O rodičoch a deťoch

na mě to bylo prostě moc užvaněný, snad jsem čekal něco jiného, nevím... plusové body za příjemnou pražskou scenérii, kameru a hemeroidy, nicméně neherečka Mariana Kroftová byla naprosto příšerná a tím se veškeré iluze o lepším hodnocení rozplývají. dlouhá stopáž takového filmu byla taky poněkud navíc... 50% (19.03.2008)

Žánr poetický. Hm, vlastně proč ne. Sice je to poezie soudobá, ale správně rozvláčná, trochu sentimentální a životně poučná - ale prosím nedejte se mýlit, nejde o žádnou "hořkou komedii", které zahltily českou kinematografii v minulých deseti letech, a které se od sebe téměř nedají odlišit. Michálkův film o setkávání otce a syna a jejich vyprávění o životě je v dnešní době unikátní svou poklidností a po většinu času pozitivním laděním, které cítíte, i když si hrdinové nepadají kolem krku a nehrnou na sebe svoji lásku. Je to "samozřejmě" dáno tím, jak parádně všichni zúčastnění hrají - užíval jsem si každou minutu, a to i v dějové lince se slovenským synátorem Ľubošem Kostelným a jeho skoromatinkou Marianou Kroftovou (mimochodem luxusní ženština). Casting obecně je tady naprostá pecka - určitou podobu mezi Josefem Somrem a Davidem Novotným můžete vidět, a druhý jmenovaný s už zmíněným mladým Čobolem si klidně mohou dovolit trousit repliky o koukání se do o dvacet let mladšího zrcadla. A jak už jsem říkal, všichni jsou výborní. Sice mám pořád pocit, jako by tomu něco chybělo, ale nemám důvod jít pod takových tiše spokojených 80%. (19.11.2011)

Magické procházení se po denních/nočních ulicích vyšlo náramně třeba Richardu Linklaterovi. Do klábosení o všem možném se vrhl také osvědčený Vladimír Michálek a jednou za tři neděle vysílá do ulic i otce a syna Crčkovi. Povídání je to místy skutečně milé, vězte, že dojde i na výčet synových bývalek nebo na hemeroidy. Procházka a hlavně neúnavný dialog dvou lidí musí stát na originálním scénáři, ale rozhodně nemůže trvat nějakých sto deset minut. Režisér Babího léta má za sebou sice kvalitní spolupracovníky a před kamerou velmi dobré herce, ale vyprávění má svoje limity. Více či méně zajímavé povídání začíná logicky nudit, nepomůžou ani vkládané vzpomínky nebo paralelní příběh odehrávající se na druhém konci Prahy. Michálek natočil sice poctivý český film, obyčejně lidský, ale srdce mu u toho tlouklo jen občas. A to mi nestačí.. (01.02.2012)

Je to velmi zajímavá křižovatka mezi lidskými vztahy. Celou dobu jsem byla přesvědčená o průměru.. až do jedné chvíle.. Jsem dost filozofický člověk, o všem až příliš přemýšlím. A ve chvíli, kdy jsem ve filmu zaslechla myšlenku, nad kterou si lámu hlavu, zda je něco po tomhle životě a že mě přejde mráz po zádech při představě, že už by jednou nemuselo nic být. Často slýchám, že se už lidé smrti nebojí, já se bojím a ráda slyším, že v tom nejsem ještě sama. A to je to, o čem tento film je.. vypráví o tom, že ono klišé "nesmrtelnost je v našich dětech" je pravda. Díky tomu si mě tento film získal. Je to i velmi zajímavá křižovatka mezi lidskými vztahy. Hezky zpracované. (23.02.2011)

O rodičích a dětech zapadá do současného trendu nežánrových snímků založených na dialozích a věnovaných mezilidským vztahům. Od stávajícího českého (pod)průměru, ale film odlišuje řemeslná kvalita, věrohodnost zmíněných dialogů a zobrazených vztahů. Na druhou stranu Michálek už natočil lepší kousky a některé motivy, jako např. sice očekávaná, nicméně problematická milostná scéna mezi hrdinovým synem a jeho partnerkou, mě jednoduše iritovaly a především jsem Luboši Kostelnému přes veškerý jeho talent a hereckou snahu nevěřil jeho postavu. Je zkrátka na puberťáka poněkud odrostlý. Celkový dojem: 75 %. (01.02.2009)