Babel

Další film režiséra Alejandra "neumím natočit krátký film" Iñárritu se mi líbil. Babel je nepochybně lepší než režisérův novější film, ale pořád o něco slabší než jeho předchozí snímek. Režisér opět propojuje několik lidských osudů, tentokrát ti lidé nejsou ani na stejném kontinentu a přesto to ve většině času funguje tak, jak má. Je to silné, herci hrají skvěle a hudba je opravdu geniální. Nebudu hodnotit příběh od příběhu, napíšu jen, že nejméně mě bavil ten o dětech a mexické svatbě a nejvíce… japonský příběh. Přišlo mi, že hlavně tento příběh má potenciál pro vlastní celovečerní film, kdežto ostatní jsou zde použity do maxima. Opravdu, ujmout se toho někdo a natočit to s překrásnou a skvělou Rinko (opravdu jsem váhal, jestli ta herečka je sluchově postižená nebo jestli to tak dobře hraje) tak jsem v kině okamžitě. Jistě, když to vezmete kolem a kolem, každý z těchto příběhů by se dal ještě více rozvinout, ale jak jsem napsal, ten z Japonska působí jako ten, kterému by to slušelo nejvíc. Jinak snímek i přes svou stopáž nudí opravdu minimálně a já si jej někdy znovu určitě pustím. Do té doby zde nechám silných 80 %. (29.09.2012)

Alejandro González Ińárritu. Jméno režiséra, který dvěma snímky dobil svět a srdce nejednoho diváka. Třetí film a třetí spolupráce s Guilermem Arriagou. Tentokrát se film podobá předchozím jen v mozaikové struktuře a vyprávění 4 příběhů (osudů) naráz. Babel je něčím víc než byli surové výpovědí Amores Perros nebo 21 gramů. Na syrovost zapomeňte a připravte se na obrazově dokonalý zážitek, který jistým způsobem posouvá tvorbu Ińárrity kupředu a jiným dozadu. Do třetice všeho dobrého i zlého a osudy několika lidí se spojí v jednom okamžiku. Ne tak osudově, ne tak dramaticky a ani tak drasticky jako v předchozích filmech. Zde je vše spojeno lehkou nitkou, která spíš působí jen jako drobnost, která diváka má přesvědčit o tom, že sleduje film strukturálně stejný jako AP a 21 gramů. Každý příběh se odehrává jinde a nejdůležitější je, že se v něm mluví jiným jazykem. Cate Blanchett a Brad Pitt k sobě nalézají cestu v okamžiku, kdy je jeden z nich na okraji života a smrti, ve vesnici, kde jim nikdo nerozumí a kde si oni uvědomují, že dosud neporozuměli jeden druhému. Další příběh je o chlapcích co stříleli z pušky na autobus amerických turistů. Ten je plný krásných obrazů a boje proti vyšší moci. Třetí příběh je o chůvě cestující s dětmi Pitta a Cate Blanchett do rodného mexika na svatbu syna. Čtvrtý, nejpůsobivější, je příběh hluché japonky, žijící v Tokyu (městu světel a hudby), která prožívá těžké období po smrti své matky a pocitů chybějící lásky a něhy, kterou po matce nedokáže otec nahradit. Neskutečný počet záběrů kamery, které ve vás vyvolají mražení nebo nudu. Babel je na okraji mezi poetickým filmem obrazů, který nepotřebuje slova a filmem, který slova používá jako výpomoc obrazům. Režijně jde podle mě o film roku. Až uvidíte japonskou dívenku na diskotéce pochopíte, kdo je režijní Bůh, nejúchvatnější scéna filmu mě dostala a já se nechal unášet prožitkem, který dokáže Ińárritu dát divákovi. Nepřemýšlejte a ochutnejte tento skoro dokonalý film o lidech, kde jazyk ztrácí svou důležitost... (18.02.2007)

(1001) Dala jsem filmu deset let na rozložení a stala se nevídaná věc, rozumím mu ještě míň a je pro mě ještě prázdnější, než když jsem ho viděla ve svých telecích letech. Kromě toho, že neumím pojmenovat, o čem vlastně vypráví, je mi s plynutím filmového času čím dál víc nepříjemné, jak jsou události snímány a prezentovány. Jedním příkladem za všechny je podbízivá a kýčovitá prezentace veselí na mexické svatbě. A doprovodná hudba mě celkově iritovala svým pozérstvím. Jediná scéna, která mnou opravdu pohnula, byla ta, v níž chlapeček rozmlátil tu Winchesterovku. (24.07.2017)

Hmatatelnou příběhová symbióza, vyšponovaná nad rámec šustivé scenáristické kostry, která je vysoustružena velké Akademii na zakázku - tedy kromě japonského příběhu, jehož provázanost s celkem (předmět, jehož původní a nový majitel se kdysi sešli) je poněkud vrtkavější a nedokáže to do vás takříkajíc tolik emocionálně napálit. Iñárritův vyprávěcí standard ale jinak funguje se svou obvyklou razancí a stylem. Až se chce říci, že velké hvězdy v upoceném a syrovém Babelu vyčnívají a ruší než že by sloužily vyššímu cíli (jinému než propagačnímu). (10.02.2007)

Předešlým Iňárrituovým filmem "21 gramů" jsem byla přímo nadšená, takže na Babel jsem se hodně těšila. Po odchodu z kina jsem jím byla trochu zklamaná, protože konečná katarze zdaleka nebyla taková jako právě u mozaiky lidských osudů a váze lidské duše. I Babel je jakousi mozaikou, ale zdaleka ne tak propletenou. Jenže po chvíli zjistíte, že ho nedokážete vyhnat z hlavy, že se pořád vrací. To je pro mne u filmu nejvzácnější vlastnost. A proto těch pět hvězdiček. Mimochodem, zmiňovat herecké kvality všech zúčastněných, sílu scénáře a zručnost režie či snad hudební podbarvení je už naprosto zbytečné. Mexická kinematografie už nějakých pár let velice příjemně překvapuje. (03.06.2007)