. Jsem rád, že letošní Oscar za režii šel do správných rukou, Ińárritu má ještě čas. ()
Tragedy is universal. Předchozím dvěma Ińárrituovým filmům jsem dal nejvyšší možné hodnocení, přičemž jeho prvotině jsem trošku nadržoval, a tak teď nadržovat nebudu a přikloním se k trojce, i když je to trojkočtyřka. Mám rád tvůrce, kteří vyprávějí obrazem, ale přestože je Babel film jako stvořený pro formální analýzu, bez hudby by na diváka nedoléhaly tak silně emoce, které se dostaví hlavně v závěru. Pojetí jednotlivých kontinentů, které se liší jak co do záběrování, tak i do užití hudby a tempa je skutečně nápadité, na druhou stranu je zde až moc scénáristické svévůle a chtěnosti, o tykání si s kýčem ala Haggisův Crash ani nemluvě ("Je tohle nějaký druh vyšší estetiky a stylistiky, nebo jenom laciné ždímání slz?", říkal jsem si). Přemrštěná stopáž spolu s manýrismem na věčné časy a nikdy jinak poté dávají výsledné tříhvězdičkové hodnocení, přestože by to napodruhé mohlo být za 4 kvůli překvapivě civilním hereckým představitelům (což platí i o "dirty a ugly" Bradu Pittovi a Cate Blanchettové). Nezamlouvá se mi moc fakt, že by si Ińárritu měl přijít pro Oscara za svůj zatím nejhorší snímek... a taky by mohl začít točit jinak než mozaikovitě, protože jak Robert Altman, tak P.T. Anderson mu v případě Babelu dávají na zadek. P.S. Na podruhé je to vážně výrazně lepši. ()
Ińarritu upustil od časové roztříštěnosti ála ´21 Gramů´ a podobně jako u své prvotiny vypráví několik navzájem prolínajících se příběhů. Mexická episoda je asi nejslabší, s poměrně mizivým emocionálním dopadem, ta japonská zas jakoby vypadla z jiného filmu, ale díky sympatické hlavní představitelce patří mezi příjemné zážitky. Velké emoce se odehrávají v Maroku - příběh pastýře a jeho synů v závěru graduje s velkou naléhavostí, osud zraněné Američanky pak místama uchvacuje díky skvělému herectví ustřední dvojky Pitt - Blanchett, jejichž okolnostmi vynucené intimní chvilky patří k nejsilnějším momentům filmu. Marocké episody jednoznačně za 5*, zbylé dvě za 3*, ale kdybych měl srovnávat, předchozí Ińarritovo 21 GRAMŮ mělo celkově, aspoň pro mě, MNOHEM větší emocionální náboj. ()
Galéria (39)
Zaujímavosti (21)
- V deň nakrúcania na púšti Sonora herečka v úlohe opatrovateľky Amelie (Adriana Barraza) utrpela šok z tepla, bola dehydratovaná, skoro omdlela a mala triašku a teplotu. Ale aj tak vydržala v 50 stupňoch nakrútiť vyše 70 záberov a vôbec si nesťažovala. (Makky)
- Susan (Cate Blanchett) nosí hodinky značky Cartier Tank Francaise a Richard (Brad Pitt) nosí TAG Heuer Carrera CV2110. (dyfur)
- Brad Pitt se vzdal role ve filmu Skrytá identita (2006), který produkoval, aby dostal roli v tomto snímku. Považuje se za fanouška režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritu a velmi o roli stál. (don corleone)
Reklama