O rodičoch a deťoch

Kam pořád všichni chodí na to, že jde česká kinematografie do prdele? Vždyť pro mě je současný český film bezmála jistota a když pominu extrémy typu Kameňáků, Paniců naniců, Crash Roadů a podobných projektů, které jsou odsouzeny k tomu být špatné už ve chvíli, kdy scénárista napíše první slovo, málokdy jsem byl v posledních letech zklamán. Vladimír Michálek pak svým filmem přidal další bod na stranu „nových“ českých filmů, které mne přímo nadchly. Melancholická, sentimentální a hořká komedie (ano, uznávám že mnoho jiných „žánrů“ se u nás netočí, ale na to se můžu víte co, mě se to líbí, češi to umějí a vystihnout tu naší náturu jinde nedokáží, a o české akční sci-fi nestojím, na to jsou lepší jiné země!:-)) mě nejprve rozesmála, následně jsem prožil neopakovatelné vzplanutí a nakonec dojatě ztuhlý seděl u závěrečných titulků. Zpočátku mě dějová linie přítelkyně a syna spíše rušila, když poměrně zbytečně, nezáživně a násilně skákala famóznímu Somrovi a Novotnému do řeči při jejich procházce Prahou, jenže se sílícím jiskřením získávala tato polovina příběhu na důležitosti a zajímavosti, až nakonec tlachající staříky úplně zastínila a závěrečné protnutí udělalo za tímto vynikajícím filmem hodně silnou tečku! K hereckému obsazení asi toto, jedná se o sólo pro čtyři postavy, Josef Somr a David Novotný jsou třída, jejich hereckému umu nemá smysl cokoliv vytýkat (snad jen Somrova postava chvilkama vybočí až na hranici karikatury svéhlavého důchodce) a při jejich konverzaci skutečně působí jako otec a syn, na Luboše Kostelného a Marianu Kroftovou si však člověk musí chvíli zvykat, ale nebojte, zvyknete si a tak zářivou přeskakující jiskru jsem na „plátně“už dlouho neviděl, především ze strany Kroftové! Jasných 5* a v nejbližší době repríza! (06.11.2008)

V úvodu dlouhého rozhovoru říká otec (J. Somr) synovi (D. Novotný), že dialog je jen iluze. A tento film je jen iluzí, že se jedná o komedii, drama či poetiku. Od všeho sice trochu, ale chybí originalita. Předvídatelný je paralelně se odvíjející vztah synovy přítelkyně a "Syčáka". Rušivě působí přemíra flashbacků, ve kterých dominuje témata o ženských, trochu o alkoholu a v úvodu o kulinářství (i kanibalismu). Občas zaujme nějaká hlubší skorofilozofická hláška, ale celkově průměrný film bez výraznější atmosféry. (03.07.2010)

Michálek, Štrba a Lorenc tvoria priam geniálnu "trojku", s ktorou si budem navždy spájať ich prvé spoločné majstrovské dielo z roku 1998. Najnovšia spolupráca týchto pánov však nemala možnosť dosiahnuť tak vysokej kvality vzhľadom na "suchý" a miestami dosť nudný príbeh (komédia? dráma? oboje?) zo súčasnosti o vzťahoch medzi rodičmi a ich potomkami . Dejová línia smeruje v podstate odnikadiaľ nikam (nie ako pri prechádzke, kde sa ide z bodu A do bodu B)... Okrem toho, Kostelný je nepríjemne rušivý element. (29.06.2008)

První hodina je vynikající, ale po zlomové polovině to začne jít do kopru až příliš rychle a absence jakékoliv gradace zamrzí čím víc má člověk Michálka zafixovaného jako precizního tvůrce. Ne že bych od Rodičů a dětí očekával mnoho, ale po tom úvodním šoku z uvěřitelného českého filmu jsem měl během čím dál nudnějšího konce chuť mlátit hlavou do zdi takovou silou, že by mi ji záviděla i armáda zbrojnošů s beranidlem. (06.03.2008)

Uchu lahodící odpočinkový film. Otec se synem se spolu procházejí po Praze, vyměňují si veselé historky, moudra i peprné vtípky, a divák s nadšením hltá každý další záběr, každý výborně napsaný dialog. Výsledný dojem možná trochu pokazí nemastný neslaný konec nebo "překvapivé" odhalení v půlce, ale pod čtyři hvězdičky se v žádném případě jít stejně nedá. Pro mě osobně je nejdůležitější, že jsem Somrovi a Novotnému jejich vztah uvěřil, a povídání si užil. Moc pěkné. (24.01.2011)